Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 71/2006 - 56

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně: O. N., zastoupena Mgr. Zdeňkem Ptáčkem, advokátem, se sídlem Ovocná 3, Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 19 ze dne 8. 9. 2005,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 30. 5. 2005, č. j. OAM - 931/VL - 10 - 19 - 2005, byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1990 Sb., o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“). Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nepožádala o udělení azylu bezprostředně po vstupu na území České republiky, ale až poté, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, ačkoliv jí žádné skutečnosti nebránily požádat o udělení azylu dříve.

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, v níž namítla porušení ustanovení a 4, , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Podle názoru žalobkyně se správní orgán nezabýval její žádostí odpovědně a svědomitě, nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, neopatřil si potřebné podklady pro své rozhodnutí, rozhodnutí není v souladu se zákony a správní orgán se nevypořádal se všemi důkazy. Dále namítla porušení ustanovení a uvedla, že je přesvědčena, že se na ni vztahuje překážka vycestování podle téhož zákona. Dále namítla, že v rozhodnutí žalovaného není uveden výrok o neudělení azylu podle citovaného zákona. Pokud jde o skutkové důvody, odkázala žalobkyně na obsah správního spisu a zdůraznila, že vlast opustila proto, aby zachránila svůj život před druhem, který ji týral. Žalobkyně navrhla, aby soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 9. 2005, č. j. - 19, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu, jenž žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle , neboť důvodem žádosti o udělení azylu je snaha vyhnout se hrozícímu vyhoštění z území České republiky.

Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 23. 11. 2005 kasační stížnost, jež byla k výzvě krajského soudu ze dne 9. 12. 2005, - 30, ve stanovené lhůtě doplněna.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a zjistil, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovatelce byl rozsudek krajského soudu doručen dne 10. 11. 2005, kasační stížnost byla podána na poštu k přepravě dne 23. 11. 2005 a doručena Krajskému soudu v Ostravě 24. 1. 2005. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem.

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu byla snaha vyhnout se hrozícímu vyhoštění z území České republiky. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uplatnila stížnostní důvody podle , (dále jen „“ ). Stěžovatelka stejně jako v žalobě namítá porušení ustanovení a 4, , a správním orgánem. Uvádí, že Ukrajinu opustila v listopadu 2004 z důvodu nulové ochrany jejích svobod, konkrétně práva na život za situace, kdy ji její partner fyzicky napadal. Dále se zmiňuje o situaci na Ukrajině, kde podle jejího mínění státní orgány nevyvíjejí aktivitu v řešení domácího násilí a projevy domácího násilí jsou trpěny policií i ostatními dotčenými orgány. Orgány země původu nebyly schopny zajistit stěžovatelce ochranu před tímto způsobem jednání, v němž spatřuje formu pronásledování. Dále stěžovatelka namítá vady řízení a vytýká krajskému soudu, že ve svém rozhodnutí vycházel ze skutkového stavu zjištěného příslušným správním orgánem za situace, kdy podle mínění stěžovatelky toto skutkové zjištění však nemá oporu ve spisu a že jak správní orgán, tak i soud neměly dostatek důvodů pro své rozhodnutí. Rozhodnutí podle považuje stěžovatelka za zjevně vadné, neboť oba orgány se nezabývaly stěžovatelkou uvedenou skutečností, že útoky proti ženám v domácnosti jsou v její domovské zemi trpěny a stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit jejich ochranu před takovýmto jednáním. Stěžovatelka zdůraznila, že po příjezdu do České republiky a po pečlivém zvážení všech okolností se rozhodla podat žádost o azyl s tím, že její rozhodování nebylo lehké, neboť její dosavadní život byl s její vlastí spjat, avšak strach o další existenci převážil nad vším ostatním. Ze shora uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnila toliko tak, že i krátkodobý pobyt na Ukrajině vzhledem k uvedenému ohrožuje její další existenci. Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka výslovně uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spisech skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačující k učinění správného skutkového závěru.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se výrokem napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud správně vyšel z toho, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, takže žalovaný správně její žádost o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle . S námitkami stěžovatelky se krajský soud náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále konstatuje, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle nelze považovat za rozhodnutí o neudělení azylu ve smyslu tohoto zákona. Za takové lze považovat pouze rozhodnutí, kterým Ministerstvo vnitra rozhodne o neudělení azylu pro nesplnění podmínek uvedených v , , 2 a téhož zákona po věcném posouzení důvodů tvrzených žadatelem o azyl, a pouze v tomto případě v rozhodnutí uvede, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování podle . Z tohoto důvodu neshledal Nejvyšší správní soud v postupu žalovaného v daném případě žádné pochybení a ani krajskému soudu nelze vytýkat, že se otázkou splnění podmínek pro udělení azylu řádně ve svém rozsudku nezabýval, neboť v případě zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné by bylo rozhodování podle citovaných ustanovení nadbytečné.

Ostatně stěžovatelkou uváděné problémy v zemi původu, pro které z Ukrajiny odjela, tj. obavy o vlastní život za situace, kdy ji její partner ze žárlivosti fyzicky a verbálně napadal, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení , neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory, a nejsou proto důvodem pro udělení azylu.

Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že byla-li žádost o azyl podána až při hrozbě vyhoštění z území České republiky a tato žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná v souladu s ustanovením , nemohou před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu.

Podle ust. se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladu řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. března 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu