Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 35/2006 - 76

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Marie Součkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Katarínou Grofovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nám. č. 6, Nová Paka, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2005, č. j. – 12,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 24. 6. 2005. Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu:

Žalobce dne 17. 1. 2001 požádal prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení v Mělníku o částečný invalidní důchod. Ve věci byl vypracován dne 9. 5. 2001 posudek lékaře Pražské správy sociálního zabezpečení v Praze 4, jímž byl žalobce uznán částečně invalidním podle ust. ode dne 5. 2. 2001. Na základě tohoto posudku a dokladů o dobách pojištění pak žalovaná vydala dne 18. 6. 2001 rozhodnutí, kterým žádost žalobce o částečný invalidní důchod zamítla pro nesplnění podmínek ust. V rozhodném období 10ti let před vznikem částečné invalidity totiž žalobce získal pouze 254 dnů pojištění. V napadeném rozhodnutí ze dne 24. 6. 2005 pak žalovaná dodatečně započetla žalobci do průběhu pojištění také dobu jeho evidence uchazeče o zaměstnání od 2. 10. 1990 do 16. 12. 1990 a od 10. 11. 1999 do 12. 4. 2000. Tato doba je prokázána potvrzením Úřadu práce v Mělníku ze dne 14. 10. 2002. Z potvrzení věznice O., které žalobce předložil soudu, měl pak soud za prokázané, že žalobce byl ve výkonu vazby v období od 9. 11. 1994 do 30. 4. 1996 a poté vykonával trest odnětí svobody od 1. 6. 1996 do 9. 11. 1999. Po celé období výkonu vazby a trestu nebyl pracovně zařazen. Celkově tedy žalobce získal v období 10ti let před vznikem částečné invalidity pouze 1 rok a 6 dnů pojištění. Na základě uvedeného skutkového stavu pak krajský soud uzavřel, že žalobce pro vznik nároku na částečný invalidní důchod nesplnil jednu ze zákonných podmínek, konkrétně podmínku potřebné doby pojištění podle ust. , neboť nezískal alespoň 5 roků pojištění v posledních 10ti letech před vznikem částečné invalidity.

Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodů uvedených v ust. Stěžovatel je totiž přesvědčen, že krajský soud při svém rozhodování vycházel ze skutkové podstaty, která byla zjištěna nesprávným způsobem. Soud nepřihlédl k námitkám stěžovatele, které se týkaly započitatelné doby a nevyžádal si zprávy od zaměstnavatelů S. N., S. O., Ž. s. a B. p. J. J. H., u kterých stěžovatel v průběhu výkonu trestu pracoval. Žalovaná nezjišťovala ve své evidenci, zda záznamy o zaměstnání stěžovatele u shora uvedených subjektů existují a jakou dobu pojištění činí. Stěžovatel má tedy důvodné pochybnosti o správnosti podkladů, které žalovaná v průběhu řízení soudu předložila. Tyto podklady byly neúplné a žalovaná porušila zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost jejího rozhodnutí a posléze i rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatel proto závěrem navrhl, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v rozsahu uplatněných stížních bodů a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podstatou stěžovatelových námitek je tvrzení, že žalovaná při zjišťování skutkového stavu porušila zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost jejího rozhodnutí. Uvedenou vadu spatřoval stěžovatel v tom, že žalovaná nedošetřila u označených organizací jeho pracovní činnost během výkonu trestu. Pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl dle názoru stěžovatele krajský soud napadené rozhodnutí žalované zrušit. Nejvyšší správní soud však uvedený právní názor stěžovatele nesdílí.

Podle je organizací příslušnou k plnění úkolů při provádění důchodového pojištění osob zařazených k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě věznice. Ta také vede podle ust. cit. zákona za osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a ve vazbě po dobu, po kterou jsou tyto osoby účastny důchodového pojištění, evidenční listy.

Jak vyplývá z výše uvedeného žalovaná nikterak nepochybila, pokud při posuzování doby pojištění pro vznik nároku na částečný invalidní důchod stěžovatele vycházela z evidenčních listů a potvrzení předložených příslušnou věznicí. Žalovaná nepřezkoumává z úřední povinnosti, zda obsah předloženého evidenčního listu odpovídá skutečnosti. Tvrdí-li stěžovatel, že v průběhu výkonu trestu vykonával u různých organizací pracovní činnost v rozsahu, který zakládal jeho účast na nemocenském a tudíž i důchodovém pojištění, je na něm, aby podle ust. požádal okresní správu sociálního zabezpečení, v jejímž obvodu je sídlo věznice, která vydala sporný evidenční list, aby ve smyslu ust. cit. zákona zahájila řízení o správnost zápisu v evidenčním listu důchodového pojištění. Následné rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení pak může být podkladem pro případné nové řízení ve věci nároku na částečný invalidní důchod. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že žalovaná při zjišťování skutkového stavu pro posouzení podmínek nároku na částečný invalidní důchod stěžovatele nepochybila a tvrzený důvod kasační stížnosti dle ust. tak nebyl naplněn.

Nejvyšší správní soud proto shledal napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zákonným a kasační stížnost podle ust. zamítl.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( a 2 ve spoj. s ust. ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 14. března 2007

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu