Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 29/2006 - 67

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. M. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Polanským, advokátem se sídlem Praha 5, Elišky Peškové 15, proti žalovanému: Česká republika - Ministerstvo obrany, Praha 6, Tychonova 1, zastoupenému Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, Praha 6, nám. Svobody 471, o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2006, čj. – 47,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2006, čj. – 44 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ředitele Vojenského zařízení 3818 Stará Boleslav ze dne 19. 7. 2004, čj. -3818 bylo s poukazem na ustanovení , a , o vojácích z povolání vysloveno, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Ministerstvu obrany náhradu škody ve výši 67800 Kč.

Rozhodnutím velitele Vojenského útvaru 2565 Stará Boleslav ze dne 22. 9. 2004, čj. 5230/2004-2565 bylo zamítnuto odvolání žalobce a uvedené rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne 19. 7. 2004 bylo potvrzeno.

Dne 17. 2. 2006 podal žalobce u Krajského soudu v Praze žalobu, kde jako žalovaného označil Českou republiku – Ministerstvo obrany s návrhem rozsudečného výroku na zrušení rozhodnutí ředitele Vojenského zařízení 3818 Stará Boleslav ze dne 19. 7. 2004, čj. 65608-43/2004. Z textu žaloby je zcela zřejmé, že v daném případě byla vydána dvě správní rozhodnutí a to jak správním orgánem prvého i druhého stupně s jejich náležitým označením. Kopie obou těchto rozhodnutí byly i k žalobě připojeny.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2006, čj. – 47 byla tato žaloba odmítnuta. Krajský soud vycházel z toho, že označení žalovaného je v rozporu s , neboť neodpovídá správnímu orgánu, který rozhodl v posledním stupni. Poučení žalobce v tomto směru by dle krajského soudu bylo v rozporu se zásadou rovného postavení účastníků a jde tedy o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení tohoto usnesení. Poukázal zejména na to, že dle jeho názoru se nejedná o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

Žalovaný resp. Vojenský úřad pro zastupování Ministerstva obrany ve vyjádření ke kasační stížnosti se ztotožnil s názorem vyjádřeným v napadeném usnesení a navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.

Nejvyšší správní soud posoudil napadené rozhodnutí v rozsahu kasační stížnosti, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

V již řadě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo poukázáno na to, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle a násl. , není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji určuje zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být a ne s tím, koho chybně označil v žalobě žalobce. Tento právní názor vyslovil zdejší soud např. v usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, čj. – 56, na které je možno plně odkázat (publikováno pod č. NSS). Toto (publikované) usnesení se týkalo případu, kdy v žalobě byl jako žalovaný označen správní orgán prvého stupně, ale z obsahu žaloby bylo zřejmé, že žalobce brojí i proti rozhodnutí správního orgánu druhého stupně. Není důvodu ani v nyní projednávané věci vycházet z odlišného stanoviska, neboť jediná odchylka spočívající v tom, že jako žalovaný byl označen jiný orgán, než orgán, který vydal rozhodnutí v prvém či druhém stupni, je pro právní posouzení této věci nepodstatné I zde je rozhodující, že postavení žalovaného je určeno přímo zákonem.

Z těchto důvodů bylo kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušeno. V dalším řízení bude na tomto soudu, aby jednal jako s žalovaným se správním orgánem, který v této věci vydal správní rozhodnutí v posledním stupni.

Pro úplnost je třeba uvést, že v záhlaví tohoto rozsudku byli účastníci řízení označeni ještě ve shodě s napadeným usnesením, když i s těmito účastníky bylo jednáno i v řízení o kasační stížnosti jak krajským soudem, tak i Nejvyšším správním soudem (v tomto řízení nebylo možné tento rozsudek předjímat).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí o věci samé ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. března 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu