Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 65/2006 - 54

- 55

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: U. Y., zastoupené JUDr. Lenkou Kulhavou, advokátkou se sídlem Praha 2, Slezská 19, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2005, čj. - 17,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhala zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 8. 7. 2005, čj. OAM-1162/VL-10-HA08-2005. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).

Kasační stížnost je přípustná, proto Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky, zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky ve smyslu (k této otázce viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933, rok 2006, sešit č. 9, či rozhodnutí ze dne 6. 12. 2006, čj. -50 Všechna v rozhodnutí citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz .

).

Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí důvody dle a b) Co se týče její námitky, že si správní orgán neopatřil dostatečné množství podkladů pro vydání rozhodnutí a krajský soud se touto její námitkou dostatečně nezabýval, a dále neposouzení její žádosti o azyl z pohledu zákona o azylu, Nejvyšší správní soud odkazuje na svá rozhodnutí, jež se s touto otázkou dostatečně vypořádávají (např. rozhodnutí ze dne 19. 10. 2006, čj. - 48 a čj. , ze dne 10. 2. 2004, čj. - 71) s tím, že neuváděla-li sama stěžovatelka v žádosti o azyl a při pohovoru žádné relevantní důvody ve smyslu zákona o azylu, byl naplněn důvod pro aplikaci cit. zákona, to tedy znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle zákona o azylu. Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování podle zákona o azylu (humanitární azyl), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle neuděluje.

K námitce, že správní orgán neposoudil, zda u stěžovatelky nejsou dány překážky vycestování, lze odkázat na rozhodnutí ze dne 9. 9. 2004, čj. - 41, publikované jako č. 409/04 Sb. NSS, z nějž vyplývá, že rozhodne-li správní orgán o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, nečiní se již výrok o neexistenci překážek vycestování podle § 91 cit. zákona. Jde-li o samotné zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné dle § 16 odst. 1 písm. g) cit. zákona a uváděný důvod pronásledování ze strany věřitelů, lze poukázat např. na rozhodnutí ze dne 14. 1. 2004, čj. - 94, či ze dne 18. 12. 2003, čj. - 48.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu skýtá dostatečnou odpověď na stěžovatelčiny námitky a nebyl shledán ani jiný důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Lze proto shrnout, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, tudíž je nutno ji ve smyslu považovat za nepřijatelnou a odmítnout.

O nákladech řízení soud rozhodl podle , dle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. února 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu