Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 13/2007 - 89

- 91

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce A. O., proti žalovanému Magistrátu města Brna, se sídlem Brno, Malinovského nám. 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2002, č. j. OVV/SO/676/02, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2005, č. j. - 58, o námitce podjatosti uplatněné žalobcem,

t a k t o :

Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Milada Tomková n e n í v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce brojí kasační stížností proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2002, č. j. OVV/SO/676/02. Tímto rozhodnutím žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Komise k projednávání přestupků městské části Brno-střed ze dne 5. 9. 2002, č. j. VVP 992/2002, tak, že pokutu ve výši 1000 Kč uloženou za spáchání přestupku proti občanskému soužití dle , o přestupcích, zrušil a žalobci uložil sankci napomenutí; dále ze sociálních důvodů zrušil povinnost uhradit náklady řízení. Spáchaný přestupek spočíval v tom, že žalobce nepravdivě obvinil z přestupku J. T., I. T., J. Z. a M. Z., a to písemným podáním ze dne 30. 5. 2002 na Městské státní zastupitelství v Brně.

K vyrozumění o složení senátu ze dne 9. 1. 2007 vznesl žalobce ve svém podání ze dne 24. 1. 2007 námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Miladě Tomkové, přičemž k bližším důvodům odkázal na své přiložené podání ze dne 2. 1. 2007, zaslané též již dříve ke sp. zn. a Nao 47/2006. Z uvedených podání lze dovodit, že JUDr. Milada Tomková rozhodovala již v jiných věcech, v nichž měl být žalobce neúspěšný. Dále žalobce spatřuje důvod podjatosti v tom, že by soudkyně mohla být v příbuzenském vztahu s paní I. T., bytem Z. 28 (zřejmě v B.), což by dle jeho tvrzení mohlo mít za následek protekci a „odstrkování“ žalobce. Vzhledem k jisté míře nesrozumitelnosti všech podání žalobce není možné specifikovat jakékoliv další důvody podjatosti.

Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti soudkyně JUDr. Milada Tomková uvedla, že stěžovatele nezná, byla členkou senátu, jenž v několika případech rozhodoval ve věcech, v nichž žalobce vystupoval jako stěžovatel, k věcem rozhodovaným Nejvyšším správním soudem, které podle rozvrhu práce projednává, však nemá žádný z poměrů definovaných v Paní I. T. nezná a vylučuje jakýkoliv příbuzenský poměr k této osobě, pokud jde o její příbuzné v řadě přímé a pobočné.

Věc byla v souladu s (srov. č. NSS), předložena k rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího správního soudu, který shledal námitku podjatosti nedůvodnou.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. - 16, www.nssoud.cz).

Spatřuje-li tedy žalobce důvod podjatosti v tom, že dotčená soudkyně rozhodovala v jiných věcech, v nichž byl žalobce neúspěšný, pak tato skutečnost podle nemůže být důvodem k jejímu vyloučení. Jak soud zjistil ze své evidence, dotčená soudkyně se podílela na rozhodování ve věcech, v nichž byl žalobce účastníkem řízení před Nejvyšším správním soudem (např. sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. ), v žádné z nich však nešlo o „předchozí soudní řízení“ ve smyslu zmíněného ustanovení; takový případ by mohl nastat jen tam, kde by soudce, který o věci rozhodoval u nižší instance, měl rozhodovat ve stejné věci také v řízení opravném. Předchozím soudním řízením není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků (srov. č. NSS). V daném případě se jedná právě o rozhodování v jiné věci, které je v předmětném ustanovení výslovně uvedeno jako okolnost, která není důvodem pro vyloučení soudce.

Vznesená námitka podjatosti dále není důvodná ani v části, v níž žalobce poukazuje na případný příbuzenský poměr mezi JUDr. Miladou Tomkovou a I. T., bytem B., Z. 28, která byla oznamovatelkou žalobcem spáchaného přestupku. V případě existence uvedeného příbuzenského poměru by v daném případě bylo možno pochybovat o nepodjatosti dotčené soudkyně, nicméně žalobce tento poměr nijak neprokázal (naopak sám jej slovy „která může být jako příbuzná s I. T.“ uvedl pouze jako potencionální důvod podjatosti) a sama JUDr. Milada Tomková ve svém vyjádření ze dne 25. 1. 2007 konstatovala, že takovou osobu vůbec nezná a jakýkoliv příbuzenský poměr k ní vyloučila.

Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům podjatosti pro poměr uvedené soudkyně k věci nebo k účastníkům řízení, námitka odůvodněna není, stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné skutečnosti nasvědčující podjatosti nezjistil. Okolnosti, ze kterých žalobce dovozuje podjatost, tak nelze bez přistoupení dalších faktů považovat za skutečnosti, jež by svědčily o existenci zvláštního poměru uvedené soudkyně k žalobci, žalovanému či k věci samé, pro nějž by měl mít Nejvyšší správní soud pochybnosti o její nepodjatosti. Nebylo ani zjištěno, že by se tato soudkyně podílela na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení nebo v řízení správním. Za situace, kdy rovněž dotčená soudkyně vyloučila existenci skutečností, jež by mohly být důvodem k její podjatosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. února 2007

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu