Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Ads 109/2006 - 55

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce L. B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 30, ze dne 6. 3. 2006,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. - 30, ze dne 6. 3. 2006, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadla žalovaná (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 23. 11. 2005 a věc jí vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek stanovených v ust. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žalovaná dospěla na podkladě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě k závěru, že žalobce není plně invalidní, neboť jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 60 %.

V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované si krajský soud vyžádal posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v souladu s ust. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Posudková komise v posudku ze dne 21. 2. 2006 označila žalobce za plně invalidního pro ztrátu pracovní schopnosti v rozsahu 70 %. Soud vyhodnotil tento posudek jako zcela hodnověrný a vzhledem k tomu, že jej žádná ze stran nezpochybnila, vzal jeho závěry za prokázané. Soud pak dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí, které je s tímto posudkem v rozporu, nevyšlo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Krajský soud proto rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), k dalšímu řízení.

Podanou kasační stížností napadla stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z důvodů podle ust. Stěžovatelka respektuje zjištění posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, že žalobce byl shledán plně invalidním. Právní názor, kterým ji soud zavázal, je ale do té míry vágní a neúplný, že jí brání v realizaci rozsudku. Z odůvodnění rozsudku je sice zřejmý závěr soudu, že žalobce je plně invalidní a že splnil nárok na jím požadovaný invalidní důchod, soud však nestanovil datum vzniku plné invalidity. Dle stěžovatelky by měl být právní názor soudu jednoznačně formulovaným pokynem pro správní orgán, jak má v řízení postupovat, což platí zvláště pro přezkumné řízení ve věcech důchodového pojištění se zřetelem na jeho zvláštní povahu. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalobce nesouhlasil s podanou kasační stížností. K argumentaci stěžovatelky, že rozsudek krajského soudu je vágní a neúplný a že neuvádí datum vzniku nároku na plný invalidní důchod, poznamenal, že toto datum je stanoveno v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích uplatněných stížních bodů, jakož i ve smyslu ust. , a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud poukazuje na tyto pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

Žalovaná vycházela při posouzení žádosti žalobce o plný invalidní důchod ze závěrů obsažených v záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě ze dne 10. 11. 2005 o posouzení zdravotního stavu žalobce podle ust. Podle jejího posudkového zhodnocení není posuzovaný schopen fyzicky namáhavých zaměstnání v třísměnném provoze bez možnosti dodržovat pravidelnou životosprávu. Jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole X odd. C položce 2, písm. c) přílohy č. 2 , kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, tj. 60%. Míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve smyslu a 5 citované vyhlášky se nemění. Posuzovaný není plně invalidní dle , ale je jen částečně invalidní dle Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 33%, nedosahuje však výše 66%. Nejedná se o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhl. č. , umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek, ani se nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 vyhl. č. , značně stěžující obecné životní podmínky.

Krajský soud si při projednání žaloby vyžádal posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zhodnotila hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jako zdravotní postižení uvedené v kapitole X, odd. C, položce 2, písm. c) přílohy č. 2 k vyhl. č. , kde je míra poklesu schopnosti výdělečné činnosti stanovena mezi 60 – 70 %. Komise tento pokles stanovila na 70 %, tedy na horní hranici rozmezí s ohledem na dlouholetý průběh onemocnění a výsledky léčby. Posuzovaný byl k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované plně invalidní podle ust. , přičemž šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 66%.

Ve věci samé uvážil Nejvyšší správní soud takto:

Stěžovatelka se ve své kasační stížnosti domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z důvodů uvedených v písm d) , tedy pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí spatřuje stěžovatelka v nesrozumitelnosti, resp. neúplnosti právního názoru soudu.

S touto námitkou stěžovatelky se Nejvyšší správní soud ztotožnil, zároveň však po posouzení napadeného rozsudku dospěl k závěru, že tento trpí vadou, ke které je Nejvyšší správní soud povinen přihlížet z úřední povinnosti, a to nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

Podle , (dále též jen „“) ve spojení s ust. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

Při přezkumu správních rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněném zdravotním stavem neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Je však povinen přezkoumat, zda má posudek stanovené náležitosti a vyplývá-li z něj, zda posuzující orgán přihlédl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti k výsledkům vlastního šetření, jestli komise vycházela z lékařských zpráv a posudků vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu posuzovaného ( vyhl. č. , kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení). Z posudku je nutno také ověřit, že komise zasedala v řádném složení, které odpovídá Dále se soud zabývá tím, zda jsou v posudkovém hodnocení obsaženy závěry o zdravotním stavu posuzovaného, a v případě, že posuzující orgány zjistily u posuzovaného dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu, a konečně zda stanovení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti posuzovaného odpovídá této zjištěné příčině. Soud tedy z hlediska úplnosti posudku zkoumá, zda posuzující orgán učinil všechna potřebná zjištění k tomu, aby se mohl vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi podle a vyhl. č. 284/1995. Následně soud posuzuje, zda posudek splňuje požadavek přesvědčivosti, tzn. obsahuje náležité a logické zdůvodnění posudkových závěrů.

Krajský soud vyžádaný posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí z výše uvedených hledisek nezhodnotil. Uzavřel, že posudek komise je věrohodný a na jeho podkladě jsou závěry žalované o skutkovém stavu vyvráceny, aniž by bylo z odůvodnění rozsudku zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění a úvah k tomu dospěl. Argument, že posudek komise žádná ze stran nezpochybnila, nemůže nahradit úvahu soudu, z jakých důvodů jej považoval za úplný a přesvědčivý. Přezkoumávaný rozsudek tak neobsahoval náležitosti stanovené v ust. ve spojení s ust.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu postrádá onu úplnost, srozumitelnost a přesvědčivost, která je ze strany zákona předpokládána a v případě krajského soudu i důvodně očekávána. Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožnil s námitkou stěžovatelky, že právní názor soudu není v rozsudku náležitě vyjádřen. Pokud soud zaváže správní orgán právním názorem, je jednak nutné, aby z něj bylo zcela zřejmé, jak má správní orgán v dalším řízení postupovat, a dále aby ze soudního rozhodnutí vyplývalo, na základě jakých úvah soud k tomuto názoru dospěl. Jedině tak může být právní názor dostatečně přesvědčivý a působit na správní orgán, aby jej respektoval.

Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud uzavírá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný ve smyslu a je nutno jej zrušit podle

Krajský soudu v Ústí nad Labem v dalšímu řízení projednávanou věc opětovně přezkoumá a doplní odůvodnění rozsudku o náležitosti, jejichž absence zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, tj. aby z rozhodnutí soudu bylo především zřejmé, z jakých skutkových zjištění soud vycházel a jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů. V případě, že soud zruší rozhodnutí žalované a vrátí jí věc k dalšímu řízení, vysloví ve věci jednoznačný právní názor.

V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 14. února 2007

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu