Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 56/2006 - 69

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: M. A, zastoupena Mgr. Radimem Strnadem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 27 ze dne 5. 9. 2005,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu Mgr. Radimu Strnadovi, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 17. 5. 2004,

č. j. OAM - 6677/VL - 11 - P11 - 2003, nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení § 12,

, 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Správní orgán dále uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení azylu jsou potíže s neznámými osobami, které žalobkyně měla v Ruské federaci a snaha legalizovat pobyt na území České republiky.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu,

kterou napadla rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu

podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování

podle téhož zákona. Žalobkyně namítla porušení ustanovení a 4, , a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (), neboť podle jejího mínění se žalovaný žádostí o udělení azylu nezabýval odpovědně a svědomitě, nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci, napadené rozhodnutí není v souladu se zákony a nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, žalovaný se nevypořádal se všemi důkazy a nevedl azylové řízení tak, aby posílil důvěru žalobkyně ve správnost rozhodování. Tato obecná tvrzení žalobkyně nijak dále nerozvedla. Dále žalobkyně namítla porušení ustanovení a zákona o azylu s tím, že podle jejího mínění splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle citovaného zákona, resp. minimálně podmínky pro vztažení překážky vycestování podle téhož zákona. V souvislosti s tím odkázala po stránce skutkové na svoji žádost o udělení azylu v České republice, protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál žalovaného. Žalobkyně dále uvedla, že z Běloruska odjela,

aby se vyhnula opakovanému násilí ze strany neznámých osob vůči její osobě v době jejího pobytu v Rusku. Zdůraznila, že Rusové i kriminální živly se mohou volně pohybovat mezi Ruskem a Běloruskem, takže by se z tohoto důvodu v Bělorusku před jejich pomstou neschovala. Do země původu - Běloruska se žalobkyně nechce a nemůže vrátit, protože jí tam hrozí podle jejího mínění nové pronásledování, které by učinilo její život opět nesnesitelným, a z důvodu obav o vlastní život. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 9. 2005, č. j. - 27, tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyní uplatněné důvody nelze podřadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze azyl udělit a žalobkyně tak nesplnila zákonné podmínky pro jeho přiznání a rovněž nebyly shledány žádné překážky vycestování do země původu.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně

(dále jen „stěžovatelka“) dne 15. 9. 2005 kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Rozsudek byl žalobkyni doručen dne

15. 9. 2005, kasační stížnost byla podána osobně u krajského soudu dne 26. 9. 2005.

Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka je zastoupena advokátem, jenž jí byl k její žádosti ustanoven pro řízení o kasační stížnosti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2005, č. j. - 49.

Jako důvody kasační stížnosti stěžovatelka výslovně uplatnila důvody podle , (dále jen „“). Stěžovatelka namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky Krajským soudem v Ostravě týkající se interpretace a aplikace ustanovení a zákona o azylu. Stěžovatelka dále provádí výklad pojmu pronásledování a ustanovení zákona o azylu s tím, že toto ustanovení je nutno interpretovat v souvislosti s ust. tohoto zákona, a odkazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze a současnou rozhodovací praxi. Dále cituje obsah článku 65 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Ženevě v roce 1992. Podle mínění stěžovatelky soud při přezkumu napadeného rozhodnutí chybně posoudil právní otázku týkající se interpretace pojmu pronásledování, což mohlo vést k nesprávnému posouzení závěru správního orgánu, zda stěžovatelkou uváděné skutečnosti mohou svědčit

o tom, že obavy z pronásledování ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu jsou odůvodněné. Ze shora uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, a současně požádala o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti,

a dále o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, což odůvodnila toliko odkazem na ustanovení

Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Ostravě. Uvádí, že jak rozhodnutí správního orgánu, tak i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy, a odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatelky učiněné ve správním řízení,

a na vydané rozhodnutí. Kasační stížnost považuje za nedůvodnou, stejně tak i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s § 109

odst. 2 a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle ,

k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka výslovně uplatnila stížnostní důvody podle ustanovení Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď

v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní předpis,

popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.

Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že Krajský soud v Ostravě při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody

pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení

před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle zákona o azylu žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak Krajský soud v Ostravě právní otázku v předcházejícím řízení posoudil správně. S námitkami stěžovatelky se Krajský soud v Ostravě náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Ostatně stěžovatelkou uváděné důvody, tedy potíže s neznámými osobami,

které žalobkyně - státní příslušnice Běloruska měla v Ruské federaci, není důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení zákona o azylu, neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory.

Obecné tvrzení o pronásledování, bez prokázání existence takového pronásledování, za situace, kdy jednání soukromých osob na území Ruské federace bylo motivováno snahou získat neoprávněný majetkový prospěch a stěžovatelka svou situaci mohla vyřešit odjezdem do Běloruska a popisované potíže nelze přičítat státním orgánům země původu, nelze podřadit pod zákonem vymezené důvody udělení azylu, neboť uváděné skutečnosti nejsou důvodem pro udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu. Na žadatelku

se v tomto případě nevztahuje ani překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.

Žalovaný správní orgán i Krajský soud v Ostravě postupovaly správně, když důvody uplatňované stěžovatelkou neshledaly jako důvody k udělení azylu a podle toho rozhodly.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ostravě nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud

ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatelce byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2005,

č. j. - 49, pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ). Protože v dané věci nebyly provedeny ustanoveným advokátem žádné úkony, jak vyplývá z obsahu soudního spisu, a nebyly tak naplněny zákonné předpoklady pro přiznání odměny

ve smyslu platné právní úpravy dané , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, bylo rozhodnuto, že ustanovenému zástupci stěžovatelky, advokátu Mgr. Radimu Strnadovi, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti, jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. února 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu