Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 3/2007 - 59

č. j. - 61

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové ve věci žalobce: CF FLOP, s. r. o., se sídlem Nejedlého 383/11, Brno, proti žalovanému: Finanční ředitelství Ostrava, se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 6. 2005, č. j. 14634/130/2004, č. j. 14868/130/2004, č. j. 14869/130/2004, č. j. 14870/130/2004, č. j. 14871/130/2004, č. j. 14872/130/2004, č. j. 14873/130/2004, č. j. 14874/130/2004, č. j. 14875/130/2004 a č .j. 14876/130/2004, o námitce podjatosti uplatněné žalobcem,

takto:

Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiří Doležílek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci.

Odůvodnění:

Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě se žalobce domáhá zrušení shora označených rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost, neboť mu jimi byla doměřena daň podle pomůcek s cílem daň maximalizovat a žalobce zlikvidovat.

Jelikož žalobce podáním ze dne 18. 11. 2005 krajskému soudu sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nařídil soud ústní jednání na den 11. 10. 2006. Podáním ze dne 5. 10. 2006 žalobce namítl věcnou a místní nepříslušnost Krajského soudu Ostrava a dále podjatost předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka. Tuto spatřuje v tom, že jmenovaný je rovněž předsedou Krajského soudu v Ostravě a nepřímo se podílel na tom, že věc sp. zn. nebyla soudem odmítnuta v rámci přípravného řízení. V této věci byl jednatel žalobce bezdůvodně obviněn a vláčen vyšetřovateli a následně i soudem. Podjatost soudce je dále namítána z toho důvodu, že jednatel žalobce v některých případech kritizoval letité průtahy v řízení u Krajského soudu v Ostravě a požádal Ministerstvo spravedlnosti o odškodnění nemajetkové újmy. JUDr. Doležílek jako předseda soudu tyto věci řeší z úřední povinnosti, a je proto vážný důvod pochybovat o jeho nepodjatosti vůči jednateli žalobce.

Žalovaný k výzvě soudu k námitce podjatosti uvedl, že dle jeho názoru není dán zákonem stanovený důvod pro vyloučení soudce. Dále poukázal na skutečnost, že jednoznačně stanoví, že účastník řízení může namítnout podjatost soudce do jednoho týdne ode dne, co se o podjatosti dozvěděl. Proto měl žalobce takovou námitku vznést již při podání žaloby.

Námitka podjatosti byla postupem podle , (dále jen „“), předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.

Předseda senátu JUDr. Jiří Doležílek se k uplatněné námitce Nejvyššímu správnímu soudu vyjádřil tak, že k věci nemá jiný vztah než ten, který vyplývá z jeho úřední činnosti. Na projednávání věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. se nijak nepodílel. Z titulu své funkce předsedy Krajského soudu v Ostravě se na žádost Ministerstva spravedlnosti vyjadřoval k několika žalobcovým žádostem o náhradu nemajetkové újmy způsobené mu údajnými průtahy v řízeních vedených u Krajského soudu v Ostravě.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1d). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Jde-li o důvody uvedené v první větě , tak je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohli být rozhodnutím soudu přímo dotčeni on nebo osoby jemu blízké ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.

Žalobce možnou podjatost spatřuje v tom, že se shora uvedený soudce nepřímo podílel na rozhodování trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. . Touto námitkou tak žalobce zřejmě směřuje do věty druhé předmětného ustanovení (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení). Smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu řízení (předmětem řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí). V daném případě není naplněna podmínka instanční nadřízenosti, neboť uváděné řízení bylo vedeno u téhož soudu. K této problematice se již vyjadřoval i Nejvyšší správní soud, který ve svém rozhodnutí ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, uveřejněném pod č. NSS, uvedl, že podíl soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu , který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se týká rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; „předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků. Dále je pro posouzení věci podstatné, že se v žalobcem namítaném případě jednalo o trestní řízení, přičemž předseda soudu není z povahy své funkce oprávněn do něho jakkoli zasahovat. Proto nelze dovodit, že by se na jeho posuzování byť i nepřímo podílel.

Pokud jde o vyjadřování se k tvrzeným průtahům v dalších řízeních, která žalobce u Krajského soudu v Ostravě vedl, pak ani toto v daném případě nezakládá důvod pro podjatost soudce. Jestliže totiž předseda soudu plnil své povinnosti na úseku státní správy soudu stanovené , o soudech a soudcích, který mu mj. ukládá dbát o to, aby v řízeních před krajským soudem nedocházelo ke zbytečným průtahům, a vyjadřoval se k délce řízení v jiných věcech, pak z toho nelze dovodit, že měl být z toho důvodu ve svém rozhodování v jiné věci podjatý. Pokud žalobce předpokládá, že by v návaznosti na jeho dřívější stížnosti mohla u jmenovaného předsedy senátu vzniknout osobní antipatie vůči jeho osobě, pak taková domněnka nemá žádné opodstatnění.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že předseda senátu Krajského soudu v Ostravě JUDr. Jiří Doležílek není vyloučen z projednávání této věci.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. února 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu