Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 326/2005 - 60

č. j. - 60

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: L. X. B., zastoupen opatrovníkem Mgr. M. J., asistentem Nejvyššího správního soudu, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 7. 2005, č. j. - 30,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Plzni blíže označený v záhlaví, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2005, č. j. OAM - 284/LE - B02 - B02 - 2005. Tímto rozhodnutím byla stěžovatelova žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Ze sdělení zástupkyně žalobce, která však byla z plné moci oprávněna toliko k zastupování v řízení před krajským soudem, z 10. 8. 2006 vyplývá, že zástupkyně nemá informace o současném stěžovatelově místě pobytu a není jí ani známo, zda se zdržuje na území České republiky.

Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud učinil dotaz na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, evidenční odbor, z jehož sdělení ze dne 5. 2. 2007 vyplývá, že stěžovatelův současný pobyt není od 15. 10. 2005, kdy byl propuštěn ze Zařízení pro zajištění cizinců v B., znám. Z tohoto důvodu byl stěžovateli ustanoven opatrovník.

Podle , o azylu, ve znění před nabytím účinnosti tj. před 13. 10. 2005, soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci. Podle článku IV. upravujícím přechodná ustanovení , o kasační stížnosti ve věci azylu podané proti rozhodnutí krajského soudu vydanému do dne nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodne Nejvyšší správní soud podle dosavadních právních předpisů. Protože v daném případě krajský soud rozhodl, jak shora uvedeno, dne 11. 7. 2005, tj. před účinností tohoto zákona, při přezkumu žalobního řízení na základě kasační stížnosti stěžovatele se Nejvyšší správní soud musel řídit zákonem , o azylu, ve znění do nabytí účinnosti Na základě shora uvedených skutečností má Nejvyšší správní soud za prokázané splnění podmínky podle , neboť místo jeho pobytu není známo již šestnáct měsíců.

Nejvyšší správní soud přitom vycházel z konstrukce Hlavy IV nazvané „Přezkum rozhodnutí ve věci azylu soudem“ a dovodil, že jsou důvody zastavení řízení před soudem aplikovatelné jak v případech řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného, tak v případech řízení o kasačních stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů. Aplikace samotného ustanovení totiž není omezena toliko na řízení o žalobě, z použití slova „žalobce“ za slovy „žadatel o udělení azylu“ v nelze dovodit, že by jím nemohl být žalobce po podání kasační stížnosti (stěžovatel po podání kasační stížnosti své primární postavení žalobce neztrácí).

Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud řízení podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) za použití řízení zastavil, neboť tak pro případ, že nebude možno zjistit místo stěžovatelova pobytu, stanoví .

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení ve spojení s , neboť v případě zastavení řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. února 2007

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu