Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 248/2006 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: nezl. M. D., zast. JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou, se sídlem Liberec, Tovaryšský vrch 1358/3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 24. 10. 2006, č. j. - 16, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 24. 10. 2006, č. j. – 16, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec usnesením č. j. – 16, ze dne 24. 10. 2006, zastavil řízení, v němž se zákonný zástupce nezl. žalobce žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-111/VL-01-SE01-2006, ze dne 3. 5. 2006, kterým nezletilému žalobci nebyl udělen azyl dle , , , o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a kterým bylo dále vysloveno, že se na nezletilého žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu . Konstatoval dále, že v průběhu řízení zjistil, že nezletilý žalobce se v místě hlášeného pobytu, tj. v J. n. N., V. N. č. p. x, u pana J. D., spolu se svým zákonným zástupcem nezdržuje, obsílky byly soudu opakovaně vraceny s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý. V evidenci Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, krajský soud ověřil, že zákonní zástupci nezl. žalobce změnu místa pobytu nehlásili. Citoval ustanovení , ve znění pozdějších předpisů a uvedl, že v něm předpokládaná procesní situace v tomto řízení nastala. Proto podle ustanovení řízení usnesením zastavil.

Současně s rozhodnutím o zastavení řízení pak krajský soud usnesením č. j. -17, ze dne 24. 10. 2006, ustanovil opatrovníkem nezl. žalobce Mgr. P. N., zaměstnankyni O. p. u., se sídlem P. x, V. x, s odůvodněním, že pobyt nezl. žalobce ani jeho zákonných zástupců není znám, a proto mu soud v souladu s ustanovením za použití ustanovil opatrovníka.

Proti uvedenému usnesení krajského soudu o zastavení řízení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu uvedeného v Namítal, že usnesení krajského soudu o zastavení řízení je založeno na zjištění, které neodpovídá skutečnému stavu, a to z důvodu vady v doručování obsílek krajského soudu (v těchto obsílkách krajský soud zasílal stěžovateli výzvu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, poučení o právu vznést námitku podjatosti a poučení o úředním jazyku, ve kterém bude vedeno řízení). Stěžovatel se domnívá, že poštovní doručovatel při doručování soudních obsílek vycházel pouze ze své domněnky, že žalovaný v místě nebydlí a tak tento důvod vyplnil jako důvod nedoručení, aniž by provedl řádné doručení na výzvu (aniž by zanechal v místě doručení výzvu k vyzvednutí zásilky na poště); údaj sdělený poštovním doručovatelem krajskému soudu tak neodpovídá skutečnosti a povinnost řádně doručit žalobci nebyla splněna. Stěžovatel i jeho zákonný zástupce jsou řádně hlášeni na uvedené adrese nepřetržitě již od 2. 3. 2006. Tato skutečnost je vyznačena také v Průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany č. x. Poštovní doručovatel přímo vrátil zásilku soudu zpět, aniž by ověřoval zda se stěžovatel v místě doručení zdržuje. Kdyby poštovní doručovatel učinil oznámení u p. D., jehož jméno bylo na doručované písemnosti rovněž uvedeno, k převzetí a doručení zásilky by nepochybně došlo. Poštovní doručovatel poskytl soudu nekompetentní informace, které byly podkladem napadaného usnesení. Stěžovatel se tedy domnívá, že není splněna podmínka a naplněn důvod, pro který soud řízení zastavil, tj. že žadatel o udělení azylu se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu neoznámil. Žádná změna v pobytu stěžovatele nenastala, při doručení obsílky nebylo postupováno podle . Důkazem toho, že stěžovatel a jeho zákonný zástupce na uvedené adrese bydlí, je i osobní převzetí napadeného usnesení zákonným zástupcem přímo u krajského soudu. Stěžovatel namítá, že v řízení došlo k vadě spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, a tato vada řízení mohla mít vliv na rozhodnutí v meritu věci, a proto stěžovatel považuje rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec za nesprávné, a má za to, že je stiženo nepřezkoumatelností. Stěžovatel navrhuje, aby napadené usnesené krajského soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dále pak stěžovatel žádá Nejvyšší správní soud, aby přiznal jeho stížnosti odkladný účinek.

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec v souladu s ustanovením a 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že se stěžovatel výslovně dovolává kasačního důvodu uvedeného v ustanovení , tedy nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Z povahy věci (kdy řízení bylo zastaveno), však vyplývá, že jediným možným uplatnitelným důvodem je nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení ve smyslu

V posuzované věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že se zřetelem k obsahu a důvodům v kasační stížnosti uplatněným, bylo třeba se zaměřit na přezkoumání zákonnosti postupu krajského soudu při doručování soudních obsílek (písemností).

Z obsahu spisu vyplývá, že krajský soud doručoval stěžovateli prostřednictvím poštovního doručovatele obsílku obsahující výzvu zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, poučení o právu vznést námitku podjatosti a poučení o úředním jazyku, ve kterém bude vedeno řízení, (čl. 9 – 11) dne 21. 7. 2006 a dne 26. 7. 2006. V obou případech se zásilka krajskému soudu vrátila nedoručená (dne 25. 7. 2006 a dne 28. 7. 2006), přičemž jako důvod nedoručení bylo v obou případech na doručence uvedeno: adresát neznámý. Vzhledem k tomuto dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatel a jeho zákonní zástupci se v místě hlášeného pobytu nezdržují a změnu pobytu soudu nehlásili. Vydal proto výše uvedené usnesení o zastavení řízení.

Podle ustanovení soud řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil. Úkolem Nejvyššího správního soudu při přezkumu usnesení zastavujícího řízení o žalobě v azylové věci není zjišťovat, jaké byly příčiny neúspěšného doručování obsílek (soudních písemností) stěžovateli. Úkolem Nejvyššího správního soudu zde je posoudit, zda krajský soud dostatečně zjistil všechny skutečnosti podstatné pro zjištění místa pobytu stěžovatele a zda postupoval v souladu s těmito zjištěními. V posuzované věci krajský soud konstatoval, že během řízení zjistil, že nezl. stěžovatel i jeho zákonný zástupce se v místě hlášeného pobytu, tj. v J. n. N., V. N. č. p. x, u pana J. D. nezdržují, obsílky byly soudu opakovaně vraceny s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý. V evidenci Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky soud ověřil, že zákonní zástupci nezl. stěžovatele změnu místa pobytu nehlásili. Soud učinil dotaz i na Krajský soud v Ostravě, který projednává žaloby podané zákonnými zástupci nezl. stěžovatele a zjistil, že ve spisech Krajského soudu v Ostravě sp. zn. a jiné místo pobytu zákonných zástupců nezl. stěžovatele než to, na které bylo soudem doručováno, uvedeno není.

Nejvyšší správní soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. , publikovaném pod č. 729/2005 Sb. NSS konstatoval, že mezi soudu dostupné prostředky ke zjištění pobytu žadatele o azyl, patří dotaz na místo pobytu žadatele u obou správních orgánů, které mají dle vést evidenci místa pobytu žadatelů o azyl (jde o Ministerstvo vnitra a Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie). V projednávané věci krajský soud místo pobytu žadatele o azyl ověřil pouze z dálkového přístupu do evidence žadatelů o azyl Ministerstva vnitra, avšak neobrátil se již na Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie za účelem zjištění aktuálního místa pobytu žadatele, resp. jeho zákonného zástupce (zákonných zástupců), které by mohlo ověřit prostřednictvím svých regionálních orgánů - zda se stěžovatel spolu se svými zákonnými zástupci na uvedené adrese zdržoval či nikoliv. Krajský soud tak nevyužil veškeré své možnosti ke zjištění pobytu žadatele o azyl a nedostatečným způsobem tím ověřil předpoklad pro možné zastavení řízení. Dle názoru Nejvyššího správního soudu měl krajský soud možnost oslovit i orgány policie (nikoliv jen cizinecké a pohraniční) a jejich prostřednictvím se pokusit doručit písemnost žadateli o azyl, event. mohl k jejímu doručení využít též soudního doručovatele.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že krajský soud nevyvinul požadované úsilí ke zjištění místa pobytu stěžovatele k řádnému doručení písemností obsahujících výzvy a poučení soudu a tím i ke splnění předpokladů pro zastavení řízení ve smyslu . Ostatně důkazem jeho nesprávného postupu je skutečnost, že se zákonný zástupce (otec) stěžovatele dostavil osobně ke krajskému soudu a zde potvrdil stávající místo svého a stěžovatelova pobytu. Soud tudíž neměl vycházet toliko z údajů na doručence, neboť podle ustanovení (použitelného pro toto řízení ve smyslu ustanovení ), kde jsou upraveny náležitosti doručenky, již neprohlašuje doručenku za veřejnouu, na druhé straně však stanoví, že pokud není prokázán opak, považují se její údaje za pravdivé. Pravdivost údajů v ní uvedených se však soud nepokusil ověřit způsoby výše již popsanými.

Zastavil-li krajský soud za této procesní situace řízení podle , aniž postavil na jisto, zda se žalobce na uvedené adrese zdržuje či nikoliv, a aniž ověřil pravdivost údajů na doručence, vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a Nejvyššímu správnímu soudu tudíž nezbylo, než takové rozhodnutí pro nezákonnost zrušit ( ). Ostatně obdobná problematika s obdobnými závěry byla řešena u Nejvyššího správního soudu např. pod sp. zn. ze dne 15. 7. 2004, či ze dne 23. 9. 2004.

Nutno pro úplnost dodat, že za této procesní situace postrádá pro nadbytečnost své opodstatnění usnesení krajského soudu ze dne 24. 10. 2006, č. j. – 17, jímž byl nezletilému stěžovateli ustanoven opatrovník, neboť předpoklad uvedený v ustanovení (použitého podle ), to jest zjištění, že pobyt nezletilého žalobce ani jeho zákonných zástupců není znám, neodpovídá skutečnosti.

V dalším řízení rozhodne krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku ( ).

S ohledem na charakter rozhodnutí o kasační stížnosti, kterým bylo řízení v důsledku procesní vady vráceno zpět na krajský soud, nebylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu

V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. února 2007

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu