Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 157/2006 - 80

č. j. - 80

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: L. K., zastoupené Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 20. 4. 2005, č. j. OAM-717/VL-07-11-2005, Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaný“) zamítlo žádost žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) o azyl jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Stěžovatelka proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl podle , (dále jen „“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2006.

Stěžovatelka napadla tento rozsudek kasační stížností, a to z důvodů obsažených v až d) s tím, že pouze ocitovala příslušná ustanovení tohoto zákona. Dodala, že konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje důvodnost své kasační stížnosti podané krajskému soudu v zákonné lhůtě dne 27. 6. 2006, sdělí do třiceti dnů. Vzhledem k tomu, že takto neučinila, vyzval ji krajský soud usnesením ze dne 18. 9. 2006, aby v jím stanovené lhůtě jednoho měsíce kasační stížnost patřičně doplnila o její rozsah a důvody. Tuto výzvu krajského soudu obdržela stěžovatelka dne 19. 10. 2006 a požadované doplnění provedla svým podáním z 30. 10. 2006, které krajský soud obdržel dne 2. 11. 2006. Dle zákona o azylu mohou být náležitosti kasační stížnosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání; tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc. Uvedená lhůta je nepřekročitelná a k později uplatněným námitkám soud nebude přihlížet.

V posuzovaném případě byla tedy krajským soudem vymezená lhůta zachována a nedostatky kasační stížnosti zhojeny. Navíc, nad rámec tohoto případu, připomíná Nejvyšší správní soud právní názor vyjádřený v rozsudku ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. : „Jestliže účastník řízení doplní své podání sice po lhůtě stanovené soudem k tomuto doplnění, avšak ještě předtím, než soud ve věci rozhodl, nejsou bez dalšího splněny podmínky pro odmítnutí návrhu podle ; v takových případech je třeba vždy zkoumat, zda pokračování v řízení brání pouhá skutečnost, že nedostatek nebyl odstraněn včas.“ S ohledem na výše sdělené se Nejvyšší správní soud neztotožnil s návrhem žalovaného, aby kasační stížnost podle zákona azylu jako opožděnou odmítl, a dále se proto zabýval stížnostními důvody konkretizovanými v doplnění kasační stížnosti.

Stěžovatelka namítá zejména vady řízení spočívající v chybném použití ustanovení § 16 písm. g) zákona o azylu, dále nezákonnost rozhodnutí krajského soudu, který dle jejího názoru na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávnou právní normu a vytýká krajskému soudu skutečnost, že s ní nejednal v mateřském jazyce. V neposlední řadě pak uvádí, že byl porušen článek 3 a článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Evropská úmluva“), když jí na Ukrajině hrozí pronásledování ze strany věřitelů z důvodu nesplacené půjčky. Stěžovatelka závěrem vyjmenovává otázky, o nichž by měl zdejší soud meritorně rozhodnout, neboť přesahují její vlastní zájmy (posuzování zjevné nedůvodnosti; závazky plynoucí pro ČR z mezinárodního práva; povinnost ustanovit tlumočníka stěžovateli, který neovládá český jazyk; definice sociální skupiny).

Stěžovatelka také požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení § 32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.

K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. , publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

Stěžovatelka nejprve namítá, že žalovaný i krajský soud nesprávně použili ust. § 16 písm. g) zákona o azylu, když její žádost o azyl odmítli jako zjevně nedůvodnou. Zopakovala, že se ve své vlasti obává zabití pro nesplacený dluh, je tedy pronásledována ve smyslu zákona o azylu a že ukrajinské státní orgány jí nejsou schopny zajistit potřebnou ochranu. Takovou námitkou ovšem stěžovatelka nepokládá otázku, jež by dosud nebyla judikatorně vyřešena, neboť k otázce pronásledování ze strany soukromých osob z důvodu nesplacených dluhů se již Nejvyšší správní soud vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. (publ. na www.nssoud.cz): „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby a má zde ekonomické problémy, není bez dalšího ani důvodem pro udělení azylu dle , o azylu, ani důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů ( téhož zákona).“ Tento soud také upřesnil v obdobném případě, že: „Strach vrátit se na Ukrajinu kvůli potížím s věřiteli ve vztahu k neuhrazenému dluhu jejího manžela, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu ( , o azylu, ve znění ). Problémy se soukromými osobami nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupině či pro zastávané politické názory, ale snahou o vrácení dlužné částky.“ (rozhodnutí ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. ).

Ke stěžovatelčině další námitce, že s ní krajský soud jednal v českém jazyce, jemuž stěžovatelka dobře nerozumí, je pak třeba poukázat na právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. (publ. pod č. NSS): „Reaguje-li cizinec v řízení před soudem na úkony soudu činěné v českém jazyce svými podáními činěnými rovněž v českém jazyce, nejsou dány důvody stanovené v pro ustanovení tlumočníka, neboť toho není potřeba.“

Stěžovatelka dále uvedla, že bylo porušeno její právo na respektování soukromého života dle čl. 8 Evropské úmluvy a právo nebýt podrobena ponižujícímu a nelidskému zacházení ve smyslu čl. 3 této Úmluvy, a že žalovaný ani krajský soud tato práva nerespektovali, když její žádost o udělení azylu zamítli jako zjevně nedůvodnou, čímž porušili povinnost přednostní aplikace norem práva mezinárodního a ústavního. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že k přednostní aplikaci mezinárodních lidskoprávních závazků se již dostatečně vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. (publ. pod č. 721/2005 Sb. NSS), kde mj. uvedl, že takový postup není namístě, pokud je zjevné, že konkrétní žadatel o azyl nemůže být uprchlíkem právě proto, že neuvádí žádnou skutečnost svědčící o možném pronásledování z azylově relevantních důvodů.

K poslední stěžovatelčině poznámce, že přijatelnost její kasační stížnosti vyplývá také z potřeby definice sociální skupiny, zdejší soud podotýká, že tato otázka nemá s posuzovaným případem žádnou souvislost.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. února 2007

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu