Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 145/2006 - 50

č. j. - 52

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: S. A., zastoupeného advokátkou Mgr. Bohdanou Novákovou, se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 12. 4. 2006, č. j. OAM-293/LE-2006, Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaný“) zamítlo žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o azyl jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Praze zamítl podle , (dále jen „“), rozsudkem ze dne 21. 6. 2006.

Rozsudek stěžovatel napadá kasační stížností, a to z důvodů obsažených v , b) a d) , a namítá tak nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem, vady řízení před žalovaným a nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.

V doplnění kasační stížnosti pak stěžovatel shledává, že postupem žalovaného byl porušen článek 3 a článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publ. pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Evropská úmluva“), když na Ukrajině mu hrozí pronásledování ze strany věřitelů, od nichž si půjčil peníze na léčení svého syna a studium druhého syna. V těchto skutečnostech spatřuje jednak azylově relevantní důvody ve smyslu § 12 zákona o azylu a jednak hrozící zásah do jeho práva na ochranu před mučením a nelidským zacházením podle článku 3 Evropské úmluvy a práva na respektování soukromého a rodinného života podle jejího článku 8, jak byla tato ustanovení vyložena v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva.

Dále stěžovatel brojí proti tomu, že byla jeho žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, a připomíná, že za zjevně nedůvodnou nemůže být označena žádost o azyl motivovaná obavou z nelidského a ponižujícího zacházení, v níž měla být zvažována celá řada mezinárodních a ústavních právních norem, stejně jako komunitární acquis.

Do třetice pak stěžovatel brojí proti tomu, že bylo řízení před krajským soudem vedeno v jazyce, kterému dobře nerozumí, tedy v češtině. V průběhu správního řízení byly všechny úkony činěny za přítomnosti kvalifikovaného tlumočníka a teprve Krajský soud v Praze komunikoval se stěžovatelem česky, tedy v jazyce, kterému stěžovatel dobře nerozumí, což odporuje právnímu názoru vyjádřenému například v jistém nálezu Ústavního soudu (pozn. soudu: stěžovatel má patrně na mysli nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2005, sp. zn. , přestože to nelze tvrdit s jistotou, neboť jej označuje poněkud nestandardně jako „rozhodnutí Ústavního soudu č. 186/95“, tedy neúplně a navíc s patrným překlepem, neboť ve stěžovatelem citované pasáži tohoto nálezu je odkazováno na , tedy na předpis, jenž v roce 1995, který by byl rokem nápadu na Ústavní soud, ještě neexistoval).

Stěžovatel také požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť ustanovení § 32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. , publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

Stěžovatel nejprve namítá, že v jeho případu nebyla dostatečně zvažována hlediska ústavní a mezinárodní, zejména závazky plynoucí pro ČR z Evropské úmluvy. Takovou námitkou ovšem stěžovatel nepokládá otázku, jež by dosud nebyla judikatorně vyřešena, neboť k otázce přednostní aplikace mezinárodních lidskoprávních závazků se zdejší soud již dostatečně vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. (publ. pod č. 721/2005 Sb. NSS), kde ovšem také připomněl, že takový postup není namístě, pokud je zjevné, že konkrétní žadatel o azyl nemůže být uprchlíkem typicky proto, že neuvádí žádnou skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování. Tato hypotéza dopadá i na stěžovatele, přičemž argumentace obsažená v kasační stížnosti tento závěr spíše potvrzuje než vyvrací. Pokud totiž stěžovatel připomíná vydírání své osoby z důvodu nesplacených dluhů, dopadá na toto tvrzení plně závěr obsažený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. (publ. na www.nssoud.cz): „Skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby a má zde ekonomické problémy, není bez dalšího ani důvodem pro udělení azylu dle , o azylu, ani důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů ( téhož zákona).“

Ke stěžovatelově námitce, že s ním krajský soud jednal v českém jazyce, jemuž stěžovatel dobře nerozumí, je pak třeba poukázat na právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. (publ. pod č. NSS): „Reaguje-li cizinec v řízení před soudem na úkony soudu činěné v českém jazyce svými podáními činěnými rovněž v českém jazyce, nejsou dány důvody stanovené v pro ustanovení tlumočníka, neboť toho není potřeba.“ Z vyjádření stěžovatele ze dne 25. 5. 2006 (č. l. 16) je navíc patrno, že stěžovatel se výslovně vzdal práva na tlumočníka s tím, že česky umí a rozumí.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. února 2007

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu