Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
8 Azs 12/2006 - 77.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 Azs 12/2006 - 77
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: O. T., zastoupený JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 65/1702, proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2004, čj. OAM-3473/VL-10-15-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2005, čj. 60 Az 225/2004 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
I. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
II. Odměna advokáta JUDr. Vladimíra Szabo se určuje částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne ze dne 15. 12. 2004, čj. OAM-3473/VL-10-15-2004. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu “). Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.
Stěžovatel dle obsahu kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “). Namítá, že soud nezohlednil závažné tělesné postižení jeho syna. Stěžovatel není na Ukrajině schopen zajistit dostatek finančních prostředků na synovu léčbu a vzhledem k poměrům na Ukrajině je nepravděpodobné, že by se syn v budoucnu mohl živit sám. Tato situace je důvodem pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu . Dle stěžovatele měl žalovaný povinnost v řízení o udělení azylu posoudit, zda jsou splněny podmínky dle § 14 zákona o azylu , neboť jeho užití není vázáno na splnění podmínek uvedených v § 12 téhož zákona. Krajský soud se tímto pochybením rovněž nezabýval, ačkoliv žalobou byla napadána i tato vada. Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; rovněž požádal o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
V kasační stížnosti taktéž požádal o ustanovení právního zástupce. Advokát byl stěžovateli ustanoven usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2005, čj. 60 Az 225/2004 – 60.
Žalovaný ve svých vyjádřeních ke kasační stížnosti uvedl, že považuje rozsudek krajského soudu i svoje rozhodnutí za vydaná v souladu s právními předpisy a odkázal na správní spis. Stěžovatelovy námitky jsou formulovány obecně bez skutkových výtek a jsou tedy neopodstatněné. Stěžovatelovo tvrzení týkající se absence posouzení jeho žádosti o azyl dle § 14 zákona o azylu nelze akceptovat, neboť v odůvodnění správního rozhodnutí i v rozsudku je uvedené právní otázce věnována pozornost zcela přiměřeně individuálním skutkovým zjištěním. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl a odkladný účinek jí nepřiznal.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1 , 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 , 3 s. ř. s. s. ř. s. ).
Z předloženého spisu správního orgánu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel dne 1. 12. 2004, po opakovaném udělení správního vyhoštění, podal návrh na zahájení řízení o udělení azylu, v němž uvedl, že Ukrajinu opustil 19. 6. 2004 z ekonomických důvodů. Důvody pro opuštění země podrobně rozvedl při pohovoru konaném v pobytovém středisku ve V. L. dne 7. 12. 2004. Do České republiky poprvé přicestoval v roce 2003 a v prosinci téhož roku mu bylo uděleno správní vyhoštění. Poté si změnil příjmení a pas a znovu do České republiky přicestoval. Za důvod pro opuštění Ukrajiny označil ekonomické důvody – nemožnost uživit rodinu kvůli nízkým výdělkům, tělesné postižení jeho syna, kvůli jehož operaci si vypůjčil peníze, které potřebuje vrátit. Žádné potíže s věřiteli ani státními orgány a institucemi na Ukrajině neměl.
Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k posouzení stěžovatelových námitek týkajících vad řízení spočívajících v absenci posouzení jeho žádosti o azyl z důvodu dle § 14 zákona o azylu a v nesprávném posouzení právní otázky udělení humanitárního azylu. Předně je nutno konstatovat, že stěžovatel v žalobě napadal zamítnutí jeho žádosti jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu a v té souvislosti absenci výroku o neudělení azylu podle § 14 a § 91 citovaného zákona (část II. žaloby). Žádné konkrétní důvody pro udělení humanitárního azylu ani v žalobě, ani při ústním jednání konaném dne 26. 5. 2005 neuplatnil. Ke zjištění skutkového stavu věci má v řízení o udělení azylu zásadní význam výpověď žadatele představovaná vlastní žádostí o udělení azylu a zejména pohovor, jenž je za účelem zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí správním orgánem prováděn. Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení o udělení azylu a v protokolu o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území ČR uvedl, že jediným důvodem jeho žádosti o azyl jsou ekonomické důvody. Stěžovatel tedy neuváděl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být pronásledován z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu . Tím byly naplněny podmínky pro aplikaci § 16 odst. 1 písm. g) uvedeného zákona. V souladu s konstantní judikaturou Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 4 Azs 35/2003 , dostupný na www.nssoud.cz
Nejvyšší správní soud podotýká, že zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné [§ 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu ], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu . Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování podle § 14 zákona o azylu (humanitární azyl) i podle § 13 zákona (sloučení rodiny), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle § 13 nebo podle § 14 neuděluje. Tato stěžovatelova námitka není tudíž důvodná.
Žalovaný svůj postup v rozhodnutí náležitě odůvodnil a stejně tak i krajský soud (str. 4 a 5 napadeného rozsudku), Nejvyšší správní soud tudíž v napadeném rozhodnutí nespatřuje ani stěžovatelem namítanou vadu nedostatečného odůvodnění, a proto ani tato stěžovatelova námitka není důvodná.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§ 60 odst. 1 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ).
Stěžovateli byl pro řízení ve věci kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování (§ 35 odst. 7 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za jeden úkon právní služby – převzetí a příprava věci, doplnění kasační stížnosti a 2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 písm. f) , § 7 , § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu