Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 7/2006 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně: Z. H., zastoupená Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, I. P. Pavlova 3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2005, čj. OAM-23/LE-01-07-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2005, čj. – 19,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 31. 1. 2005, čj. OAM-23/LE-01-07-2005. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení , b) a d) , (dále jen „ “). Namítá, že se soud nezabýval tím, zda správní orgán postupoval v řízení v souladu s platnými předpisy a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci dle a , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud nezkoumal, zda jsou splněny podmínky pro přiznání azylu dle , které stěžovatelka naplňuje z následujících důvodů. V Číně nemohla kvůli svému nízkému vzdělání nalézt dobře placenou práci. V roce 2004 se její matka znovu provdala a manžel matky se ke stěžovatelce a její sestře choval velmi špatně, bil je a hrál hazardní hry. Pro jeho chování se rodina zadlužila a otcův věřitel rodině sebral veškerý majetek a nakonec i požadoval, aby otec prodal stěžovatelku a její sestru. Proto se rozhodla opustit Čínu. V případě návratu do vlasti by jí hrozilo pronásledování ze strany soukromých osob, jež je tolerováno státními orgány. Vzhledem k tomu, že neobsahuje výčet humanitárních důvodů a jejich konkretizaci ponechává na uvážení správního orgánu, je nutné soudně přezkoumat meze tohoto správního uvážení. Stěžovatelce nebylo řádně zdůvodněno, proč důvody uvedené v žádosti o azyl (bití a pronásledování věřitelem) nejsou důvody hodnými zvláštního zřetele, přičemž je nutno vzít v úvahu i celkovou politickou situaci v Čínské lidové republice. Krajský soud pouze konstatoval závěry, ke kterým dospěl žalovaný, proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné dle

Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; rovněž požádala o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 19. 12. 2005 uvedl, že považuje rozsudek krajského soudu i svá rozhodnutí za vydaná v souladu s právními předpisy a odkázal na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky. Stěžovatelka neuvedla žádnou skutečnost svědčící o pronásledování ve smyslu . V daném případě shledal naplnění ustanovení , posuzování případu dle citovaného zákona tak bylo nadbytečné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. - 69). Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky zamítl.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatelka chráněna před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Jde-li o stěžovatelčiny námitky neúplného zjištění skutkového stavu, Nejvyšší správní soud konstatuje, že ke zjištění skutkového stavu věci má v řízení o udělení azylu zásadní význam výpověď žadatele představovaná vlastní žádostí o udělení azylu a zejména pohovor, jenž je za účelem zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí správním orgánem prováděn. Stěžovatelka v návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ze dne 18. 1. 2005 a v protokolu o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území ČR provedeném dne 26. 1. 2005 v Zařízení pro zajištění cizinců V. P. uvedla, že důvodem jejího odchodu z Číny bylo chování otce. Matka se znovu provdala a otec se k dcerám choval velmi špatně, hrál hazardní hry, pil a bil je. Rodina se kvůli otcovým problémům zadlužila, přišla o majetek a otec chtěl zadlužení řešit prodejem dcer. Mimo to uvedla, že je bez vzdělání a v Číně tudíž nemůže najít normální práci. Stěžovatelka tedy neuváděla žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být pronásledována z důvodů uvedených v , tedy z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině či zastávání určitých politických názorů. Problémy rodinného a ekonomického charakteru, konkrétně problémy s nevlastním otcem, zadlužení rodiny a nemožnost vydělat na splacení dluhu v Číně, nejsou důvody svědčícími o možnosti pronásledování stěžovatelky ve smyslu citovaného zákona. Proto byl namístě postup správního orgánu, jímž žádost stěžovatelky o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle . Nejvyšší správní soud v tomto ohledu neshledal v postupu správního orgánu i krajského soudu žádné vady.

K stěžovatelčině námitce, že správní orgán ani soud nevzaly v úvahy okolnosti jejího případu hodné zvláštního zřetele a neposuzovaly její žádost dle , Nejvyšší správní soud v souladu s konstantní judikaturou Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. , dostupný na www.nssoud.cz

podotýká, že zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné [ ] znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle cit. zákona. Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování podle (humanitární azyl) i podle zákona (sloučení rodiny), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle nebo podle neuděluje. Tato stěžovatelčina námitka není tudíž důvodná. Z tohoto pohledu jsou správné i závěry krajského soudu, jenž se řádně a logicky vypořádal se stěžovatelčinými námitkami.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu