Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 122/2006 - 63

č. j. - 65

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Ludmily Valentové a Mgr. et. Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: G. F., zastoupena Michalem Benčokem, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 17, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2005, č. j. OAM - 446/VL – 07 – 04 - 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, č. j. - 32,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž stěžovatelce nebyl udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „ “), a nebyly na ni vztaženy ani překážky vycestování ve smyslu téhož zákona.

Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( , , dále jen „ “), byla podána včas ( ). Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že oproti názoru soudu má za to, že důvody, které ji vedly k odchodu z vlasti a podání žádosti o azyl, jsou dostatečné pro udělení azylu z důvodů uvedených v . Důvodem odchodu stěžovatelky z vlasti byly etnicky motivované konflikty mezi Kazachy a Rusy a údajná diskriminace stěžovatelky v zaměstnání ze strany Kazachů. Stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí vycházela z nesprávného výkladu ustanovení . Příčinou tohoto nesprávného výkladu mělo být podle stěžovatelky to, že v řízení před správním orgánem nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav a nebyly obstarány všechny potřebné důkazy. Ze stejných důvodů byl podle stěžovatelky nesprávný i závěr žalovaného, jakož i soudu, o neexistenci překážek vycestování. Důvody, které stěžovatelka uvedla, jsou tedy subsumovatelné pod důvody kasační stížnosti předvídané ustanovením a b) Z hlediska uplatněných důvodů tedy považuje Nejvyšší správní soud kasační stížnost za přípustnou.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:

1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.

2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu.

3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.

4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad

do hmotně-právního postavení stěžovatele.

O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud:

a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.

b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

Stěžovatelka žádných argumentů pro konstatování, že je její kasační stížnost přijatelná ve smyslu ustanovení , nepřinesla. Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka argumentuje především kasačním důvodem zakotveným v ustanovení a namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen vadou nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatelka namítá, že jsou u ní dány důvody udělení azylu podle ustanovení , resp. překážky vycestování podle ustanovení , a to s ohledem na celkovou situaci etnického napětí mezi Kazachy a Rusy v Kazašské republice. Nesprávná aplikace ustanovení podle stěžovatelky vyplývá z toho, že jak žalovaný, tak krajský soud, se spokojili s nedostatečným zjištěním skutkového stavu.

K těmto důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí stěžovatelčiny žádosti o azyl žalovaným může Nejvyšší správní soud pouze podotknout, že otázkou dokazování a rozsahu zjišťování skutkového stavu v azylovém řízení ve skutkově obdobných případech, jako je její, se zabýval obšírně již ve své předchozí judikatuře. Za všechny je možné odkázat zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. - 41 (www.nssoud.cz). Pokud jde o rozhodování správního orgánu o udělení azylu z humanitárních důvodů, dává dostatečnou odpověď na stěžovatelčiny námitky rovněž dosavadní judikatura správních soudů, za všechny buďtež jmenovány např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. - 48 (www.nssoud.cz), či rozsudek ze dne 29. 6. 2006, č. j. - 46 (www.nssoud.cz). S ohledem na námitku rozsahu a způsobu posouzení existence překážek vycestování krajským soudem je možno odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2004, č. j. - 100 (www.nssoud.cz), k otázce meritorních důvodů pro existenci překážek vycestování v případech analogických případu stěžovatelčině se Nejvyšší správní soud vyslovil zejména v rozsudku ze dne 27. 11. 2003, č. j. - 44, dne 27. 8. 2003, či v rozsudku č. j. - 60.

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2007

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu