Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 192/2006 - 63

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně N. M., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2005, čj. OAM-1888/VL-10-KO1-2005, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2006, č. j. - 40,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2006, č. j. - 40, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného (dále též „stěžovatel“) ze dne 31. 10. 2005, čj. OAM-1888/VL-10-KO1-2005, byla zamítnuta žádost žalobkyně o udělení azylu v České republice jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění žalovaný uvedl, že důvody žádosti o udělení azylu spočívající ve snaze žít s dcerou v České republice a ve snaze o legalizaci pobytu na území České republiky nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu podle zákona o azylu; proto žalovaný žádost žalobkyně o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle zákona o azylu, jelikož žalobkyně neuváděla skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v zákona o azylu. Žalovaný dále uvedl, že s ohledem na to, že žádost žalobkyně o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, již pro nadbytečnost neposuzoval, zda žalobkyně splňuje podmínky pro udělení azylu podle a zákona o azylu a nehodnotil ani překážky vycestování podle zákona o azylu, neboť aplikace těchto ustanovení se váže na zákona o azylu, jenž v daném případě neaplikoval.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2006, č. j. - 40, bylo toto rozhodnutí žalovaného zrušeno pro vady řízení a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Soud shledal pochybení žalovaného v tom, že se nezabýval sdělením žalobkyně o jejím nedobrém zdravotním stavu. Podle soudu měl žalovaný i v případě zamítnutí žádosti žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodné zkoumat, zda není u žalobkyně dán důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle § 14 zákona o azylu. Taková úvaha je pak zcela v kompetenci žalovaného; soud jen podotkl, že judikatura správních soudů dovodila, že se o případ hodný zvláštního zřetele může jednat např. v případ vysokého věku žadatele o azyl nebo jeho nedobrého zdravotního stavu. V souzené věci dosáhla žalobkyně věku 81 let, a jak sama uvedla, má nemocné srdce a velice špatně vidí. Tyto skutečnosti vyplývají i ze zprávy ošetřujícího lékaře zaslané jako omluva neúčasti žalobkyně na ústním jednání. Vzhledem k tomu, že o udělení humanitárního azylu nelze požádat samostatně, shledal soud pochybení žalovaného v tom, že neprovedl správní uvážení ohledně naplnění či nenaplnění podmínek § 14 zákona o azylu. Soud uvedl, že nepředjímá výsledek správního uvážení, vytkl však žalovanému, že k takovému uvážení vůbec nepřistoupil a nezabýval se sdělením žalobkyně o jejím nedobrém zdravotním stavu.

Proti rozsudku podal žalovaný včasnou kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti podle Stěžovatel uvedl, že žádost žalobkyně o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle zákona o azylu, neboť žalobkyně požádala o azyl z důvodů, jež nemají nic společného s taxativně vymezenými důvody pro udělení azylu podle zákona o azylu. V průběhu správního řízení opakovaně potvrdila, že o udělení azylu požádala s cílem legalizovat pobyt na území České republiky, kde žije rodina její dcery. S úmyslem usadit se zde pak opustila svou vlast, kde neměla žádné relevantní problémy, dostávala tam důchod i sociální příplatky a formální chybu úřadů při vydávání cestovního dokladu vyřešila bez potíží soudní cestou. Problémy kvůli arménské národnosti manžela zmínila žalobkyně až v žalobě, ačkoliv jí nic nebránilo učinit tak již dříve. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že v případě rozhodnutí podle zákona o azylu již nebyl oprávněn posuzovat existenci důvodu hodného zvláštního zřetele ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný se domnívá, že žalobkyně měla svou situaci řešit postupem podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel dále uvedl, že posuzování důvodů pro udělení azylu podle zákona o azylu je v jeho diskreční pravomoci; v rozporu s tím mu soud uložil provést toto správní uvážení. Navíc vzhledem k individuálnímu posuzování žádostí o azyl nemusí být každý případ těžce nemocného nebo žadatele ve vysokém věku důvodem pro udělení azylu podle zákona o azylu. Stěžovatel vyslovil přesvědčení o rozporu rozsudku krajského soudu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky č. j. - 69 či č. j. - 112), podle níž je posuzování důvodu hodného zvláštního zřetele podle zákona o azylu v případě zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle zákona o azylu již nadbytečné. V rozsudku sp. zn. dokonce Nejvyšší správní soud konstatoval pochybení žalovaného, jenž v odůvodnění žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné posuzoval existenci podmínek pro udělení azylu podle a zákona o azylu. Žalovanému není rovněž zřejmé, jakých vad řízení se dopustil. Situace nastolená krajským soudem by žalovaného nutila v rozporu s jeho diskreční pravomocí zvažovat, zda jsou dány podmínky případného využití humanitárního azylu i u zjevně nedůvodných žádostí, u nichž se neposuzují důvody podle zákona o azylu, na něž se rozhodování podle zákona o azylu váže. Proto žalovaný navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2006, č. j. - 40, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ke kasační stížnosti zaslala soudu jako doplnění spisového materiálu lékařskou zprávu týkající se jejího aktuálního zdravotního stavu, a uvedla, že návrat do Ruska je pro ni vzhledem k závažnosti zdravotního stavu naprosto nemyslitelným.

Kasační stížnost je přijatelná a důvodná.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody podle a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Jak Nejvyšší správní soud vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS, o případ přijatelnosti kasační stížnosti se může jednat mj. tehdy, pokud krajský soud nerespektoval ustálenou soudní judikaturu.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové pochybil při posouzení toho, za jaké procesní situace vzniká žalovanému povinnost posuzovat splnění předpokladů spočívajících v důvodech hodných zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Podle § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárních důvodů. Rozhodování o udělení azylu podle § 14 zákona o azylu tedy předpokládá předchozí negativní výrok podle § 12 zákona o azylu. V tomto smyslu v minulosti opakovaně rozhodoval i Nejvyšší správní soud, jenž např. v rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, č. j. - 71, dospěl k závěru, že „zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné [§ 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování podle § 14 zákona o azylu (humanitární azyl) i podle § 13 zákona (sloučení rodiny), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle § 13 nebo podle § 14 neuděluje.“ V rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. - 90, pak Nejvyšší správní soud dospěl mj. k závěru, že „správní orgán pochybil, jestliže žádost stěžovatele zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 zákona o azylu, přičemž současně posuzoval důvody pro udělení azylu podle § 13 (sloučení rodiny) a § 14 (humanitární azyl) a výrokem se o nich vyjadřoval. Pokud totiž v řízení o žádosti o udělení azylu vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v § 16 odst. 1 zákona, pak správní orgán bez dalšího - ale jen ve lhůtě podle odstavce 2 téhož ustanovení - zamítne žádost. Rozhodne tedy konečným způsobem ve věci, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona. Pro rozhodování o udělení azylu z některého z důvodů předvídaných v ustanoveních § 13 a § 14 zákona je však určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Protože tento důvod při zamítnutí žádosti podle § 16 zákona zjišťován není, dostává se výrok správního orgánu o zamítnutí žádosti o udělení azylu podle § 16 zákona do logického rozporu s výrokem o neudělení azylu podle § 13 a § 14 zákona.“ Z uvedeného vyplývá, že judikatura Nejvyššího správního soudu dospěla ke konstantnímu závěru, že naplnění důvodů pro zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné vylučuje posuzování důvodů pro udělení azylu podle § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona o azylu.

V souzené věci žalovaný s ohledem na to, že žalobkyně uváděla jako důvod pro udělení azylu opakovaně snahu o legalizaci pobytu na území České republiky, při rozhodování vycházel z § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, podle něhož se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12. Uvedené posouzení ve svých důsledcích znamená, že neprobíhal proces dokazování o tom, zda byly splněny podmínky § 12 zákona o azylu. Jestliže žalovaný meritorně neposuzoval naplnění skutkové podstaty § 12 zákona azylu, pak se nemusel zabývat ani splněním podmínek § 14 zákona o azylu, tj. předpoklady pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Pokud tedy krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že krajský soud pochybil, když se nevypořádal s naplněním či nenaplněním podmínek pro udělení humanitárního azylu, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že jde o výklad zákonu odporující, neboť § 14 zákona o azylu ukládá žalovanému posuzovat důvody podle tohoto ustanovení pouze pokud neshledal důvody pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, nikoliv však již v případech, kdy žádost o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou z některého z důvodů podle § 16 zákona o azylu. Za této procesní situace tedy podle názoru Nejvyššího správního soudu nebylo možné žalovanému vytknout, že neposuzoval, zda jsou u žalobkyně dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu.

Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové vycházel z nesprávného posouzení právní otázky aplikace zákona o azylu v případě zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné. Proto Nejvyšší správní kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle zrušil; současně věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán výše vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle Krajský soud v Hradci Králové v novém rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2007

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu