Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 172/2006 - 58

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: D. M., zast. Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem v Praze, Kloknerova 2212/10, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. července 2006, č. j. – 24,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. července 2006, č. j. – 24, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem zamítl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 3. 2006, č. j. OAM-151/VL-07-04-2006. Tímto rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil azyl dle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, v platném znění (dále jen „“) a současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení téhož zákona.

Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost.

Stěžovatel napadl rozsudek v celém rozsahu pro vady řízení ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), neboť správní orgán vycházel ze skutečností, které nemají oporu ve spise a proto měl krajský soud napadené správní rozhodnutí zrušit. Správní orgán porušil ve správním řízení ustanovení , , a , . Jako další důvod uvádí stěžovatel zmatečnost řízení před soudem, tak jak má na mysli ustanovení Stěžovatel zaslal krajskému soudu písemné prohlášení o nesouhlasu, aby soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání a bez jeho nepřítomnosti. Přesto krajský soud rozhodl bez nařízeného jednání a stěžovatel tak byl krácen na svém právu na spravedlivý proces.

Napadený rozsudek navrhoval stěžovatel zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 28. 11. 2006 popřel oprávněnost podané kasační stížnosti a zároveň odkázal na obsah spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele. Žalovaný uvedl, že stěžovatel opustil vlast v důsledku činnosti soukromých osob, přičemž nevyužil ochrany země původu. Navrhl kasační stížnost zamítnout a odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznat pro nedůvodnost.

Krajský soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že rozhodl o žalobě bez nařízení jednání, a to s ohledem na výslovný souhlas žalovaného a presumovaný souhlas stěžovatele.

Z předloženého spisového materiálu je zřejmé, že stěžovateli byla výzva dle ustanovení , aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, doručena dne 19. 6. 2006. V reakci na tuto výzvu bylo krajskému soudu dne 27. 6. 2006 doručeno sdělení stěžovatele, že trvá na tom, aby bylo nařízeno ústní jednání a byl mu ustanoven pro toto jednání tlumočník. Dále krajský soud v odůvodnění rozsudku hodnotil důvodnost podané žaloby.

Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ust. , 3 ), přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná v tom směru, že v řízení před krajským soudem došlo k vadě, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé (ust. ).

Podle ustanovení , soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

Výše uvedené zákonné ustanovení stanoví předpoklady (fikci souhlasu), kdy může soud o žalobě rozhodnout bez jednání. Pravidlem při soudním rozhodování je vždy nařízení ústního jednání, aby byla zachována zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání (srov. též d, y). Výjimkou z této zásady je možnost soudu projednat věc bez nařízení jednání, tato výjimka však musí být vykládána zejména s ohledem na zájmy účastníka řízení, neboť je to tento účastník řízení, o jehož právech se rozhoduje a tento účastník také s řízením disponuje.

V daném případě stěžovatel využil svého dispozičního práva a ve lhůtě stanovené krajským soudem kvalifikovaně vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Krajský soud práv stěžovatele nedbal a věc rozhodl bez nařízení jednání. Takový postup účastníkovi řízení bez rozumného důvodu upírá jeho ústavně zaručené právo na veřejné a ústní projednání věci.

Lze tak uzavřít, že právo účastníka trvat na nařízení ústního jednání musí soud respektovat. V daném případě tímto způsobem krajský soud nepostupoval, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení (ust. ).

V dalším řízení bude krajský soud postupovat dále tak, že nelze o věci rozhodnout bez nařízení jednání, neboť stěžovatel s takovým postupem nesouhlasil.

Pro úplnost pak Nejvyšší správní soud dodává, že v tomto svém rozhodnutí zatím nikterak nehodnotil důvody, pro které krajský soud žalobu zamítl, neboť se zaměřil pouze na otázku naplnění podmínek pro postup podle ust.

V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne též o nákladech řízení účastníků jak v řízení žalobním, tak i v řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. ledna 2007

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu