Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 1/2007 - 57

-57

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: I. V., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2004, čj. OAM-1734/VL-19-17-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2005, čj. -29

takto:

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o neudělení azylu žalobci podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a dále o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu .

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem zamítl.

Žalobce (stěžovatel) proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost, současně požádal o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti a dále také o přiznání odkladného účinku dle

Krajský soud v Ostravě posléze v rámci úkonů potřebných pro rozhodnutí o žádosti stěžovatele o ustanovení právního zástupce zjistil, že se stěžovatel nezdržuje na adrese, kterou uvedl jako místo svého pobytu v kasační stížnosti a kterou dokládal kopií čestného prohlášení vlastníka bytu.

Jelikož doručující orgán – Č. p., s. p. – vrátila zásilku krajskému soudu zpět s tím, že stěžovatel je na uvedené adrese neznámý, krajský soud učinil ohledně pobytu stěžovatele dotaz na Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, evidenční odbor, a dále na Oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční policie Praha, odbor pátrání a kontroly pobytu, z čehož vyplynulo, že adresa uvedená v kasační stížnosti je poslední evidovanou adresou pobytu stěžovatele, na níž však stěžovatel nikdy skutečně nebydlel.

Krajský soud poté usnesením ze dne 11. 5. 2006 stěžovateli podle ve spojení s a ustanovil opatrovníkem S. – S. o. z. s. e.

Z databáze žalovaného plyne, že stěžovatelem uvedená adresa nebyla u Ministerstva vnitra evidována jako místo hlášeného pobytu ve smyslu .

Podle soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní zákon. Podle soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce).

Jelikož místo pobytu stěžovatele nelze zjistit, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 25. ledna 2007

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu