Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 96/2006 - 61

č. j. - 61

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Š. A., zastoupeného advokátem JUDr. Martinem Sochorem, se sídlem Čelakovského sady 1580/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Martina Sochora s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2004, č. j. OAM-3123/VL-10-04-2004, Ministerstvo vnitra (dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobci (dále jen „stěžovatel“) azyl podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), když jeho žádost o udělení azylu zamítlo jako zjevně nedůvodnou, neboť nebyl naplněn ani jeden z taxativně uvedených důvodů pro udělení azylu dle tohoto zákona; žalovaný pro nadbytečnost neposuzoval splnění podmínek pro udělení azylu dle nebo citovaného zákona.

Stěžovatel proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl podle , (dále jen „ “) rozsudkem ze dne 14. 11. 2005.

Stěžovatel napadl tento rozsudek kasační stížností, a to z důvodů obsažených v až d) Poté, co mu byl ustanoven právní zástupce, doplnil kasační stížnost o tvrzení, že krajský soud a žalovaný pochybili, když se vůbec nezabývali důvody pro udělení azylu dle a zákona o azylu, zejména pak existencí humanitárních důvodů. Stěžovatel se domnívá, že byl rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech, když nebylo v řízení vůbec posuzováno, zda skutečnost, že mu byl ve válce zničen dům a že jeho rodina dosud žije v uprchlickém táboře, nezakládá důvod pro udělení humanitárního azylu podle zákona o azylu.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.

K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. , publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.

Stěžovatel tvrdí, že aplikace ustanovení § 14 zákona o azylu, upravující udělení humanitárního azylu, není vázána na to, zda žadatel uvede skutečnosti, které by odůvodňovaly udělení azylu podle § 12 tohoto zákona a dodává, že v azylovém řízení tvrdil skutečnosti, které by udělení humanitárního azylu odůvodňovaly (zničení domu a pobyt rodiny stěžovatele v uprchlickém táboře) a přesto se jimi ani správní orgán, ani krajský soud nezabývaly. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že se otázkou nenárokovosti humanitárního azylu a širokého správního uvážení zabýval ve svém rozsudku ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. , kde uvedl: „Azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele. Není na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení správního orgánuV otázkách přezkumu správního rozhodnutí, které je ovládáno zásadami správního uvážení, zákon vytváří kriteria, podle nichž a v jejichž rámci se může uskutečnit volba, včetně výběru a zjišťování těch skutečností konkrétního případu, které nejsou správní normou předpokládány, ale uvážením správního orgánu jsou uznány za potřebné pro volbu jeho rozhodnutí. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.“

Z judikatury Nejvyšší správní soudu je proto zjevné, že soudy nejsou zpravidla povolány k tomu, aby věcný rozpor mezi žadatelem, který tvrdí, že jsou u něj dány důvody „hodné zvláštního zřetele“ ve smyslu § 14 zákona o azylu, a ministerstvem vnitra, které mu přesto humanitární azyl neudělilo, řešily. Nejvyšší správní soud se již otázkou udělování humanitárního azylu dostatečně zabýval ve svých předchozích rozhodnutích, když např. v rozsudku ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. konstatoval, že: „Na udělení azylu z humanitárního důvodu podle , o azylu, ve znění , nemá žadatel subjektivní právo. Správní orgán o něm rozhoduje na základě správního uvážení; jeho rozhodnutí přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu, a to z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů ( ).“

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

Stěžovateli byl právním zástupcem pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát JUDr. Martin Sochor; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 1 000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava věci a doplnění kasační stížnosti - a 2x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s , , , c) a d), , ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Nejvyšší správní soud nevyhodnotil sepsání stanoviska k vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti jako další, třetí úkon právní služby. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. ledna 2007

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu