Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 104/2006 - 52

č. j. - 52

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: N. K., zastoupené Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2006, č. j. - 22,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně jako stěžovatelka brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 12. 10. 2005, č. j. OAM-1881/VL-10-08-2005. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Krajský soud její žalobu zamítl, neboť shledal rozhodnutí žalovaného v souladu se zákonem.

Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat přípustností kasační stížnosti. Podle , (dále též „“) kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

V daném případě soud ze spisu zjistil, že v řízení před krajským soudem stěžovatelka v žalobě ze dne 19. 10. 2005 namítala porušení vyjmenovaných ustanovení ( a 4, , a ) a zákona o azylu. Dále poukázala na to, že podle jejího názoru měl žalovaný také rozhodnout o udělení azylu podle zákona o azylu a o vyslovení překážky vycestování podle tohoto zákona. Konkrétně však pouze uvedla, že o azyl požádala proto, aby mohla žít v České republice, kam přijela za prací, neboť i přes svoje vysokoškolské vzdělání neměla na Ukrajině zaměstnání; musí tam také podporovat svoji nemocnou matku a živit dceru. Na Ukrajinu se vrátit nechce. Žádné doplnění žaloby stěžovatelka nepodala a nařízeného ústního jednání se nezúčastnila.

V kasační stížnosti pak stěžovatelka nesouhlasí s tím, že žalovaný nerozhodl o překážce vycestování podle § 91 zákona o azylu. Poukazuje k tomu na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále zdůrazňuje, že podrobně popsala svoje problémy na Ukrajině kvůli německé národnosti, a právě diskriminace pro její německý původ jí znemožňuje návrat na Ukrajinu. K tomu odkazuje na tzv. antidiskriminační směrnici EU č. 2000/43/EC, kterou měl podle jejího názoru žalovaný přednostně použít. Rovněž se domáhá použití čl. 53 Příručky k postupům a kriteriím pro určování postavení uprchlíků vydané Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, neboť správní orgán neposoudil diskriminaci na kumulativním základě. V neposlední řadě pak podle ní není přípustné, aby byla žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná v případě, že je motivována specifickou národností stěžovatelky, která byla z tohoto důvodu diskriminována. Závěrem podotkla, že každý uprchlík žádá o azyl, aby se vyhnul vyhoštění, neboť základním pravidlem uprchlického práva je ochrana před navrácením (pravidlo non refoulement).

Z uvedeného plyne, že jediná námitka, která je ve smyslu přípustná, tj. kterou stěžovatelka uplatnila již v řízení před krajským soudem, je námitka týkající se povinnosti rozhodovat o překážce vycestování podle zákona o azylu, je-li žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle citovaného zákona. Ostatní námitky stěžovatelka v řízení před krajským soudem neuvedla a jsou tak nepřípustné.

Nyní se musel Nejvyšší správní soud zabývat přijatelností kasační stížnosti ve smyslu , tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, www.nssoud.cz.

K povinnosti žalovaného rozhodovat o překážce vycestování podle § 91 zákona o azylu i v případě, když byla žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 citovaného zákona, se Nejvyšší správní soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 22. 9. 2004, č. j. - 45. Aplikační předností mezinárodního práva před právem vnitrostátním se zdejší soud zabýval ve svém rozsudku ze dne 21. 3. 2006, č. j. - 75, a ve vztahu ke shodnému problému jako v daném případě (tj. k aplikaci pravidla non refoulement v případě zamítání žádosti o azyl podle § 16 zákona o azylu) v rozsudku ze dne 4. 8. 2005, č. j. - 56, zveřejněno ve Sb. NSS pod č. 721/2005 (všechny zmíněné rozsudky jsou dostupné na www.nssoud.cz). Naposled citovaný rozsudek sice řešil situaci, kdy byla žádost o azyl zamítnuta podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, zatímco v právě projednávaném případě bylo zamítáno podle písm. k) citovaného ustanovení, avšak skutečnosti uvedené jako důvody pro udělení azylu byly v obou případech shodné, tj. ekonomické potíže na Ukrajině a snaha legalizovat pobyt v České republice, a ty byly ve vztahu k aplikaci pravidla non refoulement shledány podstatnými.

Stěžovatelka v kasační stížnosti také tvrdí, že byla na Ukrajině diskriminována kvůli své německé národnosti a proto byla nucena z Ukrajiny odejít. Tuto skutečnost však poprvé uvedla právě až v kasační stížnosti. Během správního řízení ani řízení před krajským soudem na nic takového nepoukazovala. Ve své žádosti o udělení azylu ze dne 1. 10. 2005 označila svoji národnost za ruskou a Německo, konkrétně Lipsko, za místo svého narození. Nehovořila však ani o žádných obtížích týkajících se toho, že se na německém území narodila, naopak vždy uváděla pouze ekonomické potíže (nemožnost nalézt na Ukrajině zaměstnání, problémy se zajištěním obživy - aniž by tyto potíže jakkoli spojovala s místem svého narození), a snahu vyhnout se správnímu vyhoštění a zlegalizovat si pobyt v České republice. Tvrzené skutečnosti o její diskriminaci jsou tak skutečnostmi, které stěžovatelka uplatnila poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí a Nejvyšší správní soud k nim nemůže přihlížet ( ).

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a odmítl ji proto ve smyslu jako nepřijatelnou.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2007

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu