Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 50/2006 - 23

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: T. M. A. H. E. A., zastoupen: Mgr. Umar Switat, advokát se sídlem Praha 4, Kloknerova 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2006, č. j. OAM-1098/LE-05-07-2006, o námitce podjatosti vůči soudkyním Krajského soudu v Praze JUDr. Olze Stránské, JUDr. Věře Šimůnkové, JUDr. Dalile Marečkové a JUDr. Evě Havlové,

t a k t o:

Soudkyně Krajského soudu v Praze JUDr. Olga Stránská, JUDr. Věra Šimůnková, JUDr. Dalila Marečková a JUDr. Eva Havlová n e j s o u v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 9. 2006, č.j. OAM-1098/LE-05-07-2006, vedené pod sp.zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 18. 9. 2006 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky (zákon o azylu).

Podáním podaným dne 26. 10. 2006 a doplněným dne 14. 11. 2006 žalobce uplatnil námitku podjatosti vůči Krajskému soudu v Praze. Domnívá se, že se soud, resp. soudkyně snaží jeho žalobu zamítnout před uplynutím 45 denní lhůty ode dne podání žaloby a tak mu znemožnit doplnit důkazy, jejichž opatření je časově náročné. Žalobce tuto informaci získal od osoby, kterou nemůže jmenovat.

Ve svém vyjádření k podané námitce soudkyně JUDr. Olga Stránská, která ve věci rozhoduje, i ostatní soudkyně JUDr. Věra Šimůnková, JUDr. Dalila Marečková a JUDr. Eva Havlová, které by mohly ve věci rozhodovat, uvedly, že se necítí být podjaté, neboť nemají poměr k účastníkům, k žalobcovu zástupci a ani k věci samé.

Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z , (dále též „ “), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Jde-li o důvody uvedené v první větě , tak je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal. Žalobce však netvrdí ani důvody uvedené ve větě druhé citovaného ustanovení.

Lze tedy uzavřít s tím, že žalobce neuvádí žádný ze zákonem předpokládaných důvodů, pro které by Nejvyšší správní soud mohl o vyloučení soudkyň rozhodnout, naopak žalobcovo ničím nepodložené tvrzení lze spíše považovat za důvod spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci, který zákon jako okolnost pro vyloučení soudců výslovně zapovídá ( poslední věta ). Námitka podjatosti vznesená žalobcem je tedy nedůvodná.

Z výše uvedeného pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2006

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu