Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 76/2006 - 47

č. j. - 47

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: A. H., zastoupen Mgr. Radomírem Bašnárem, advokátem, se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2005, č. j. OAM – 553/VL – 20 – K03 – 2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2005, č. j. – 26,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Stěžovatel brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž stěžovateli nebyl udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění účinném ke dni rozhodování žalovaného (dále jen „“), a bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahují ani překážky vycestování ve smyslu téhož zákona.

Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( , , dále jen „“), byla podána včas ( ). Stěžovatel v kasační stížnosti jednak namítá, že oproti názoru soudu má za to, že důvody, které ho vedly k odchodu z vlasti a podání žádosti o azyl, jsou dostatečné pro udělení azylu z důvodů uvedených v a . Důvodem odchodu stěžovatele z vlasti byly obavy o jeho život a život rodiny, neboť byl urážen a slovně napadán svými sousedy pro své postoje v průběhu prezidentských voleb v roce 2004. Tento důvod je možné subsumovat pod důvod kasační stížnosti ve smyslu ustanovení Vedle toho stěžovatel namítá, že správní orgán zásadně porušil ustanovení , , neboť mu nedal možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, a že se dopustil porušení ustanovení téhož zákona, které však blíže neosvětluje. Pouze odkázal na obsah své žaloby. Tyto důvody by bylo lze subsumovat pod důvod kasační stížnosti ve smyslu ustanovení Jak ovšem vyplývá z obsahu žaloby, na niž ostatně stěžovatel sám odkazuje, jde o důvody, které stěžovatel mohl uplatnit již v řízení o žalobě, avšak neučinil tak. Nejvyšší správní soud proto v souladu s ustanovením k těmto námitkám stěžovatele nepřihlíží a za řádně uplatněný kasační důvod považuje toliko námitku první. Z hlediska tohoto důvodu považuje Nejvyšší správní soud kasační stížnost za přípustnou.

Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:

1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.

2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu.

3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.

4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud:

a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.

b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

Po posouzení předložené kasační stížnosti z hlediska výše naznačených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel argumentuje kasačním důvodem zakotveným v ustanovení a namítá, že rozsudek krajského soudu je stižen vadou nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel namítá, že byly u něho dány důvody udělení azylu podle ustanovení a , byl-li slovně napadán svými sousedy pro postoje, resp. preference, projevované v průběhu prezidentských voleb v roce 2004. K těmto důvodům kasační stížnosti ve vztahu k důvodu zamítnutí stěžovatelovy žádosti o azyl žalovaným Nejvyšší správní soud v první řadě podotýká, že důvody pro udělení azylu podle ustanovení a mohou být splněny toliko alternatim, nikoliv kumulativně (srovnej ustanovení , které výslovně uvádí: „Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle , lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu“.). Namítá-li stěžovatel, že podle svého přesvědčení opustil svou vlast z důvodů, které naplňují jak předpoklady pro udělení azylu podle , tak podle , nelze než jeho námitku považovat za vnitřně rozpornou a nelogickou. I kdyby Nejvyšší správní soud ovšem od této skutečnosti odhlédl a předpokládal, že stěžovatel míní, že primárně podle jeho názoru jsou jím uváděné důvody opuštění Ukrajiny azylovými důvody ve smyslu , případně, pokud nikoliv, rozhodně důvody humanitárními ve smyslu , musí konstatovat, že otázkou azylové relevance vyhrůžek ze strany soukromých osob ve smyslu se Nejvyšší správní soud vyslovil již ve svém rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. - 48, (www.nssoud.cz). Ze závěrů, jež byly v tomto rozsudku vysloveny, vycházel Nejvyšší správní soud rovněž při posuzování útoků spoluobčanů na osobu činnou v předvolební kampani (např. rozsudek ze dne 20. 9. 2006, č. j. - 52). Pokud jde o rozhodování správního orgánu o udělení azylu z humanitárních důvodů, dává dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky rovněž dosavadní judikatura správních soudů, za všechny buďte jmenovány např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. - 48 (www.nssoud.cz), či rozsudek ze dne 29. 6. 2006, č. j. - 46 (www.nssoud.cz).

Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy dostatečnou odpověď na námitky podávané v kasační stížnosti a krajský soud se prima facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu předmětných ustanovení podaného v citovaných rozhodnutích. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádný jiný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu