Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Aps 1/2006 - 48

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milady Haplové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně JUDr. K. T., proti žalovanému Finančnímu úřadu Brno III, se sídlem Šumavská 31, Brno, o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, č. j. - 30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou podle a násl. se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhala ochrany před nezákonnými zásahy, které měly spočívat v osmi úkonech Finančního úřadu Brno II, Finančního úřadu Brno III, Finančního úřadu Ivančice a Finančního ředitelství v Brně. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2004, č. j. - 61, byly jednotlivé žaloby vyloučeny k samostatnému projednání a rozhodnutí. Řízení nadále vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. bylo usnesením ze dne 15. 4. 2004, č. j. - 10, zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 5. 2005, č. j. - 38, toto usnesení zrušil a Krajskému soudu v Brně uložil vyjasnit situaci ohledně spisových značek jednotlivých žalob vyloučených k samostatnému projednání a mj. opětovně vyzvat žalobkyni k zaplacení soudního poplatku.

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, č. j. - 30, byla žaloba žalobkyně na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu odmítnuta jako nepřípustná podle Ve vyjádření k žalobě žalovaný podle soudu poukázal na to, že námitky obsažené v žalobě může žalobkyně uplatnit proti rozhodnutí o doměření daně. Žalobkyně navíc využila svého práva podat proti dodatečnému platebnímu výměru opravný prostředek a v odvolání namítla rovněž nezákonnost výzvy k podání dodatečného daňového přiznání. Soud uvedl, že ze spisu sp. zn. zjistil, že žalovaný vydal dne 21. 2. 2005 dodatečný platební výměr č. X na základ daně, daň a ztrátu z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1996. Z vyjádření Finančního ředitelství v Brně ze dne 13. 6. 2005, založeného ve spise sp. zn. , vyplývá, že proti dodatečnému platebnímu výměru podala žalobkyně dne 5. 4. 2005 odvolání, které bylo postoupeno odvolacímu orgánu k rozhodnutí. Z toho podle soudu plyne, že žalobkyně bude mít možnost domáhat se ochrany žalobou proti rozhodnutí o svém odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru za rok 1996, jenž byl výsledkem řízení zahájeného výzvou Finančního úřadu Brno III ze dne 26. 1. 2004, čj. 10363/04/290912/6384. Proto soud žalobu podanou podle shledal nepřípustnou ve smyslu a odmítl ji podle

Ve včasné kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že krajský soud při rozhodování pominul, že se stěžovatelka domáhala ochrany prostřednictvím žaloby před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Žalobkyni nelze přikládat k tíži, že soud záměnou spisových značek způsobil průtahy v řízení, pročež správní orgán, jemuž nebylo rozhodnutím soudu zabráněno v pokračování nezákonného postupu, nakonec vydal ve věci platební výměr. Touto skutečností byla podle stěžovatelky založena nezákonnost rozhodnutí podle i b) Soud při rozhodování nepostupoval v souladu se zákonem, nevycházel z předkládaných listin ani z navrhovaného petitu žaloby. Stěžovatelka dále obsáhle popsala výše naznačený procesní postup krajského soudu, jenž podle ní způsobil časové průtahy. Krajský soud se pak již vůbec nezabýval meritorní stránkou nezákonnosti postupu správního orgánu a naopak připustil další porušování zákona, které vyústilo ve vydání platebního výměru čj. X, jímž byla stěžovatelce nezákonně vyměřena daňová povinnost. Z toho vyplývá faktická nemožnost domoci se ochrany proti nezákonnému donucení orgánů státní správy, čímž je v podstatě popřen institut žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Soud podle stěžovatelky předpokládá, že občan mlčky strpí zásah státních orgánů do svých práv a bude se bránit až proti důsledkům tohoto nezákonného postupu, což je podle stěžovatelky v rozporu s d. Stěžovatelka navrhla provedení důkazů spisy Krajského soudu v Brně sp. zn. , , , , , a kompletními spisy Finančního úřadu Brno III a Finančního ředitelství v Brně. Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2005, č. j. - 30, bylo zrušeno.

Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody podle a b) a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v , tedy stěžovatelkou tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Nejvyšší správní soud se v souzené věci ztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Brně, podle něhož byla žaloba žalobkyně domáhající se ochrany před nezákonným zásahem, jenž měl spočívat ve výzvě správce daně k předložení dodatečného daňového přiznání, vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , tímto soudem odmítnuta jako nepřípustná. Výzvu k podání dodatečného daňového přiznání nebylo ani podle názoru Nejvyššího správního soudu možné považovat za nezákonný zásah ve smyslu Soud prvního stupně se podle názoru Nejvyššího správního soudu vypořádal se skutečností, že výzva k předložení dodatečného daňového přiznání je toliko dílčím procesním úkonem správce daně, jenž směřuje k vydání meritorního rozhodnutí, proti němuž daňový řád připouští opravný prostředek – odvolání a následně je případně možný soudní přezkum v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle a násl. Z tohoto důvodu nebylo možné bránit se proti vydání uvedené výzvy žalobou podle a bylo na místě, aby stěžovatelka nejprve vyčkala meritorního rozhodnutí správce daně a poté činila příslušné procesní kroky. Ostatně pokud by soud ve správním soudnictví v uvedené fázi daňového řízení zkoumal nutnost podání či nepodání dodatečného daňového přiznání, předjímal by tím případné budoucí rozhodnutí správce daně.

Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem stěžovatelky, že postup soudu byl v rozporu s d, neboť nelze pominout fakt, že stěžovatelka má možnost při splnění zákonných podmínek obrátit se na správní soud žalobou proti rozhodnutí správního orgánu vydanému v řízení, v rámci něhož jí byla zaslána výzva k podání dodatečného daňového přiznání. Institut žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu podle a násl. nebylo sice možné na souzenou věc aplikovat, to však neznamená jeho nepoužitelnost na jiné procesní situace a není to ani znakem jeho aplikace v rozporu s d, jak tvrdí stěžovatelka.

Pokud jde o v kasační stížnosti pouze zmíněný důvod kasační stížnosti podle , podle něhož lze podat kasační stížnost z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Z povahy věci nebylo možné v souzené věci na základě tohoto důvodu kasační stížnosti napadené rozhodnutí krajského soudu přezkoumat, neboť v dané věci nebylo přezkoumáváno rozhodnutí správního orgánu a tedy ani průběh správního řízení; krajský soud navíc o věci nerozhodl meritorně.

Pokud jde o návrh stěžovatelky na provedení dokazování několika soudními spisy Krajského soudu v Brně a dále správními spisy Finančního úřadu Brno III a Finančního ředitelství v Brně, Nejvyšší správní soud jej s ohledem na shora uvedené skutečnosti zakládající nepřípustnost podané žaloby shledal nadbytečným a proto k jeho provedení nepřistoupil.

Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že v souladu s právním názorem Krajského soudu v Brně dospěl k závěru, že projednání žaloby proti nezákonnému zásahu bránila skutečnost, že podání takové žaloby nebylo s ohledem na přípustné. Nejvyšší správní soud proto ze všech shora uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Ostatně daň za zdaňovací období roku 1996 byla již dodatečným platebním výměrem doměřena, takže uložení povinnosti žalobkyni předložit dodatečné daňové přiznání je již bezpředmětné.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu