Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 39/2006 - 49

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: L. S. Y., zastoupené Mgr. Lilianou Balašovou Vochalovou, advokátkou se sídlem I. P. Pavlova 3, 120 00 Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ze dne 4. 8. 2005, č. j. OAM-1351/VL-10-04-2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2005, č. j. - 21,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2005, č. j. - 21, s e z r u š u j e .

II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2005, č. j. OAM-1351/VL-10-04-2005, s e o d m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 4. 8. 2005 neudělil žalovaný žalobkyni azyl podle , , 2 a , o azylu. Současně vyslovil, že na žalobkyni se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu tohoto zákona.

Žalobkyně napadla toto rozhodnutí žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě, v níž kromě označení napadeného rozhodnutí uvedla pouze tolik, že byla rozhodnutím zkrácena na svých právech a napadá jej v rozsahu výroků o neudělení azylu podle a zákona o azylu a o nevztažení překážky vycestování ve smyslu tohoto zákona; dodala, že žalovaný v řízení porušil , , a (č. ), jakož i a zákona o azylu; obsah těchto ustanovení částečně parafrázovala, k důkazům pak odkázala na obsah správního spisu. Závěrem navrhla, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl rozsudkem ze dne 12. 10. 2005; v řízení před správním orgánem přitom neshledal žádné vady a přisvědčil žalovanému i v právním posouzení věci.

V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku žalobkyně namítla, že krajský soud se nezabýval tvrzeným porušením a , ani řádně nezkoumal, zda jsou u žalobkyně dány podmínky dle zákona o azylu, ačkoli k přezkoumání mezí správního uvážení je povinen. Dále žalobkyně shrnula potíže, které měla v Číně se svým manželem a které ji nakonec přivedly k odchodu ze země. Problémů s manželem by se žalobkyně obávala i při návratu; pro její zvláštní osobní poměry jí tak azyl měl být udělen. Žalobkyni nebylo řádně zdůvodněno, proč její problémy v manželství a obava z návratu nejsou důvody hodnými zvláštního zřetele; rozhodnutí krajského soudu tak trpí nedostatkem důvodů.

Žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádala též o to, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na rozhodnutí o kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.

Před zkoumáním vlastních stížních námitek se Nejvyšší správní soud zabýval obsahem a náležitostmi žaloby podané v této věci; zjistil přitom, že žalobu nebylo možno projednat.

Žaloba ve správním soudnictví musí splňovat jednak obecné náležitosti podání stanovené v – tedy údaj o tom, čeho se týká, kdo ji podává, proti komu směřuje a co navrhuje; musí být též podepsána a datována. Všem těmto náležitostem žalobkyně ve své žalobě dostála. Krom toho však zákon klade na žalobu i požadavky zvláštní; mimo jiné musí žaloba obsahovat i žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [ ].

Žaloba podaná žalobkyní u soudu dne 12. 8. 2005 splňovala všechny náležitosti obecné, zcela však postrádala náležitosti zvláštní včetně žalobních bodů: žalobkyně v ní jednak obecně poukázala na nezákonnost napadeného rozhodnutí, jednak označila několik ustanovení a zákona o azylu, která žalovaný podle jejího názoru porušil. Takto nespecifikované podání však správnímu soudu vůbec neumožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí. Co se týče slov, podle nichž je napadené rozhodnutí „nezákonné“ či „vadné“ a podle nichž byla žalobkyně rozhodnutím „zkrácena na svých právech“, soud k nim nemůže nijak přihlížet, pokud nejsou podložena skutkovými a právními důvody; jakékoli konkrétní důvody však v žalobě chyběly. Potřebnou konkretizaci nevnesla do žaloby ani citovaná ustanovení a zákona o azylu: i ona jsou totiž ze své povahy obecná a základem žalobního bodu se mohou stát jen tehdy, pokud jsou individualizována popisem konkrétních okolností řízení, v nichž žalobce spatřuje nezákonnost, nebo argumenty zpochybňujícími úvahy vyjádřené v rozhodnutí správního orgánu. Ani zákonná ustanovení, jichž se dovolávala, však žalobkyně nekonkretizovala.

Žaloba tak byla v podstatě blanketní; takovou žalobu ovšem nelze projednat. Soud ve správním soudnictví se nezabývá zákonností napadeného rozhodnutí jaksi obecně, ze všech možných úhlů pohledu, nýbrž je vázán (s výjimkou případů přezkumu z úřední povinnosti) rozsahem a důvody žaloby, jak je žalobce sám vymezil v žalobě. Soud přitom nemůže takto vyjádřenou vůli žalobce nahrazovat a sám určovat rozsah a meze přezkumu. Pokud žalobce nijak nekonkretizuje své námitky, je to, jako kdyby správní rozhodnutí vůbec nenapadl. Soud sice musí v jeho věci vydat rozhodnutí, nebude to však rozhodnutí meritorní, jímž by bylo možno zvrátit pravomocné rozhodnutí správního orgánu, a na právní situaci, s níž je žalobce nespokojen, se tak nic nezmění. Je tedy v zájmu žalobce, aby svou žalobu podložil žalobními body – konkrétními výtkami, které soudu umožní věcné přezkoumání.

Stejně jako obecné náležitosti, je možno i zvláštní náležitosti doplnit, a odstranit tak nedostatky žaloby; to platí i o žalobních bodech. Zatímco však při doplňování ostatních chybějících náležitosti je žalobce vázán jen lhůtou, kterou mu k tomu stanovil soud ve výzvě podle , možnost doplňovat žalobní body je vázána na běh lhůty pro podání žaloby: podle lze totiž rozšířit žalobu o další žalobní body právě jen v této lhůtě. Lhůta pro podání žaloby je přitom lhůtou zákonnou a její běh nelze zastavit ani přerušit (jedinou výjimkou je přerušení běhu lhůty podle in fine v případě, že žalobce požádá o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce).

Obecná lhůta pro podání žaloby (a tedy pro doplňování, resp. rozšiřování, žalobních bodů) činí dva měsíce ode dne, kdy bylo napadené rozhodnutí žalobci oznámeno ( ); zvláštní zákony však mohou stanovit lhůtu jinou. Tak je tomu právě u žalob ve věcech azylu (resp. po 1. 9. 2006 ve věcech mezinárodní ochrany). Podle zákona o azylu lze žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve věci mezinárodní ochrany podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Žalobkyně sice podala žalobu dne 10. 8. 2005, tedy v týž den, kdy jí bylo rozhodnutí žalovaného doručeno, a v tomto ohledu tak zákonnou patnáctidenní lhůtu dodržela; její žaloba však byla blanketní, tedy neprojednatelná. To bylo možno napravit za podmínky, že by žalobkyně v patnáctidenní lhůtě pro podání žaloby, tedy do 25. 8. 2005, doplnila alespoň jeden žalobní bod; to se však nestalo.

Nejvyšší správní soud tedy shledal, že žalobu, kterou žalobkyně podala k soudu, nebylo pro její závažné nedostatky možno projednat a žalobkyně to ani v zákonné lhůtě pro podání žaloby nenapravila. Ve věci tak nebyla dána podmínka řízení spočívající v zahájení řízení podáním k tomu způsobilým. Současně se zrušením rozsudku krajského soudu proto Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti [, ] odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž žalobkyni nebyl udělen azyl ( , věta prvá za středníkem). Námitkami obsaženými v kasační stížnosti se pak Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. To se vztahuje jak na řízení před Nejvyšším správním soudem, tak na řízení před soudem krajským ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. prosince 2006

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu