Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 327/2005 - 75

č. j. - 78

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobců: a) A. Č., b) U. Č., c) B. Č., všichni zastoupeni Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem, se sídlem Masná 8, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2005, č. j. – 24,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobců, advokátovi Mgr. Faridu Alizeyovi, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Shora uvedeným rozsudkem krajského soudu byly zamítnuty žaloby žalobců V. M., V. U. a V. B., kterými se domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2004, č.j. OAM – 2515/VL – 10 – ZA08 – 2003, ze dne 3. 4. 2004, č. j. OAM – 2516/VL – 10 – ZA08 – 2003, a ze dne 3. 4. 2004, č. j. OAM – 2518/VL – 10 – ZA08 – 2003, jimiž bylo rozhodnuto o neudělení azylu žalobcům podle ust. , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Proti tomuto rozsudku podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) kasační stížnost, v níž namítají, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí. Jsou o toho názoru, že správní orgán rovněž vůbec nebral v úvahu , neboť jeho rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Dále zdůrazňují, že rozhodnutí správního orgánu postrádá i formální náležitosti, neboť z jeho rozhodnutí nevyplývá, resp. není patrné, čím se při rozhodování správní orgán řídil, tzn. které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právního předpisu. Zdůrazňují, že jak správní orgán, tak krajský soud se dostatečně nevypořádaly s pojmem „nedůvodně“, neboť bez jeho jasné definice nemohly s jistotou dospět k závěru, že jako občané Ruské federace pocházející z Čečenska a obviňování z pomoci čečenským bojovníkům, nespadají do kategorie pojmů pronásledování z národnostních důvodů. Krajskému soudu rovněž vytýkají, že se řádným způsobem nevypořádal s důvody, které pro udělení azylu uváděli ve vztahu k , když nezkoumal, zda D., Ruská federace je státem, který splňuje podmínky citované definice bezpečné země původu. V této souvislosti zmiňují, že se také soud vůbec nevypořádal s definicí pronásledování, jak je upravena v a ani ve svém rozhodnutí neuvedl, proč tak neučinil, čímž své rozhodnutí učinil z uvedených důvodů nepřezkoumatelným. Stěžovatelé tedy jako důvod kasační stížnosti uplatňují důvody podle , b) a d) zákona č,. , (dále jen „“), a navrhují, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Je toho názoru, že nelze akceptovat nedůvodná tvrzení stěžovatelů o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, o vadách ve formálních náležitostech správních rozhodnutí pro údajnou absenci skutečností, jež byly podkladem rozhodnutí a úvah, jimiž byl správní orgán veden při hodnocení důkazů a při použití právního předpisu. Za nepodložená považuje správní orgán tvrzení prvního stěžovatele o hrozbě nebezpečí jeho fyzické likvidace ze strany d. a ruské vlády, jakož i tvrzení o jeho pronásledování z důvodu příslušnosti k národnosti a z důvodu veřejného uplatňování a hájení lidských práv, svobody slova projevu a shromažďování. Zdůrazňuje, že námitky stěžovatelů uplatněné v kasační stížnosti byly podle názoru žalovaného v předcházejícím řízení soudem náležitě a podrobně vypořádány, jak o tom svědčí odůvodnění rozsudku. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost buď odmítl pro nedostatek podmínek řízení, nebo aby ji zamítl a nepřiznal ji odkladný účinek pro nedůvodnost.

Podáním ze dne 30. 9. 2005 se stěžovatelé obrátili na Nejvyšší správní soud s žádostí o provedení změny ve jménech, příjmeních a datech narození. Uvedli, že před podáním žádosti o udělení azylu již před příjezdem do České republiky byli poučeni, resp. bylo jim pod pohrůžkou převaděčem nařízeno, aby při podání žádosti o azyl uvedli nesprávná jména, data narození a současně jim převaděč vzal jejich pasy, prostřednictvím kterých by mohli prokázat svá skutečná jména a data narození. Ze strachu z převaděče a z neznalosti prostředí postupovali podle pokynů převaděče a uvedli při podání žádosti o azyl nesprávná jména i data narození. Celé azylové řízení, včetně řízení o přezkumu rozhodnutí správního orgánu před krajským soudem, bylo vedeno pod nesprávnými jmény a nesprávnými daty narození stěžovatelů, přičemž následně byla vypracována podle smyšlených jmen a dat narození i kasační stížnost. Po podání kasační stížnosti byly stěžovatelům prostřednictvím neznámé osoby doručeny jejich pasy, takže jsou schopni prokázat své skutečná jména a data narození, proto navrhují Nejvyššímu správnímu soudu, aby nadále vedl kasační řízení pod jejich skutečnými jmény, když mají za to, že důležitá pro soudní řízení je fyzická identita a tato je zde dána jejich přítomností. Navrhli proto, aby řízení před Nejvyšším správním soudem bylo vedeno pod jejich pravými jmény, příjmeními a daty narození, tak jak jsou uvedeny v záhlaví tohoto rozhodnutí.

V dané věci začali stěžovatelé až v řízení před Nejvyšším správním soudem tvrdit, že mají jinou identitu než tu, kterou uváděli v řízení o udělení azylu a v řízení před krajským soudem. Je třeba zdůraznit, že správní orgány rozhodují v řízení o udělení azylu o fyzické osobě jako o biologickém organizmu identifikovaném znaky dokládajícími jeho totožnost, těmito znaky jsou zejména jméno a příjmení, datum narození, případně země původu a na základě těchto znaků je přezkoumáváno naplnění důvodů pro udělení azylu. Není pak možné podrobit soudnímu přezkumu rozhodnutí – byť se týkalo žalobce jako téhož biologického organizmu – týkající se fiktivní totožnosti osoby, neboť se jedná o zcela odlišnou skutkovou a právní situaci. Správní soudy nemohou takové rozhodnutí ohledně fiktivní osoby (tedy pravé identity stěžovatele se netýkající) podrobit soudnímu přezkumu, a to až v řízení o kasační stížnosti stěžovatelů, kteří tvrdí, že byli zkráceni na svých právech, neboť je zřejmé, že rozhodnutím správního orgánu nemohli být na svých právech – příslušejících jim jen pod pravdivou identitou – zkráceni (srov. ). Zde je na místě uvést, že pokud by stěžovatelé uvedli nesprávné údaje o své totožnosti v řízení před správním orgánem, zřejmě by to vedlo k zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné ve smyslu .

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pokud stěžovatelé použili osobní data jim nenáležející, jedná se o jiné fyzické osoby, než jsou označeny v rozhodnutí žalovaného a v rozhodnutí krajského soudu, a proto se stěžovatelé nemohou dovolávat ochrany svých veřejných subjektivních práv, neboť o skutečných veřejných subjektivních právech stěžovatelů A. Č., U. Č. a B. Č., nebylo rozhodnutím žalovaného ani rozhodnutím krajského soudu rozhodováno, skutečnost, zda ten, kdo podává kasační stížnost, je fyzickou nebo právnickou osobou, zkoumá soud kdykoliv z úřední povinnosti, neboť jde o jednu z podmínek řízení. Z toho podle názoru Nejvyššího správního soudu vyplývá, že stěžovatelům nemohlo jím v kasační stížnosti tvrzené právo vůbec příslušet a že tedy kasační stížnost byla podána zjevně neoprávněnou osobou. Nejvyšší správní soud proto podle (za použití ) kasační stížnost odmítl, jako podanou osobami k tomu zjevně neoprávněnými.

O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle a 7 , neboť neúspěšným stěžovatelům náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností stěžovatelů žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Stěžovatelům byl pro kasační řízení ustanoven krajským soudem zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ). Ustanovený advokát Mgr. Farid Alizey účtoval u každého ze stěžovatelů odměnu za dva úkony právní služby s připočtením 19 % DPH. Nejvyšší správní soud požadovanou odměnu ustanovenému advokátovi nepřiznal, neboť odměna za úkon právní služby podle § odst. 1 písm. b) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží pouze tehdy, pokud se uskuteční první porada s klientem (takovouto první poradu však advokát netvrdí) a odměna za písemné podání soudu (sepsání kasační stížnosti ze dne 16. 5. 2005) nepřipadá v úvahu z toho důvodu, že z obsahu podání nevyplývá, že by jej sepsal advokát, ostatně Mgr. Farid Alizey byl ustanoven zástupcem stěžovatelů až usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2005, takže je zřejmé, že již z tohoto důvodu nemohl podání ze dne 16. 5. 2005 jako ustanovený advokát stěžovatelům sepisovat. Z uvedených důvodů nebyla proto ustanovenému advokátovi přiznána odměna za zastupování stěžovatelů v řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu