Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 1/2006 - 47

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, za účasti S., s. s r. o., zastoupené Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97 a zúčastněné osoby Ing. J. N., bytem Brodek u Prostějova č. 51, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2005, č. j. – 21,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2005, č. j. – 21, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2005, č. j. – 21 bylo zrušeno rozhodnutí Okresního úřadu Prostějov, referátu regionálního rozvoje ze dne 20. 5. 2002 č. j. RR 167/2002 Ti a rozhodnutí Městského úřadu v Prostějově ze dne 25. 3. 2002 č.j . Ú 597/02-Tom. Rozhodnutím Okresního úřadu v Prostějově bylo zamítnuto odvolání společnosti S., s. s r. o. (dále jen „účastník“) a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Prostějově, jímž byl zamítnut návrh účastníka na vydání rozhodnutí o zřízení věcného břemene pro stavbu Tranzitní telekomunikační trasy úsek V. – O. provedenou na pozemcích p. č. 117/1 a p. č. 129 v k. ú. K., jejichž vlastníkem je zúčastněná osoba. Krajský soud uvedl, že z podané žaloby především vyplývá, že účastník byl zkrácen na svém právu, aby bylo v souladu s , o telekomunikacích a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) zřízeno věcné břemeno k pozemku, kterým prochází podzemní vedení telekomunikační sítě. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2005, č. j. - 67 a uvedl, že kompetenci stavebního úřadu ( a násl. , o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů) nelze s poukazem na jinou proceduru, soukromoprávní soudní, popírat a věcně případ především z hlediska naplnění ust. , o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) neposoudit jen proto, že o návrhu nelze z faktických důvodů rozhodnout před započetím stavby. Zákonem svěřená kompetence úřadu není závislá na tom, kdy je návrh podán, a nezaniká ani se nepřenáší na jiný orgán, není-li dodržen obecný požadavek , tedy průkaz právem vlastnickým či jiným k dotčenému pozemku.

Stěžovatel v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě namítal nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozsudku. Nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku spatřuje v tom, že jeho odůvodnění obsahuje kromě stručného shrnutí podkladů a zjištění, ze kterých posléze krajský soud vycházel, jen velice kusou zmínku o právním názoru, kterým byl veden. V rozhodnutí krajský soud nijak neodůvodnil, proč a na základě čeho by měl stavební úřad porušit y a d, podle kterých lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Stejně tak podle y lze působnost správního úřadu stanovit pouze zákonem. Z uvedeného právního názoru krajského soudu však není podle názoru stěžovatele vůbec zřejmé, proč má stavební úřad rozhodovat mimo své kompetence a už v žádném případě názor krajského soudu svědčící pro takový postup není přesvědčivě odůvodněn. I kdyby však tento názor byl odůvodněn sebepřesvědčivěji, vždy by byl protiústavní. Pokud jde o namítanou nezákonnost napadeného rozsudku je podle názoru stěžovatele spornou otázkou, zda stavební úřad je vybaven kompetencí rozhodovat o zřízení věcného břemene podle ust. i poté, co byla stavba telekomunikačního zařízení postavena, popř. zahájena. Podle názoru stěžovatele stavební úřad takovou kompetencí vybaven není. Ust. věta druhá nelze vykládat jinak než v kontextu věty první, podle které držitel telekomunikační licence nebo osvědčení uzavře dohodu s vlastníkem dotčené nemovitosti před zahájením stavby. Stejně tak ust. nelze vykládat jinak než tak, že v okamžiku rozhodování o vyvlastnění stavba není ani postavena ani rozestavěna. Tomuto závěru nasvědčuje nejen gramatický, ale též historický výklad. V neposlední řadě další podstatný rozpor sd, tentokrát , vidí stěžovatel v tom, že podle ust. lze vyvlastnit jen tehdy, není-li možno cíle vyvlastnění dosáhnout jiným způsobem. Pakliže krajský soud hovoří o poukaze na jinou proceduru, kterou se snaží stavební úřad popřít svou kompetenci, zřejmě má na mysli odkaz na řízení podle obč. zák. Opětovně nijak nevysvětlil, proč by stavební úřad neměl respektovat . Podle obč. zák. je to však soud, který rozhoduje o zřízení věcného břemene a nikoli stavební úřad, který si nemůže atrahovat kompetenci soudu, neboť by postupoval protiústavně, jak již bylo rozvedeno. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.

Účastník ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stěžovatel nesprávně interpretuje ustanovení v souvislosti s ustanoveními a . Ve smyslu ustanovení lze rozhodnutím stavebního úřadu pozemky, stavby a práva k nim potřebná pro uskutečnění staveb nebo zákonem vymezených opatření ve veřejném zájmu vyvlastnit nebo vlastnická práva k pozemkům a stavbám omezit. Vyvlastnit je podle tohoto zákona možné jen ve veřejném zájmu mimo jiné pro účely vymezené zvláštním zákonem. má jako zvláštní právní předpis přednost před aplikací . Cílem je umožnit efektivně a transparentně zřizování a provozování telekomunikačních zařízení. Za tímto účelem umožňuje řešit uspořádání vztahů mezi vlastníky dotčených pozemků a provozovatelem telekomunikačního zařízení i proti vůli vlastníků dotčených pozemků, neboť zřizování a provozování těchto zařízení je ve veřejném zájmu. Držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě je dle ustanovení oprávněn ve veřejném zájmu zřizovat a provozovat na cizích pozemcích nadzemní a podzemní vedení telekomunikační sítě včetně jejich opěrných a vytyčovacích bodů, telefonní budky pro veřejné telefonní automaty, přetínat tyto pozemky vodiči a umisťovat v nich vedení telekomunikační sítě. Z ustanovení citovaného zákona vyplývá povinnost držitele telekomunikační licence pokusit se uzavřít před zahájením stavby s vlastníkem dotčené nemovitosti smlouvu o zřízení věcného břemene. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o zřízení věcného břemene a výši jednorázové úhrady obecný stavební úřad, a to na návrh držitele telekomunikační licence. Ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá povinnost zřídit věcné břemeno před realizací stavby. Věcné břemeno se zřizuje nejen za účelem zřízení telekomunikační sítě, ale také za účelem provozování této sítě. Na základě výše uvedeného účastník navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.

Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvedla, že plně souhlasí a ztotožňuje se s obsahem kasační stížnosti včetně návrhu na zrušení napadeného rozsudku.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku je především nutno poukázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 14. 7. 2005 č. j. - 44), podle níž musí z odůvodnění rozhodnutí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Není-li z odůvodnění rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.

Podle ust. ve spojení s není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

Odůvodnění přezkoumávaného rozsudku však požadavkům citovaného ustanovení neodpovídá a v důsledku toho není napadený rozsudek přezkoumatelný. Krajský soud totiž ke stěžejní právní argumentaci účastníka obsažené v žalobě pouze konstatoval, že zákonem svěřená kompetence stavebnímu úřadu není závislá na tom, kdy je návrh podán, a nezaniká ani se nepřenáší na jiný orgán, není-li dodržen obecný požadavek , tedy průkaz právem vlastnickým či jiným k dotčenému pozemku, a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu. Krajský soud neuvedl, v čem, tj. v jakých konkrétních aspektech, se stěžovatel mýlí, ani na základě jaké úvahy ke svému závěru dospěl. Odůvodnění rozsudku krajského soudu tak postrádá přezkoumatelné posouzení napadeného správního rozhodnutí z hlediska jeho souladu s hmotněprávními i procesními právními předpisy, a tedy i úplnost, srozumitelnost a přesvědčivost, která je zákonem předpokládána a důvodně očekávána. Takové rozhodnutí je pak ve smyslu nepřezkoumatelné.

Nejvyšší správní soud proto podle ust. napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť kasační stížnost je důvodná, když rozhodnutí krajského soudu bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku ( ).

V novém rozhodnutí ve věci krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2006

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu