Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 131/2005 - 57

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: A. Z., zastoupeného JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou v Praze 1, Hybernská 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2004, čj. OAM-1312/LE-B01-B03-2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2005, čj. - 22,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

IV. Odměna advokátky JUDr. Ireny Slavíkové se určuje částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 7. 2004, čj. OAM-1312/LE-B01-B03-2003, neudělil žalobci azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona.

Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 27. 1. 2005, čj. - 22, zamítl, neboť dospěl k závěru, že skutková zjištění, z nichž rozhodnutí žalovaného vycházelo, byla dostatečná a právní závěr žalovaného je v souladu se zákonem.

Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Dovolal se stížních důvodů podle , tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem, podle , tj. vady řízení před žalovaným, pro niž měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit, a podle a d) , tj. zmatečnosti řízení před soudem, resp. nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem. Uvedl, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s namítanými vadami správního řízení a při svém rozhodování přihlížel ke zprávám Ministerstva zahraničních věcí USA, k informaci nadace Člověk v tísni, k informaci Ministerstva zahraničních věcí České republiky a k aktuálním informacím z databáze ČTK, což je v rozporu s objektivním hodnocením postavení jednotlivce v daném státě, neboť tyto zprávy jsou zaměřeny pouze na masu, tj. na vybrané části obyvatelstva, a nikoliv na jednotlivce. Stěžovatel proto navrhl, aby soud v této souvislosti vydal stanovisko podle , kterým by určil nepřípustnost používání neobjektivních informací plynoucích z uvedených zpráv. Stěžovatel dále namítl, že vzhledem k tomu, že mu nebylo řádně doručeno poučení o procesních právech a povinnostech, nemohl se relevantně vyjádřit k důkazům (tvrzeným jím samotným i druhým účastníkem), k osobám soudců a k dalším procesním právům, čímž došlo k hrubému porušení jeho základních procesních práv podle článku 36d a . Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný popřel oprávněnost kasační stížnosti a domnívá se, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Tvrzení stěžovatele o vadách řízení vychází z nesouhlasu se zprávami o zemi jeho původu, použitých žalovaným v azylovém řízení. Stěžovatel nesouhlas vyjádřil až po vydání napadeného rozsudku a proto by Nejvyšší správní soud neměl k námitce přihlížet ( ). Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti za odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 3 ).

Kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel se dovolal stížních důvodů podle , b), c) a d) Skutková a právní tvrzení, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, ovšem uvedl pouze ve vztahu ke stížnímu důvodu podle Kasační soud přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu – s výjimkou vad taxativně uvedených v ustanovení , k nimž soud přihlíží z moci úřední. Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti pouze v rozsahu řádně uplatněného důvodu podle , tj. nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem.

Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou námitku stěžovatele, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s namítanými vadami správního řízení. Stěžovatel v žalobě vady správního řízení řádným způsobem nenamítl, protože parafrázi ustanovení , které měl žalovaný v řízení porušit, bez jakékoliv subsumpce tohoto zákonného ustanovení konkrétním skutkovým tvrzením (stěžovatel uvedl pouze skutková tvrzení ve vztahu k namítanému nesprávnému posouzení právní otázky, resp. nesprávné aplikaci ustanovení a ), nelze považovat za žalobní bod.

K námitce stěžovatele, že krajský soud při svém rozhodování přihlížel ke zprávám Ministerstva zahraničních věcí USA, k informaci nadace Člověk v tísni, k informaci Ministerstva zahraničních věcí České republiky a k aktuálním informacím z databáze ČTK, což je v rozporu s objektivním hodnocením postavení jednotlivce v daném státě, neboť tyto zprávy jsou zaměřeny pouze na vybrané části obyvatelstva, a nikoliv na jednotlivce, Nejvyšší správní soud nepřihlédl. Stěžovatel tato tvrzení v žalobě ani v dalším řízení před krajským soudem neuváděl. Z pohledu přezkumu kasačním soudem jde o tvrzení nová, která stěžovatel uplatnil až poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí a k takovým skutečnostem Nejvyšší správní soud nepřihlíží ( ). Z uvedeného důvodu se Nejvyšší správní soud nezabýval ani návrhem stěžovatele, aby soud vydal stanovisko podle , kterým by určil nepřípustnost používání neobjektivních informací plynoucích z uvedených zpráv.

Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, že mu nebylo řádně doručeno poučení o procesních právech a povinnostech, a proto se nemohl relevantně vyjádřit k důkazům, k osobám soudců a k dalším procesním právům, čímž došlo k hrubému porušení jeho základních procesních práv dle d a .

Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud zaslal stěžovateli dne 22. 11. 2004 vyjádření žalovaného k žalobě ( ) a vyzval jej, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ( ). Současně stěžovatele poučil, že pokud ve stanovené lhůtě nevyjádří svůj nesouhlas, bude jeho souhlas presumován. Stěžovatel byl rovněž vyrozuměn o možnosti namítnout podjatost ve věci rozhodujících osob a o senátu, jemuž byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena ( ). Uvedená poučení byla stěžovateli zaslána na adresu uvedenou v žalobě. Adresát nebyl při doručování zastižen, proto byla zásilka dne 24. 11. 2004 uložena u držitele poštovní licence, stěžovatel si zásilku v úložní lhůtě nevyzvedl.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud poskytl stěžovateli poučení o jeho procesních právech a povinnostech v rozsahu zcela dostačujícím pro to, aby stěžovatel neutrpěl v řízení újmu. Poučení bylo stěžovateli doručováno v souladu s příslušnými ustanoveními a . Poučení se považuje za doručené dne 6. 12. 2004 ( za použití ). Stěžovatel na poučení a výzvy soudu nijak nereagoval. Nejvyšší správní soud proto neshledal námitku důvodnou.

Nejvyšší správní soud zhodnotil všechny stížní námitky jako nedůvodné a protože v řízení nevyšly najevo ani žádné jiné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti ( ), kasační stížnost zamítl ( věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením za použití Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé a dále 2x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením , , a d) a , ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2006

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 55