Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 225/2006 - 133

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně D. O., zastoupené JUDr. Martinem Šmerdou, advokátem se sídlem Vránova 39, Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2004, čj. OAM-1659/VL-19-04-2004, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2005, č. j. - 66,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Martina Šmerdy s e u r č u j e částkou 5712 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 4. 2004, čj. OAM-1659/VL-19-04-2004, nebyl žalobkyni (dále též „stěžovatelka“) udělen azyl v České republice podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů; současně na ni nebyla vztažena překážka vycestování podle zákona o azylu. Podle žalovaného opustila žalobkyně zemi původu, neboť se cítila ohrožená ze strany soukromých osob. Začala mít problémy s neznámými lidmi, kteří jí začali dělat problémy a nechávali jí za dveřmi bytu lístky se vzkazem, že pro ni není v Kyrgyzstánu místo. Dále jí někdo dvakrát telefonoval a obvinil ji z porušování muslimských zákonů šaría. Vzhledem k nositelům, intenzitě a opakovanosti takového jednání se však podle žalovaného nemůže jednat o pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Podle žalovaného nebylo navíc možné dospět k závěru, že by státní orgány neposkytly žalobkyni pomoc. Žalobkyně se sice obrátila na policii, ta jí však ochranu neposkytla, neboť žalobkyně neuvedla přesné informace o pachatelích; na jednání policie si pak žalobkyně již nikde nestěžovala, ačkoliv jí to právní řád země původu neumožňoval. Nelze tedy učinit závěr, že státní orgány v zemi původu odepřely poskytnout žalobkyni pomoc, neboť mezinárodní ochranu formou udělení azylu lze poskytnout pouze v případě, kdy státní orgány v zemi původu neposkytly žadateli o udělení azylu ochranu. Žalovaný proto žalobkyni neudělil azyl podle a b) zákona o azylu. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle a 2 a zákona o azylu a vypořádal se i s neexistencí překážky vycestování podle zákona o azylu.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2005, č. j. - 66, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud uvedl, že neshledal důvodné námitky žalobkyně týkající se údajného porušení a 4, , a spr. ř. [v celém následujícím textu míněn , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů, jenž byl od 1. 1. 2006 nahrazen , – pozn. soudu]. V řízení o udělení azylu spočívá řádné zjištění skutkového stavu v tom, že účastník má možnost provést úplnou a pravdivou výpověď o důvodech pro udělení azylu; žalovaný pak má shromáždit poznatky o zemi původu žadatele o udělení azylu. Tyto zásady žalovaný podle soudu respektoval. Soud se ztotožnil s tím, že žalobkyně nesplňuje důvody pro udělení azylu podle zákona o azylu; z jejího příběhu je zřejmé, že se jednalo o útoky soukromých osob; v řízení se však neprokázalo, že by státní orgány v zemi původu odmítaly žalobkyni poskytnout pomoc. Žalobkyně nevyužila možnosti ochrany, které jí dával právní řád země původu; za této situace tedy nemohla nastoupit mezinárodní ochrana formou udělení azylu. K námitce směřující vůči neudělení humanitárního azylu soud uvedl, že na udělení azylu podle zákona o azylu není právní nárok a žalovaný o něm rozhoduje v režimu správního uvážení; při soudním přezkumu takového rozhodnutí se toliko zkoumá, zda správní uvážení nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem nebo je nepřekročilo; při splnění zákonných předpokladů však není soud oprávněn dovozovat jiné nebo opačné závěry. Soud se dále ztotožnil i s nevztažením překážky vycestování podle zákona o azylu a ze všech uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné a toliko obecně formulované kasační stížnosti stěžovatelka požádala soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 12. 2005, č. j. - 88, zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006, č. j. - 104, bylo toto usnesení zrušeno a věc vrácena Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Stěžovatelce byl poté pro řízení o kasační stížnosti ustanoven soudem zástupcem advokát, jenž na základě výzvy soudu doplnil kasační stížnost. V doplnění vytkl krajskému soudu, že z odůvodnění jeho rozsudku nevyplývá, že by soud zkoumal, zda napadené rozhodnutí žalovaného netrpí vadami vyvolávajícími jeho nicotnost, ač je tak povinen činit z úřední povinnosti. Důvodem pro vyslovení nicotnosti by podle stěžovatele mohla být např. skutečnost, že žalovaný porušil spr. ř., neboť v jeho rozhodnutí není řádně uveden orgán, který rozhodnutí vydal. Správným názvem je podle bodu 8 , o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), pouze „Ministerstvo vnitra“ a nikoliv „Ministerstvo vnitra ČR“, jak je uvedeno v záhlaví rozhodnutí žalovaného. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2005, č. j. - 66, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že námitku týkající se náležitostí písemného vyhotovení žalobkyně v žalobním řízení neuplatnila. Žalovaný nepovažuje skutečnost, že správní orgán byl v rozhodnutí označen jako „Ministerstvo vnitra ČR“, za skutečnost vyvolávající nicotnost rozhodnutí. Podle žalovaného byla jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu vydána v souladu s právními předpisy. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody podle a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvod podané kasační stížnosti je uveden v Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Tento důvod kasační stížnosti stěžovatelka spatřuje v tom, že krajský soud nezkoumal z úřední povinnosti nicotnost vydaného rozhodnutí; nicotnost pak stěžovatelka dovozuje z podle ní nesprávného uvedení názvu správního orgánu v rozhodnutí o neudělení azylu, kdy namísto správního „Ministerstvo vnitra“ bylo v záhlaví uvedeno „Ministerstvo vnitra ČR“. Přesvědčení stěžovatelky o nezbytnosti odůvodňovat v rozsudku soudu, že rozhodnutí správního orgánu není nicotné, však Nejvyšší správní soud zcela nesdílí. Pokud soud podle zjistí, že rozhodnutí správního orgánu trpí vadami vyvolávajícími jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí. Z citovaného ustanovení plyne, že soud vysloví nicotnost napadeného správního rozhodnutí i bez návrhu; učiní tak však pouze tehdy, pokud nicotnost skutečně shledá. Netrpí-li správní rozhodnutí vadami vyvolávajícími jeho nicotnost, není důvodu pro to, aby se soud zabýval úvahami o nicotnosti v odůvodnění, nebo aby dokonce samostatným výrokem vyslovil, že napadené rozhodnutí není nicotné; navíc se v souzené věci jednalo o situaci, kdy takovou námitku žalobkyně v žalobním řízení ani neuplatnila. Tento právní závěr vychází z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, vyjádřené např. v rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 48, publikovaném pod č. NSS. Pokud jde o přesvědčení stěžovatelky, že rozhodnutí žalovaného je nicotné proto, že v jeho záhlaví je žalovaný označen jako „Ministerstvo vnitra ČR“ namísto správného „Ministerstvo vnitra“, pak je zapotřebí souhlasit se stěžovatelkou v tom, že správnější by bylo použít v souladu s označení „Ministerstvo vnitra“; tato skutečnost však nemohla založit nicotnost rozhodnutí žalovaného a nejedná se ani o vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán.

Ze všech uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 4200 Kč za dva úkony právní služby po 2100 Kč, a sice za první poradu s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení (do tohoto úkonu právní služby soud zahrnul rovněž studium spisu ze dne 15. 9. 2006) a za doplnění kasační stížnosti ze dne 16. 10. 2006 [ , , a d) , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] a dále 2 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů ( advokátního tarifu). Celkem tedy odměna advokáta činí 4800 Kč. Protože advokát soudu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně vypočtená podle a činí 912 Kč; odměna advokáta navýšená o daň tedy činí 5712 Kč. Zástupci žalobkyně se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 5712 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu