Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 33/2006 - 102

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce M. S., zastoupeného JUDr. Věrou Říhovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Buchenwaldská 7, proti žalované Státní veterinární správě České republiky, se sídlem Praha 2, Slezská 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 12. 1. 2006, č. j. - 66,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2006, č. j. - 66, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Státní veterinární správy České republiky, ze dne 18. 4. 2005, č. j. 292/2005. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Karlovarský kraj ze dne 6. 12. 2004, č. j. 120/04-P/5110/04, ukládající mu podle bodu 2 , o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen veterinární zákon), pokutu ve výši 100 000 Kč za to, že nepožádal o schválení a registraci podniku, v němž zacházel s živočišnými výrobky - zpracovával kravské a kozí mléko na sýry, které uváděl do oběhu.

Městský soud v napadeném rozsudku zaujal názor, že cílem ust. § 22 veterinárního zákona je zamezit vytváření zdravotně závadných produktů a ohrožení zdraví zákazníků potravinami živočišného původu, vyrobenými bez veterinárního dozoru. Výroba, distribuce a prodej sýrů z kravského a kozího mléka byla žalovaným správním orgánem dostatečně prokázána. Činnost také měla charakter podnikání. Ve vztahu k zákonnému limitu pokuty (do výše 500 000 Kč) byla uložená pokuta s ohledem na zjištěné skutečnosti přiměřená a žalovaná výši pokuty zdůvodnila. Krajský soud neshledal u žalované ani porušení procesních předpisů.

Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že se žalobou domáhal jednak zrušení rozhodnutí žalované, jednak snížení pokuty jako nepřiměřené, a to na částku 5000 Kč. Domnívá se, že soud nesprávně posoudil právní otázku podmínek pro snížení pokuty podle Sama žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že se jedná o pokutu vysokou, i když jí neshledala likvidační. Ostatně správní orgán těžko může posoudit důsledky pokuty, pokud v řízení nezjišťuje majetkové poměry účastníka. Pokuta byla uložena ve výši likvidující podnikání – v takovém případě nemůže plnit funkci preventivně výchovnou. Městský soud se sice vypořádával s výší pokuty ve vztahu k zákonným podmínkám, ne však už její přiměřeností ve vztahu k majetkovým poměrům stěžovatele, které mu byly známy, neboť je v řízení prokazoval ve vztahu k žádosti o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení advokáta. V tom mu soud vyhověl. V napadeném rozsudku nebylo přihlédnuto k argumentaci o nepřípustnosti uložení likvidační pokuty, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu „č. 105/2002“ (poznámka NSS: jedná se o číslo, pod nímž byl zveřejněn nález sp. zn. ). Stěžovatel nemá jiný zdroj příjmů, je ženatý a v květnu r. 2006 očekává narození dítěte. Po rozhodnutí městského soudu musel podnikání přerušit a hledá si zaměstnání. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ke kasační stížnosti připojil opis přiznání k dani z příjmů fyzických osob za r. 2004 (základ daně 101 000 Kč, peněžní prostředky v hotovosti 2567 Kč, peněžní prostředky na bankovních účtech 1131 Kč), ověřené opisy sdělení Obecního živnostenského úřadu Karlovy Vary ze dne 1. 2. 2006 o přerušení provozování živností stěžovatelem (koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, silniční motorová doprava nákladní, mlékárenství) na dobu od 1. 2. 2006 do 31. 1. 2008, kopii oddacího listu ze vystaveného v B. dne 10. 9. 2005 a kopii průkazky pro těhotné V. S.

Žalovaná v písemném vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své rozhodnutí a na vyjádření k žalobě. Pokutu nepovažuje za likvidační, ale naopak za přiměřenou vysoké závažnosti protiprávního jednání stěžovatele. Proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( , 3 ).

Stěžovatel kasační stížností výslovně namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem, tedy, aniž to výslovně uvedl, opírá svou kasační stížnost o ust. , přičemž nesprávnost právního posouzení spatřuje v nepřiměřenosti uložené pokuty, která je z hlediska jeho osobních a majetkových poměrů likvidačního charakteru.

Pokuta mu byla v daném případě uložena podle § 72 odst. 1 písm. b) bodu 2 veterinárního zákona za nesplnění povinností stanovených v § 22 odst. 1 písm. a), kterého se dopustil tím, že jako podnikatel zacházející s produkty podléhajícími veterinárnímu dozoru nepožádal krajskou veterinární správu o schválení a registraci podniku. Konkrétně zahájil a provozoval výrobu sýrů v neschváleném a neregistrovaném podniku, v době od 1. 1. 2004 do doby zjištění (říjen 2004) takto zpracoval 2159 l kravského a 500 l kozího mléka. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 100 000 Kč. Skutek byl prokázán protokolem o kontrolním zjištění, fotodokumentací, seznamem odběratelů (52 jmen), účetními doklady, protokolem o jednání. Stěžovatel v průběhu správního řízení jednak do protokolu uvedl, že sýry vyráběl k vyzkoušení technologie postupu, pouze částečně je prodával konkrétním osobám. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítal skutečnost, že sýry vyráběl doma a fotografie byly pořízeny z nedokončené provozovny, kde výroba neprobíhala. Měl živnostenský list, ale výrobnu teprve budoval. Výrobky prodával jen lidem, kteří si je u něho objednávali jako domácí sýr; nikdy nedodával žádnému obchodu. V odvolání také namítal nepřiměřenost pokuty.

Pokutu za tento správní delikt [§ 72 odst. 1 písm. b) bod 2 veterinárního zákona] bylo možno uložit až do výše 500 000 Kč. Podle § 74 veterinárního zákona se při rozhodování o výši pokuty přihlíží k závažnosti, době trvání a následkům protiprávního jednání a k okolnostem, za nichž k jednání došlo.

V prvostupňovém rozhodnutí byla výše pokuty zdůvodněna závažností a způsobem jednání, který navíc odporoval hygienickým předpisům a technickým podmínkám pro zacházení se živočišnými produkty, bylo poukázáno na to, že se nejednalo o nahodilé jednání, ale o pravidelnou činnost, a že do oběhu byly uváděny neschválené, neregistrované, laboratorně nevyšetřené výrobky s možností kontaminace, což mohlo vést k ohrožení zdraví spotřebitelů, jejichž okruh byl širší, než jak bylo písemně dokumentováno.

V odvolacím rozhodnutí byly opět shrnuty skutkové okolnosti k průběhu a rozsahu výroby (300 kg sýra), s tím, že výroba byla zčásti prováděna v neschválené provozovně v nehygienických podmínkách. K výši pokuty žalovaná odkázala na skutečnosti vzaté v úvahu prvostupňovým rozhodnutím, s doplněním, že nemůže přihlížet k majetkovým poměrům delikventa.

Městský soud v napadeném rozsudku k výši pokuty uvedl, že ve správním řízení byly hodnoceny podmínky pro stanovení výše pokuty v souladu se zákonem a že neshledal podmínky pro snížení pokuty soudem.

Uložení pokuty v mezích zákonných podmínek je součástí posouzení zákonnosti přezkoumávaného správního rozhodnutí. ovšem i za situace, kdy správní orgán zákonné meze nepřekročil a výši pokuty řádně zdůvodnil, dává soudu zvláštní oprávnění moderovat výši pokuty. To vyplývá z ust. , podle něhož rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Znamená to, že volná úvaha správního orgánu může být v tomto případě nahrazena úvahou soudu.

Prvním předpokladem k tomu, aby se soud otázkou moderace zabýval, je žalobní návrh ( ), a ten v daném případě učiněn byl. Stěžovatel v žalobě požadoval posouzení výše pokuty, v doplnění žaloby pak konkretizoval, že nevlastní žádnou nemovitost a veškeré prostředky použil na podnikání. Výrobu sýrů prováděl za účelem zjištění technologie, polovinu výrobků znehodnotil, část použil pro vlastní potřebu a jen část prodal třetím osobám. Finanční hotovost, kterou tím získal nepokryla ani náklady na zajištění surovin. I když byla pokuta uložena v dolní polovině, je třeba vycházet z toho, že sankční rozpětí musí dosáhnout i na prosperující právnické osoby zásobující obchodní řetězce a dosahující milionových zisků. Poukázal na znění nálezu Ústavního soudu č. 3/02 k dolní hranici pokut, které musí být nastaveny tak, aby uložení pokuty nemělo likvidační důsledky pro podnikání delikventa. Na toto vyjádření poukázal i při jednání soudu s požadavkem na snížení pokuty na částku 5000 Kč.

Podmínkou pro užití moderačního oprávnění soudem je zjevná nepřiměřenost pokuty. Soud hodnotí přiměřenost pokuty zejména ve vztahu k podmínkám, které pro úvahu o výši pokuty zákon stanoví. Otázkou je, zda může přihlížet k majetkovým poměrům přesto, že zákon, podle něhož je pokuta ukládána, takové hledisko nezná. Stěžovatel poukazuje na nálezy Ústavního soudu. Vztahem výše pokuty a majetkových poměrů delikventa se Ústavní soud zabýval v několika případech:

Např. v nálezu pléna Ústavního soudu. ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. , je uvedeno, že zásah do základních práv musí být přiměřený… a má-li být pokuta individualizovaná a přiměřená, musí reflektovat i majetkové poměry potrestaného…Kriterium zkoumání majetkových poměrů delikventa při úvaze o výši ukládané pokuty je nezbytné a komplementární- nikoli ovšem proto, že vysoké pokuty jsou nevymahatelné, ale vzhledem k riziku „likvidačního“ účinku nepřiměřeně vysoké pokuty…V tomto případě ovšem Ústavní soud posuzoval zákon, kde kriterium majetkových poměrů stanoveno bylo. Stejně tak tomu je i v nálezu ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. , kde Ústavní soud vyslovil, že je nepřípustné, … aby v důsledku toho, že se jednotlivec nepodrobil jednomu omezení práva (omezení soukromí), nebyl vystaven omezení jiného práva (práva vlastnit majetek), které je však v naprosté disproporci …V nálezech ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. a ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. , týkajících se řešení problému dolní hranice sankce, ovšem možnost přihlédnutí k osobním poměrům označil za nezbytnou součást úvahy o výši pokuty; zde se jednalo o zákon, který v sobě takové kriterium neobsahoval.

Pokud tedy stěžovatel požádal v žalobě o moderaci výše pokuty s ohledem na jeho majetkové poměry a likvidační důsledek uložené pokuty, bylo na soudu, aby toto hledisko hodnotil. Přitom soud mimo skutečností zjištěných ve správním řízení mohl přihlížet jen k tvrzením a dokladům předloženým v řízení před soudem. Tvrzení žalobce jistě mohlo být posouzeno na základě dokladů připojených žalobcem k žalobě (daňové přiznání za rok 2004, smlouva o úvěru, přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2004) a předložených v průběhu soudního řízení (potvrzení o osobních a majetkových poměrech).

Městský soud takovou úvahu ovšem vůbec neprovedl a závěr, že neshledal důvody k moderaci, lze z odůvodnění rozsudku jen dovozovat. Soud totiž velmi stručně poukázal na skutečnost, že pokuta uložená správním orgánem byla uložena v mezích zákona a co do výše je přiměřená. Ze závěru soudu o přiměřenosti pokuty by bylo možno dovodit, že ji nepovažuje za nepřiměřenou, a tím spíše, že ji nepovažuje za zjevně nepřiměřenou. Nelze ovšem přehlédnout, že nedostatek vlastního odůvodnění tohoto závěru neobstojí tam, kde soud měl hodnotit i kriterium, kterým se správní orgán jednak vůbec nezabýval, a ke kterým žalobce soudním řízení předložil různá tvrzení a doklady. Žalovaná ve svém odvolacím rozhodnutí výslovně uvedla, že k majetkovým poměrům delikventa nepřihlížela. Pokud toto hodnocení správní rozhodnutí neobsahovalo, nelze shledat v názoru vyjádřeného městským soudem v rozsudku ztotožnění s posouzením hlediska, které bráno v úvahu nebylo.

Je tedy třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že městský soud neúplně (nikoliv ještě nutně nesprávně) hodnotil podmínky rozhodné pro výši pokuty, zejména nehodnotil její přiměřenost z hlediska jeho majetkových poměrů ve vztahu k možnosti moderace.

Neúplnost úvahy o přiměřenosti pokuty a absenci řádného vypořádání s moderačním návrhem však je třeba podřadit spíše kasačnímu důvodu podle než označenému důvodu podle

Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem v tomto rozsudku vysloveným ( , 3 )

Protože Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, je městský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozhodnutí ve smyslu

V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ve smyslu

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2006

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu