Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 410/2005 - 99

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: V. T., zastoupena JUDr. Petronelou Sojkovou, advokátkou, se sídlem Palackého nám. 46, Rosice u Brna, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2005, č. j. – 48,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 3. 9. 2004,

č. j. OAM - 2651/VL - 10 - 11 - 2004, byla žádost žalobkyně o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně žádost o udělení azylu podala s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohla požádat o udělení azylu dříve.

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, jíž napadla rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku. O žalobě rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 3. 2005, č. j. - 48, tak, že žalobu zamítl, vyslovil, že žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu a o odměně ustanovené advokátky JUDr. Petronely Sojkové. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud vyšel z toho, že bylo prokázáno, že žalobkyně pobývala na území České republiky od 9. 4. 2004 na desetidenní vízum. Dne 20. 7. 2004 obdržela správní vyhoštění na dobu tří let. O udělení azylu pak požádala až po zahájení řízení o správním vyhoštění. Podle názoru krajského soudu nebylo prokázáno, že žalobkyně Ukrajinu opustila z důvodu pronásledování za uplatnění politických práv a svobod, nebo z důvodu odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, nebo politického přesvědčení.

Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) dne 20. 4. 2005 kasační stížnost, v níž uvedla, že v jejím případě spočívá vada řízení v tom, že skutkový stav, z něhož správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nebyl správně zjištěn, je v rozporu se skutečností. Vedl k nesprávnému posouzení právní otázky v předcházejícím řízení a v konečné fázi k nesprávnosti napadeného výroku. Skutečné důvody její prosby o udělení azylu nejsou ve spisech řádně zachycené, proto skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, je s nimi v rozporu. Proto je napadený rozsudek nejasný a nepřezkoumatelný. Tato nepřezkoumatelnost podle názoru stěžovatelky spočívá v nesrozumitelnosti a v nedostatku důvodů rozhodnutí. To vše má za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Závěrem stěžovatelka poukázala na to, že napadený rozsudek vychází z názoru, že zásadním důvodem, který ji vedl k podání žádosti o udělení azylu, byly pouze důvody ekonomické. Krajský soud nevzal v úvahu skutečnost, že stěžovatelka porodila dítě (N. T.), o něž se vzorně stará. Obává se, že by ji nebo dítě bývalý milenec mohl připravit o život.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti podotkl, že stěžovatelka podala žádost o azyl až ve chvíli, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění, i když jí nic nebránilo v tom, aby tak učinila již dříve. Správní orgán proto shledal naplnění ustanovení § 16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu a její žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou. Stěžovatelka podle názoru žalovaného ani v kasační stížnosti neuvedla nic, co by závěr správního orgánu zpochybnilo. Žalovaný tedy shledal námitky stěžovatelky v podané kasační stížnosti za nedůvodné a navrhl, aby její kasační stížnost byla zamítnuta.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , (dále jen „“), vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud při tom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Podle obsahu kasační stížnosti stěžovatelka především uplatňuje důvod, který lze podřadit pod , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Nejvyšší správní soud neshledal, že by skutková zjištění, z nichž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu. Naopak je toho názoru, že zjištění učiněná žalovaným vycházejí zejména ze skutečností, které sdělila sama stěžovatelka v jednotlivých fázích azylového řízení. Nebylo rovněž zjištěno, že by při zjišťování skutkové podstaty byl žalovaným porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem, a že by tuto skutečnost mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí, a nelze ani dovodit, že by napadené rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Žalovaný musí umožnit žadateli o azyl sdělit v řízení všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není jeho úkolem předestírat důvody, pro které je azyl obvykle poskytován. Tímto způsobem žalovaný v případě stěžovatelky postupoval, dostatečně zjistil všechny relevantní skutečnosti. Z obsahu žádosti o azyl, stěžovatelčina vlastnoručního prohlášení a provedeného pohovoru, zcela jednoznačně vyplynuly všechny relevantní okolnosti, které byly nezbytné k řádnému zjištění skutečného stavu věci, přičemž ani Nejvyšší správní soud žádné nedostatky či pochybení žalovaného neshledal. Skutkový stav tak byl zjištěn řádně a přesně a důkazy, které si žalovaný opatřil jsou pro posouzení daného případu dostačující. Ani sama stěžovatelka ostatně nikdy v průběhu správního či soudního řízení jakékoliv další dokazování nenavrhovala. Krajský soud proto nepochybil, když se s rozhodnutím žalovaného ztotožnil. Nejvyšší správní soud tedy důvody tvrzené ve smyslu v posuzované věci neshledal.

Lze tedy uzavřít, že skutkový stav byl v řízení před správním orgánem náležitým způsobem objasněn. Nejvyšší správní soud proto neshledal ani důvod nezákonnosti, jež by spočívala v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ( ). Nejvyšší správní soud rovněž neshledal, že by rozsudek krajského soudu byl nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodu rozhodnutí ( ). V odůvodnění rozsudku krajského soudu je zcela srozumitelně a jasně vyloženo, z jakého důvodu se krajský soud ztotožnil s rozhodnutím žalovaného a s jeho závěrem, že stěžovatelka podala žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohla požádat o udělení azylu dříve.

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s zamítl.

Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ve spojení ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu