Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 52/2005 - 69

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce W. spol. s r. o., proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem Praha, Sokolovská 219, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. - 46, ze dne 17. 6. 2005,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. 13551/2004 - 603, ze dne 17. 9. 2004. Tímto rozhodnutím zamítl předseda žalovaného odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast č. j. 175718/2003 - 6371, ze dne 5. 3. 2004, jímž byla k návrhu společnosti A. a. s. uložena stěžovateli povinnost zaplatit dlužné ceny za poskytnuté telekomunikační služby ve výši 923 874,40 Kč s příslušenstvím a návrhu společnosti A. a. s. na zaplacení částky 3500 Kč s příslušenstvím nebylo vyhověno. Správní orgán rozhodl podle ust. , o telekomunikacích (dále jen „ “), kdy povinnost zaplatit dlužnou cenu za poskytnuté telekomunikační služby vyplývala ze smlouvy evidenční číslo 2002/1496/0003.

Městský soud v Praze odmítl podanou žalobu jako nepřípustnou podle ust. ve spojení s ust. , neboť se jedná o žalobu podle části páté , (dále jen „ “) ve znění účinném od 1. 1. 2003. Odkázal přitom na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů č. j. Konf 81/2003 - 16, ze dne 3. 9. 2004, publ. pod č. NSS. Současně Městský soud v Praze poučil stěžovatele o možnosti podat žalobu příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci vydávaného usnesení.

Rozhodnutí Městského soudu v Praze napadl stěžovatel zejména z důvodu podle ust. , tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Předmětná smlouva o poskytování telekomunikačních služeb dle jeho názoru podléhá režimu ve znění od 1. 7. 2000 do 31. 12. 2002, a žalobce je proto nepochybně chráněn ustanovením citovaného zákona. Tím, že soud odkázal stěžovatele do právního režimu účinného od 1. 1. 2003 ( byl vypuštěn), připustil tak nezákonnou retroaktivitu.

V rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2004 nebyl stěžovatel poučen o opravném prostředku podle ust. , tj. zejm. v jaké lhůtě a ke kterému soudu má být žaloba podána.

Napadené usnesení není proto podle stěžovatele po právu. Na danou věc je dle jeho názoru nutno aplikovat právní režim před 1. 1. 2003, jenž je pro stěžovatele příznivější. Soud měl v souladu s ust. žalobu buď projednat, nebo ji postoupit věcně příslušnému soudu. V každém případě měl rozhodnout o návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření, či alternativně o návrhu na odklad vykonatelnosti, neboť takové rozhodnutí je základním právem stěžovatele na soudní ochranu.

V rozporu s ust. bylo na správním rozhodnutí chybně vyznačeno datum právní moci (20. 9. 2004) a vykonatelnosti (6. 10. 2004), a rozhodnutí se tak stalo podkladem pro nezákonný výkon rozhodnutí.

Z uvedených důvodů žádá stěžovatel Nejvyšší správní soud, aby napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně žádá, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu uplatněných stížních bodů, avšak po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatel cituje v kasační stížnosti důvod podle ust. , vzhledem k tomu, že napadá rozhodnutí soudu, jímž byla jeho žaloba odmítnuta, je však zřejmé, že tak činí z důvodu podle ust. Důvody podle ust. až d) totiž směřují do merita soudního rozhodnutí, jímž se v daném případě soud vůbec nezabýval.

Předně je třeba odmítnout stěžovatelovu tezi, podle níž měly správní orgány, jakož i soud postupovat podle právní úpravy, jaká tu byla v době uzavření předmětné smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb („neboť tato úprava je pro něj příznivější“). Přesně takový postup by totiž představoval porušení oné stěžovatelem dovolávané zásady zákazu retroaktivity práva. V souladu s touto zásadou rozhodují správní orgány, jakož i soudy podle práva účinného v době vydání rozhodnutí. Obě správní rozhodnutí (vydaná dne 5. 3. 2004, resp. dne 17. 9. 2004) byla proto správně vydána podle ve znění , jenž stěžovatelem dovolávané ust. zrušil.

S účinností od 1. 1. 2003 došlo k reformě správního soudnictví, kterou mj. došlo k zcela nové úpravě řízení před obecnými soudy o všech soukromoprávních nárocích, o nichž rozhodovaly správní orgány (nová část pátá po novele provedené ). Tato reforma se definitivně přiklonila k obnovení obecného principu, že všude tam, kde zákon svěří správnímu orgánu rozhodování ve věcech soukromého práva, může se ten, kdo s takovým rozhodnutím není spokojen, obrátit na soud, který nebude rozhodovat ve správním soudnictví o zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, ale v kontradiktorním sporu o věci samé, tj. v občanském soudním řízení (v tzv. pořadu práva). Citovaný rovněž zrušil v jeho odst. 3, který se s ohledem na novou obecnou právní úpravu stal nadbytečným (podle usnesení konfliktního senátu č. j. Konf 81/2003 - 16, ze dne 3. 9. 2004).

Správní orgány tedy postupovaly správně, neaplikovaly-li ust. , neboť opačný postup by byl v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity práva.

Žalobu proti rozhodnutí o odvolání pak stěžovatel podal dne 15. 11. 2004, tj. bez mála dva roky po nabytí účinnosti nové úpravy správního soudnictví , , jakož i nové úpravy rozhodování soudů ve věcech (soukromoprávních), o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem v části páté . Podle výše citovaného usnesení zvláštního senátu zřízeného dle , o rozhodování některých kompetenčních sporů je příslušný vydat rozhodnutí o určení povinnosti zaplatit dlužné telekomunikační úhrady soud v občanském soudním řízení.

Rovněž Městský soud v Praze proto postupoval zcela správně, odmítl-li stěžovatelovu žalobu jako nepřípustnou podle ust. a poučil-li současně stěžovatele o možnosti podat žalobu podle části páté .

Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že usnesení Městského soudu v Praze netrpí vadou podle ustanovení a kasační stížnost proto podle jako nedůvodnou zamítl.

Za této procesní situace již Nejvyšší správní soud nerozhodoval samostatně o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s )

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 8. listopadu 2006

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu