Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 36/2006 - 92

č. j. - 92

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: B. V., zast. soudem ustanoveným opatrovníkem paní D. N., pracovnicí Nejvyššího správního soudu, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, č. j. - 29, o odmítnutí žaloby,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2003, č. j. OAM-1601/AŘ-2002, kterým byl zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2001, č. j. OAM-6345/VL-10-K01-2001 o zamítnutí návrhu o udělení azylu jako zjevně nedůvodného dle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, č. j. - 29 byl návrh odmítnut, neboť ani na výzvu soudu nebyly náležitosti žaloby doplněny.

Dne 30. 6. 2004 podal žalobce (dále též stěžovatel) proti uvedenému usnesení kasační stížnost. Součástí podané kasační stížnosti byl i návrh stěžovatele, aby mu soud pro řízení o kasační stížnosti ustanovil zástupce dle ust. a ust. , (dále jen ).

Z ustanovení vyplývá, že stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Podle může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce.

Městský soud v Praze proto přípisem ze dne 26. 7. 2004 vyzval stěžovatele k prokázání jeho osobních a majetkových poměrů. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 12. 10. 2004. Přípisem ze dne 3. 11. 2004 byl stěžovatel vyzván, aby soudu I. stupně sdělil v čem spočívají jeho náklady spojené s pobytem na území ČR, jak jsou tyto náklady vysoké a z jakých prostředků jsou stěžovatelem hrazeny. Zásilka se vrátila Městskému soudu v Praze s údajem pošty, že se adresát odstěhoval bez udání adresy.

Městský soud v Praze poté zjišťoval místo pobytu stěžovatele dotazem u Cizinecké policie České republiky, které přípisy ze dne 22. 12. 2004 a 19. 1. 2005 sdělilo, že poslední známá adresa pobytu cizince je P. 5 u p. M. S., P. 2557/16, jiná adresa pobytu není známa a současný pobyt uvedeného cizince není znám. Soud I. stupně postoupil spis k rozhodnutí o kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud se pokusil zjistit aktuální adresu stěžovatele, a to dotazem v databázi žadatelů o azyl, odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Bylo zjištěno, že není známa jiná adresa pobytu stěžovatele než P. 2557/16, P. 5, na které se však stěžovatel nezdržuje.

Jelikož je stěžovatel neznámého pobytu, byla mu usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2006, č. j. - 80, podle použitého přiměřeně podle ustanovena opatrovníkem paní D. N., pracovnice Nejvyššího správního soudu.

Podle soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní zákon. Podle zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení azylu (stěžovatele) a tato skutečnost brání nejméně po dobu devadesáti dnů rozhodnutí ve věci. Zákon o azylu tedy v citovaném ustanovení stanoví dvě podmínky, jejichž kumulativního naplnění je pro zastavení řízení zapotřebí. V souzené věci není sporu o tom, že místo pobytu stěžovatele na území České republiky není známé; tato skutečnost přetrvává již od listopadu 2004 a Nejvyšší správní soud si ji před vydáním svého rozhodnutí ověřil z internetové databáze žalovaného. Bylo tedy konstatováno, že stěžovatel je neznámého pobytu, a k ochraně jeho práv mu byl Nejvyšším správním soudem ustanoven opatrovník. První podmínka pro zastavení řízení podle zákona o azylu tedy byla podle názoru Nejvyššího správního soudu naplněna.

Při posuzování toho, zda neznámý pobyt stěžovatele brání rozhodnutí ve věci - o tom, že tato skutečnost trvá déle než zákonem předpokládaných devadesát dní, není přitom vzhledem k výše uvedenému pochyb. Za stávající procesní situace, kdy je stěžovatel neznámého pobytu, absentuje povinné zastoupení stěžovatele advokátem a kasační stížnost má vady, jež znemožňují přezkum rozhodnutí soudu I. stupně, neboť v ní jsou formulovány kasační důvody pouze velmi obecně, je k odstranění uvedených vad nezbytná osobní součinnost stěžovatele. Podle názoru Nejvyššího správního soudu vzhledem k povaze souzené věci, nelze požadovat po ustanoveném opatrovníkovi stěžovatele, aby bez osobního kontaktu se stěžovatelem např. sám vyhledával a domýšlel důvody kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto konstatoval naplnění všech zákonných podmínek pro to, aby v souladu s zákona o azylu usnesením rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti podle použitého přiměřeně podle

Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, podle věty prvé za použití nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 9. listopadu 2006

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu