Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 297/2005 - 69

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: nezl. M. S. zastoupeného matkou O. S. jako zákonnou zástupkyní, zastoupený advokátem JUDr. Ottou Mrňavým se sídlem Tachovské nám. 649/3, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. ,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Otta Mrňavého s e u r č u j e částkou 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 19. 11. 2004, č. j. OAM-2115/VL-01-BE07-2004, o neudělení azylu pro nesplnění podmínek podle , a , o azylu a o změně , o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů..

Stěžovatel v kasační stížnosti a v jejím doplnění uplatňuje důvody obsažené v ustanovení , b) a d) , (dále jen „ “) a namítá tak nesprávné posouzení právní otázky, vady v řízení před správním orgánem a dále jinou vadu v řízení před krajským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Stěžovatel se v kasační stížnosti omezuje na to, že jeho matka měla na Ukrajině nejen potíže ekonomického rázu, nýbrž že měla i určitý strach z toho, že by uplatňovala svoje politická práva a politické názory, které nejsou v souladu s oficiální politikou. Proto navrhuje zrušit napadený rozsudek městského soudu a žádá, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti a domnívá se, že jeho rozhodnutí i rozsudek městského soudu byly vydány v souladu s právem. Proto navrhuje posuzovanou kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou.

V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu především zjistil, že řízení o udělení azylu bylo zahájeno dne 9. 6. 2004 na základě žádosti, v níž bylo jako důvod uvedeno, že stěžovatelova matka chce, aby měla u sebe svoje dítě. Navíc, v případě návratu do země původu se nedaleko místa bydliště nachází kontaminované životní prostředí a stěžovatel nemá ani kde bydlet. Obdobné informace poskytla matka stěžovatele při pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu ze dne 29. 6. 2004.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Stěžovatel v kasační stížnosti sice formálně namítá tři skupiny důvodů, tzn. nezákonnost, vady správního řízení a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku městského soudu, nicméně její velmi nekonkrétní obsah brojí toliko proti tomu, že kromě ekonomických motivů se jeho matka obávala též případného postihu za uplatňování práv a názorů, nesouladných s oficiální politikou.

K tomu Nejvyšší správní soud především uvádí, že podle ustanovení ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, se nepřihlíží. V daném případě zmíněné tvrzení o potencionálním politicky motivovaném postihu nebylo učiněno ve správním řízení (viz zejména citovaný protokol ze dne 29. 6. 2004) a ani v řízení před městským soudem žádná taková námitka nezazněla (viz žaloba ze dne 16. 12. 2004, obsahující toliko argumentaci vztahující se ke špatné ekologické situaci a k nedostatečné úrovni zdravotnictví na Ukrajině). K této námitce proto zdejší soud nemohl při svém rozhodování vůbec přihlédnout. Navíc, svojí povahou se jedná o námitku spekulativní a hypotetické povahy, jelikož matka stěžovatele vůbec netvrdí, že by byla v minulosti pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, či že by alespoň měla odůvodněný strach z takového pronásledování (viz ustanovení ), nýbrž že když by uplatňovala svoje názory, mohla by za to být postižena. Nikterak tedy ani nenaznačuje, o jaké názory by se jednalo a do rozporu s jakou „oficiální politikou“ by se mohly dostat s přihlédnutím k velmi dynamickému vnitropolitickému vývoji na Ukrajině.

Ke skupině námitek, uplatněných stěžovatelem ještě před doplněním kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud uvádí, že se ve skutečnosti jedná jen o mechanický výčet některých ustanovení z roku 1967, která měla být porušena, nicméně bez jakékoliv bližší konkretizace, v jakém směru k tomuto pochybení došlo. Tuto nezbytnou konkretizaci ostatně neprovedl ani v následném doplnění kasační stížnosti soudem ustanovený advokát. Za této situace proto nezbývá než pro stručnost odkázat na právní závěr obsažený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2004, sp. zn. , podle něhož „jestliže z žádosti o udělení azylu, z protokolu o pohovoru ani z žádné jiné písemnosti nevyplynulo, že by žadatel tvrdil některý z důvodů pro udělení azylu, Ministerstvu vnitra nevznikla povinnost provádět dokazování ohledně existence některého z azylových důvodů taxativně vypočtených v , o azylu, ve znění “ Celkově tak na stěžovatelovu kasační stížnost plně dopadá právní názor obsažený v rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. (publ. pod č. 312/2004 Sb. NSS), podle něhož „pokud stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností nedůvodné. Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatelka v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný stav věcí, pokud sama neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.“

Ze stěžovatelovy žádosti o azyl a z následného pohovoru před žalovaným totiž dostatečně jasně vyplynulo, že skutečným důvodem je sloučení rodiny, když jeho matka opakovaně (a lidsky zcela pochopitelně) uvedla, že chce mít u sebe svoje dítě. Okrajově zmiňované ekonomické důvody samozřejmě azylově relevantní nejsou. Institut sloučení rodiny vymezený v ustanovení však zjevně na případ stěžovatele nedopadá, jelikož v průběhu celého řízení nebylo ani tvrzeno, že by jeho rodinnému příslušníku byl udělen azyl. Lze tak uzavřít, že problémy uváděné matkou stěžovatele nejsou řešitelné v režimu zákona o azylu, nýbrž spíše , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

Proto Nejvyšší správní soud v daném případě neshledal naplnění namítaných důvodů kasační stížnosti ve smyslu ustanovení , b) a d) , neboť - jak vyplývá ze shora uvedeného – v souzené věci nebyla shledána nezákonnost, vady řízení před správním orgánem ani nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl po přezkoumání kasační stížnosti k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ) a Ministerstvu vnitra náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát JUDr. Otto Mrňavý; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – převzetí a příprava věci a doplnění kasační stížnosti; a 2 x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s , , , ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2006

JUDr. Vojtěch Šimíček

předseda senátu