Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 56/2005 - 95

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Josefem Jurčou, advokátem se sídlem v Opavě, Masarykova tř. 27, za účasti 1) Krajského úřadu Zlínského kraje, se sídlem ve Zlíně, tř. T. Bati 3792, 2) J. Š. a 3) I. Š., v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2005, č. j. - 56,

t a k t o:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se včas podanou kasační stížností ze dne 19. 2. 2005, doplněnou dne 13. 5. 2005, domáhal zrušení shora uvedeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým soud zamítl jako nedůvodnou žalobu proti rozhodnutí Okresního úřadu U. H., referátu regionálního rozvoje, ze dne 26. 6. 2002, č. j. R 37/2002. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu – odboru stavebního úřadu a územního plánování v U. B. (dále jen „stavební úřad“), ze dne 20. 3. 2002, č. j. STAV/422/01, kterým tento dodatečně povolil stavebníku M. M., bytem U. B., T. 855, dle ustanovení , o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), stavební úpravy rodinného domu č. p. 80 na pozemku parcelní č. st. 257/1 včetně stavební úpravy jímky, zděného a drátěného oplocení, odstavné plochy ze zámkové dlažby, vodovodní přípojky a dešťové kanalizace na pozemku parcelní č. 257/2 v k. ú. T.

Krajský soud považoval žalobu za nedůvodnou, neboť dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím žalovaného došlo ve smyslu ustanovení k legalizaci nepovolené rekonstrukce výše uvedeného rodinného domu, když stavebník dodatečně prokázal soulad stavebních úprav s veřejným zájmem a správní orgány při svém rozhodování vycházely z přesně a úplně zjištěného skutkového stavu.

Stěžovatel uplatňuje zákonné důvody obsažené v ustanovení , , v platném znění (dále jen „ “), a namítá tak vady řízení před správním orgánem, které mohly ovlivnit zákonnost rozhodnutí.

Stěžovatel zejména uvádí, že skutková podstata, ze které správní orgány ve správním řízení vycházely, nemá oporu ve spisech, a pro tyto vady řízení před správním orgánem, které mohly ovlivnit zákonnost rozhodnutí, měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Namítá zejména to, že stavebník M. M. neprokázal soulad stavebních úprav s veřejným zájmem, neboť veřejným zájmem není upřednostňovat jednu osobu vůči jiné, a dále, že ve správním spise není doklad o dohodě vlastníků obou pozemků (p. č. 257/1 a p. č. 272) mezi M. M. a jím, která měla být protokolárně doložena.

Za nesprávné pokládá rovněž tvrzení, že pozemek p. č. 257/1 za rodinným domem č. 80 je ve vlastnictví M. M. Pozemek byl dříve očíslován parcelním číslem 57/3 ve výměře 95 m2 – zastavěná plocha, což je celé zastavěno rodinným domem č. p. 80, a proto není možné, aby na pozemku mohlo být provedeno oplocení. Na základě kupní smlouvy, která je založena ve spise, je stěžovatel majitelem pozemku p. č. 1/64 o výměře 138 m2, dle nového označení pozemku p. č. 272, kdy dle stěžovatele došlo jen k přečíslování parcel, avšak stěžovatel je majitelem pozemku o výměře pouze 106 m2. Nikde ve spise není vysvětlen rozdíl 32 m2. Tvrzení o opravě operátu z roku 1983 a protokoly z místního šetření, které údajnou opravu operátu prokazují, však nejsou obsahem spisu a nejsou zde ani doloženy soupisy parcel a odsouhlasených náčrtků vyznačených červeně, nejsou ani zapsány do výkazů změn a podepsány skutečnými vlastníky nemovitostí.

Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

J. a I. Š. podáním ze dne 30. 6. 2005 vyjádřili souhlas s obsahem kasační stížnosti stěžovatele.

V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu především zjistil, že stavební úřad v rámci výkonu státního stavebního dohledu ve dnech 6. 6. 2000 a 20. 2. 2001, u rodinného domu č. p. 80 v k. ú. T. (dále také „rodinný dům“), zjistil, že jsou prováděny stavební úpravy septiku bez příslušného povolení, a dále že jsou prováděny stavební úpravy nad rámec ohlášení ze dne 24. 5. 2000 (např. vybudování příčky, která odděluje vstupní část rodinného domu a koupelnu, nové rozvody elektroinstalace, omítání stěn….). Dále bylo zjištěno, že na pozemku p. č. 257/2, který je ve vlastnictví města U. B., je umístěn sloupek oplocení. Na základě výše uvedeného zahájil stavební úřad dne 5. 3. 2001 řízení o odstranění nepovolené změny stavby, vyzval stavebníka M. M., aby prokázala, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, s obecnými technickými požadavky, a současně řízení přerušil. Dne 11. 6. 2001 podala M. M. žádost o dodatečné povolení stavby. K žádosti následně doložila veškeré požadované podklady včetně stanoviska útvaru městského architekta, že dodatečné povolení stavby je v souladu se záměry a cíli územního plánování. Dne 20. 9. 2001 byla na stavební úřad doložena také smlouva o výpůjčce, uzavřená téhož dne mezi Městem U. B. a M. M.

V následném námitkovém řízení byly vzneseny námitky vlastníků sousedních pozemků, které byly občanskoprávního charakteru. Stavební úřad rozhodnutím, ze dne 14. 11. 2001, č. j. STAV/422/01, odkázal účastníky s jejich námitkami ve smyslu ustanovení na soud. K předložení důkazu o tom, že byl k soudu příslušný návrh podán, pak určil lhůtu 45 dnů od právní moci předmětného rozhodnutí a současně řízení přerušil. Důkaz o zahájení soudního řízení však účastníci ve lhůtě stanovené stavebním úřadem nepředložili.

Dne 20. 3. 2002 stavební úřad rozhodnutím č. j. STAV/422/01 dodatečně povolil dle ustanovení stavební úpravy domu č. p. 80 v k. ú. T. na pozemku p. č. 257/1 včetně stavební úpravy jímky, zděného a drátěného oplocení, odstavné plochy ze zámkové dlažby, vodovodní přípojky a dešťové kanalizace, za podmínek v rozhodnutí výslovně uvedených. Mezi podmínky stanovené v rozhodnutí patří zejména povinnost dodržovat obecné stavební předpisy, předpisy týkající se bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích, dodržování povinností původce odpadů dle , o odpadech, dokončit stavbu přesně dle projektové dokumentace zpracované Ing. M. V., ČKAIT – 1301050 ( červen 2001), která tvoří přílohu předmětného rozhodnutí. V projektové dokumentaci je řešena úprava celého rodinného domu a stodoly, která na rodinný dům navazuje. Oplocení za rodinným domem na pozemku p. č. 257/1 bude drátěné, výšky 1, 60 m, připevněné na ocelových sloupcích osazených v betonu. Před rodinným domem na pozemku p. č. 257/2 bude umístěno oplocení na zděné podezdívce výšky 1, 80 m.

Námitky stěžovatele ve věci nesouhlasu s drátěným oplocením za rodinným domem, ve věci nesouhlasu se snímkem z katastrální mapy ze dne 5. 5. 2001 a ve věci odstranění stavby rodinného domu žalovaný zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu kasační stížnosti v rámci uplatněného důvodu [ ], a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem.

Podle ustanovení kasační stížnost lze podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.

Stěžovatelem uplatněné důvody se opírají o tvrzení, že skutková podstata, ze které žalovaný a stavební úřad vycházely, nemá oporu ve spisech. Své tvrzení opírá o skutečnost, že nebyl prokázán soulad stavebních úprav s veřejným zájmem, neboť veřejným zájmem není upřednostňovat jednu osobu vůči jiné, a dále, že ve správním spise není dohoda vlastníků obou pozemků (p. č. 257/1 a p. č. 272), která měla být protokolárně doložena. Ve spise chybí protokoly o místním šetření Katastrálního úřadu U. H., pracoviště U. B. související s opravou operátu z roku 1983. Za nesprávné pokládá rovněž tvrzení, že pozemek p. č. 257/1 za rodinným domem č. 80 je ve vlastnictví M. M.

Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou, zda stavebník M. M. prokázal soulad stavebních úprav s veřejným zájmem. Podle ustanovení stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění této stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy, a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Nejvyšší správní soud má za to, že má-li být v řízení vedeném podle ustanovení , věta druhá, zkoumán veřejný zájem, musí se tak stát především z hlediska kritérií, jež jsou v tomto ustanovení demonstrativně vypočtena. Veřejný zájem představuje těžko vymezitelnou a obtížně ohraničitelnou kategorii. Obsah pojmu veřejný zájem je však ve stavebním právu při povolování staveb, jakož i při jejich dodatečném povolování, zhmotněn právě prostřednictvím požadavků vyplývajících z územně plánovací dokumentace, cílů a záměrů územního plánování, obecných technických požadavků na výstavbu, technických požadavků na stavby a zájmů chráněných zvláštními předpisy. Právě stanovením uvedených požadavků je sledováno naplnění veřejného zájmu.

Ze správního spisu je patrno, že stavebník M. M. současně se žádostí o dodatečné povolení změn předložil stanovisko městského architekta U. B. ze dne 11. 6. 2001, ve kterém je uvedeno, že dodatečné povolení stavebních úprav předmětného rodinného domu není v rozporu s platným územním plánem sídelního útvaru U. B. Současně bylo stavebníkem předloženo také prohlášení autorizovaného inženýra pro pozemní stavby Ing. M. V., ve kterém je uvedeno, že stavební úpravy jsou souladu s , o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zejména v souladu s ustanovením vyhlášky, neboť stavební úpravy nenarušují architektonický charakter prostředí, a ani provoz rodinného domu nijak nenaruší pohodu bydlení okolních rodinných domů. Tímto stavebník prokázal, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, s obecnými technickými požadavky na výstavbu. Postup krajského soudu, jakož i správních orgánů, které v daném případě při posouzení případnosti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby zkoumaly především splnění předpokladů uvedených v cit. ustanovení, odpovídá zákonu, a proto Nejvyšší správní soud se s ním ztotožňuje.

Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit ani námitce zpochybňující vlastnictví stavebníka k pozemku p. č. 257/1 za domem, spočívající v odmítnutí obnovy operátu z roku 1983 s tím, že protokoly z příslušného místního šetření katastrálního úřadu nejsou obsahem spisu a nejsou zde ani doloženy soupisy parcel a odsouhlasených náčrtků vyznačených červeně, nejsou zapsány do výkazů změn a podepsány skutečnými vlastníky. Z písemnosti Katastrálního úřadu v U. H., pracoviště U. B. (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 9. 7. 2001, č. j. OR 21/2001 Te., vydané na základě žádosti stěžovatele o opravu operátu, vyplývá, že stěžovatel se domníval, že uvedený pozemek p. č. 257/1, který je ve vlastnictví M. M., má nesprávně zvětšenou výměru. Katastrální úřad šetřením zjistil, že v roce 1983 byly v dané lokalitě zahájeny práce na obnově operátu, obnova operátu proběhla v souladu se zákonem a ke změně výměr došlo v důsledku zpřesnění výměry parcely novým výpočtem. Stěžovatel se změnou výměry v důsledku obnovy katastrálního operátu souhlasil a jeho souhlas lze doložit dokladem katastrálního úřadu z místního šetření v k. ú. T., doručního listu a protokolu evidovaného pod č. 19, který stěžovatel podepsal. Nejvyšší správní soud tak nemá důvod považovat výše uvedená tvrzení katastrálního úřadu, určená primárně stěžovateli, za nesprávná. V této souvislosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že sám stěžovatel na jiném místě v kasační stížnosti připouští, že s měřením souhlasil, avšak pod nátlakem. Předmětné tvrzení však žádným způsobem nedoložil.

Stěžovatelovo tvrzení o chybějící dohodě obou vlastníků pozemku, která musí být ve spise protokolárně doložena, je nepřezkoumatelné. Stěžovatel žádným způsobem neuvedl, z jakého důvodu by měl spis obsahovat protokolární dohodu a co by tato dohoda měla obsahovat. Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že ze šetření katastrálního úřadu vyplynulo, že v případě pozemku evidovaného na listu vlastnictví č. 651 v katastrálním území T. ve vlastnictví stěžovatele, ani v případě sousedního pozemku p. č. 257/1 ve vlastnictví stavebníka M. M., nebyly zjištěny žádné chybné údaje katastru, které by mohly být dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/2000 Sb. opraveny. V oznámení o neprovedení opravy proto uvedl, že změnu výměry pozemku by mohl zapsat jen na základě vzájemné dohody vlastníků obou sousedících pozemků, která by byla protokolárně doložena. Měl-li stěžovatel na mysli právě tuto dohodu, pak nezbývá než konstatovat, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by takovou dohodu stěžovatel se stavebníkem uzavřel, a proto nemohla být ani součástí spisového materiálu.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. , větu první, , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, krajskému úřadu v souvislosti s řízením o kasační stížnosti stěžovatele žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti za použití tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2006

JUDr. Radan Malík

předseda senátu