Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 259/2005 - 91

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce: S. F., zastoupen JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem, se sídlem Husova 17, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. - 34 ze dne 17. 3. 2005,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému advokátu JUDr. Petru Knoblochovi se přiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 1. 2005, č. j. OAM - 34/LE - B02 - B03 - 2005, byla žádost o azyl žalobce (dále jen „stěžovatel“) zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel za důvody své žádosti o azyl označil obavu z trestního postihu, neboť na něho byl vydán zatykač pro prodej neproclených cigaret. Tuto činnost stěžovatel vykonával, jelikož příjmy ze zemědělství na čínském venkově jsou příliš nízké a on potřeboval peníze na léčení svého otce. Žalovaný tak po zhodnocení stěžovatelových výpovědí dospěl k závěru, že neuvádí žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být ve své vlasti vystaven pronásledování z důvodů uvedených v .

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. V ní uvedl, že s rozhodnutím nesouhlasí, a namítal porušení jednotlivých ustanovení , o správním řízení (dále jen „ “), určující povinnosti správního orgánu v průběhu správního řízení a dále porušení a . V podrobnostech odkázal na obsah správního spisu.

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni blíže označeným v záhlaví, byla stěžovatelova žaloba zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že skutková zjištění, z nichž vycházelo rozhodnutí žalovaného, byla dostatečná a závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí jsou v souladu se zákonem. Dále konstatoval, že žalovaný postupoval správně, když stěžovatelovu žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle , neboť v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že stěžovatelem uváděné důvody nelze podřadit pod azylové relevantní důvody ve smyslu . Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 1. 4. 2005 a ten 4. 4. 2005 požádal soud o ustanovení zástupce, jehož prostřednictvím by mohl podat kasační stížnost. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2005, č. j. - 65, byl stěžovateli zástupce ustanoven a dne 24. 5. 2005 podal kasační stížnost.

V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvod podle , (dále jen „ “), neboť krajský soud dle jeho názoru nesprávně a příliš úzce vyložil – . Stěžovatel svou vlast opustil pro obavu z postihu za trestnou činnost, je ovšem podstatné, že se této činnosti nedopouštěl z nějakých sobeckých pohnutek, nýbrž z toho důvodu, že výdělky v zemědělství jsou příliš nízké, a on proto neměl finanční prostředky na náklady související s léčením otce. K páchání trestné činnosti tak byl donucen pro svou příslušnost k velmi chudé sociální skupině, čehož evidentně využily osoby, které mu možnost prodeje neproclených cigaret nabídly. Z výše uvedených důvodů bylo možno za použití extenzivního výkladu stěžovateli udělit azyl podle , stejně jako humanitární azyl podle téhož zákona. Stěžovatel tedy nesplňoval podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle . Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a rozhodl tak, že žalovaný vydá nové rozhodnutí, jímž stěžovateli azyl udělí.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že jak jeho rozhodnutí tak rozsudek krajského soudu byl vydán v souladu s právními předpisy. V dalším odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele. Zároveň navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas ( ve spojení s ), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), stěžovatel je zastoupen advokátem ( ). Stěžovatel namítá kasační důvod podle , a kasační stížnost je přípustná.

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadený rozsudek vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti ( , 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Stěžovatelovo tvrzení, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázky související s podmínkami udělení azylu, lze podřadit pod důvod kasační stížnosti obsažený v , který spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky může přitom spočívat v aplikaci nesprávného ustanovení právního předpisu na daný skutkový stav nebo sice v aplikaci správného ustanovení právního předpisu, avšak nesprávně interpretovaného.

Nejvyšší správní soud proto přezkoumal závěry krajského soudu ohledně posouzení skutečnosti, zda byla stěžovatelova žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná správně a v souladu se zákonem. Podle bude žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná, pokud žadatel neuvádí žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být ve své vlasti vystaven pronásledování z důvodů uvedených v (tj. z důvodů jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů). Pronásledováním je přitom ve smyslu třeba rozumět ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady v zemi stěžovatelova původu nebo pokud tato země není schopna odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Potíže, jimž se stěžovatel vycestováním z vlasti vyhýbá, tj. obava z postihu za páchání nepolitické trestné činnosti, nejsou okolnostmi svědčícími o tom, že by mohl být ve své vlasti pronásledován ve smyslu a nejsou ani jevem státní mocí přímo vyvolaným, tajně podporovaným, státními orgány vědomě trpěným či státní mocí záměrně nedostatečně potlačovaným. Za zcela nepodstatné lze v této souvislosti označit pohnutky, které stěžovatele k páchání trestné činnosti vedly. Pokud jde o naznačovanou příslušnost k sociální skupině velmi chudých osob, pak i v této souvislosti nelze než konstatovat, že stěžovatel vyslovil toliko obavu z postihu za páchání trestné činnosti. Ze stěžovatelových vyjádření učiněných v průběhu řízení před žalovaným nevyplynuly skutečnosti, podle nichž by se v jeho případě jednalo o byť i jen náznak potíží majících svůj původ v azylově relevantních důvodech, nelze proto konstatovat, že by takový závěr krajského soudu byl nepodložený. Nelze při tom dovodit, že by výklad pojmu pronásledování ve vztahu k byl ve stěžovatelově případě nepřiměřeně úzký. Krajský soud při tom zcela správně vyšel ze skutkových zjištění, která ve věci učinil žalovaný. Krajský soud v Plzni tak aplikoval správnou právní normu, kterou správně po právní stránce vyhodnotil. Nejvyšší správní soud proto pochybení krajského soudu ve smyslu neshledal.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s zamítl.

Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ve spojení s ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odměna právnímu zástupci stěžovatele, který mu byl ustanoven k jeho žádosti usnesením krajského soudu, byla stanovena za dva úkony právní služby (porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a sepsání kasační stížnosti) na základě § 9 odst. 3 písm. f) ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 2000 Kč. Výše hotových výdajů byla stanovena podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu taktéž za dva úkony právní služby ve výši 150 Kč. Celkem tedy stěžovatelovu zástupci náleží odměna 2150 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu