Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 57/2005 - 76

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce: M. M., zastoupen Mgr. Bohdanou Hejdukovou, advokátkou, se sídlem Křižíkova 16, Praha 8, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2005, č. j. - 41,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2005, č. j. - 41, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2005, č. j. - 41, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2004, č. j. SOC 114446/2004, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu Městské části Praha 13, odboru sociální péče a zdravotnictví, ze dne 17. 6. 2004, č. j. OSPZ/61/24564/ŽM/04/Kac, a toto rozhodnutí potvrzeno. V řízení před Městským soudem v Praze se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť s těmito rozhodnutími nesouhlasil. V kasační stížnosti stěžovatel uplatňuje důvody uvedené v ust. a b) a tvrdí, že rozhodnutí je nezákonné pro pochybení správních orgánů i soudu, které jeho žádost o výplatu požadované dávky neposuzovaly podle ust. , v platném znění, když nepochybně věděly o řízení o žádosti o přiznání starobního důchodu, na který mu ke dni 8. 3. 2004 vznikl nárok za podmínek ust. , c) , o důchodovém pojištění, v platném znění. I když do doby rozhodnutí starobní důchod přiznán nebyl a vede spor, v němž důvodně předpokládá úspěch, přesto je přesvědčen, že mu nárok na výplatu dávky sociální péče přísluší. Dovozuje, že ke dni podání žádosti o přiznání dávky sociální péče podle fakticky splňoval podmínku podle tohoto zákona. Nesouhlasí s právním posouzením věci soudem I. stupně, který svůj právní názor opřel o nesplnění podmínek ust. zákona a ust. zákona, kde u tam určených osob se nevyžaduje nutnost zvýšení příjmů vlastním přičiněním. Navrhuje, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel dne 26. 5. 2004 uplatnil žádost o poskytnutí příspěvku na výživu do výše životního minima a z připojených listin České správy sociálního zabezpečení nepochybně vyplývá, že probíhá zařízení o žádosti o starobní důchod podle Úřad městské části v Praze 13, odbor sociální péče a zdravotnictví, svým rozhodnutím ze dne 17. 6. 2004 nepřiznal stěžovateli dávku sociální péče s odůvodněním, že byla podána žádost o starobní důchod, o níž dosud nebylo rozhodnuto a že nebyla splněna podmínka evidence jako uchazeče o zaměstnání u Úřadu práce v Praze 5, a proto nemůže být považován za osobu sociálně potřebnou. V odvolání proti tomuto rozhodnutí žadatel namítal, že tvrzené zjištění ze sdělení České správy sociálního zabezpečení o nesplnění nároku na starobní důchod z českých dob pojištění bez rozhodnutí o žádosti nemá k předmětnému rozhodnutí žádný praktický význam a požadované zaevidování do seznamu uchazečů o zaměstnání na úřadu práce považuje za šikanování občana v důchodovém věku, kdy je uzavření pracovního poměru nereálné a popřel, že by se odmítl zaevidovat. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 19. 8. 2004, č. j. SOC 114446/2004, odvolání žadatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil poté, co zjistil, že žadatel není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, není v pracovním nebo v obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, není poživatelem starobního důchodu ani plného invalidního důchodu a není ani občan starší 65 let, a tudíž se na něho nevztahuje výjimka uvedená v ust. , a proto žadatele nelze považovat za občana sociálně potřebného podle ust. zákona, a tudíž není možné poskytovat dávky sociální péče podle ust. zákona.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel v žalobě namítal, že v řízení o jeho žádosti mělo být zkoumáno, zda nejsou dány jiné závažné důvody pro přiznání dávky, než uvedené v ust. § 1 odst. 5 zákona, na jejichž nesplnění žalovaní poukázali, opětovně zdůraznil, že požádal o přiznání starobního důchodu, na který mu vznikl nárok dne 8. 3. 2004 a o této žádosti probíhá řízení u České správy sociálního zabezpečení. Vyslovil přesvědčení, že při podání žádosti o dávku nebyla na základě doložených dokladů shledána žádná překážka pro přiznání dávky a zástupný důvod k nepřiznání opřený o neevidenci uchazečů o zaměstnání považuje za šikanování své osoby a je proto přesvědčen, že žalovaný i Městská část Praha 13 jeho žádost posoudili nesprávně. Městský soud pak po projednání dospěl k závěru, že žalobce splňuje podmínky sociální potřebnosti podle , nepovažuje se ale za sociálně potřebného ve smyslu ust. téhož zákona, neboť není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a není ani osobou uvedenou v ust. zákona, a proto žalobce nelze považovat za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částky životního minima. Podle soudu ust. zákona nelze vykládat izolovaně od ust. téhož zákona a ust. téhož zákona od ust. téhož zákona , na který se přímo odkazuje. Po tomto právním posouzení žalobu podle zamítl.

Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo ( , , v platném znění, dále jen „ “), kasační stížnost podal včas ( ), v kasační stížnosti uplatňuje důvody podle ust. a písm. b) Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle a 3 přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Ve stěžovatelově případě se jedná o nepřiznání dávky podle , o sociální potřebnosti (dále jen „ “), když v žádosti uplatnil poskytnutí příspěvku na výživu - doplatku do životního minima. Úřad městské části v Praze 13 své rozhodnutí ze dne 17. 6. 2004 o nepřiznání dávky sociální péče a žalovaný své rozhodnutí o zamítnutí odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí ze dne 19. 8. 2004 odůvodnili i tím, že žadatel není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nevztahuje se na něho výjimka uvedená v ust. zákona, a proto ho nelze považovat za občana sociálně potřebného podle ust. zákona. Oběma správním orgánům bylo známo, což vyplývá z obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí, že žadatel požádal o přiznání starobního důchodu podle , neboť splnil věkovou podmínku dne 8. 3. 2004 a řízení o této žádosti probíhalo u České správy sociálního zabezpečení. K uvedené skutkové okolnosti správní orgány při posuzování žádosti nepřihlédly, ač výsledek tohoto řízení má význam pro posouzení sociální potřebnosti podle ust. , i když ve smyslu ust. se pro posouzení sociální potřebnosti ve smyslu ust. u poživatele starobního důchodu nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací ve smyslu ust. zákona. Ze shora uvedeného vyplývá, že Úřad městské části Praha 13 pochybil, pokud řízení o žádosti o poskytnutí dávky sociální péče podle ve spojení s ust. , o správním řízení ( , v platném znění) nepřerušil, žalovaný Magistrát hlavního města Prahy, odbor sociální péče a zdravotnictví, pak pochybil nesprávným posouzením žalobní námitky, týkající se probíhajícího řízení o důchodovou dávku, pro níž měl rozhodnutí Úřadu městské části Praha 13 zrušit z důvodu nesprávného posouzení žádosti Úřadu městské části Praha 13. Podle Nejvyššího správního soudu shora uvedeným došlo k naplnění důvodu kasační stížnosti ve smyslu ust. , neboť při zjišťování skutkové podstaty, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, byl porušen v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.

Kasační důvod ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. a) spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení je naplněn tím, že soud při posuzování, zda stěžovatel je či není osobou uvedenou v ust. zákona, a tudíž občanem sociálně potřebným, nesprávně posoudil žalobní námitku, že probíhá řízení o starobní důchod podle ust. a probíhalo i v době rozhodnutí žalovaného dne 19. 8. 2004.

S ohledem na shora uvedené závěry Nejvyšší správní soud ve smyslu ust. zrušuje rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc mu vrací k dalšímu řízení. Ve smyslu ust. je soud vázán právním názorem, že řízení před správními orgány je zatíženo vadami řízení, pro něž měla být rozhodnutí žalovaného a potažmo rozhodnutí Úřadu městské části Praha 13 zrušena, neboť správní orgány pochybily, když při posuzování žádosti o dávku dle zákona o sociální potřebnosti při posuzování jedné z podmínek pro přiznání dávky nepřihlédly k tomu, že o tom, zda-li dojde k jejímu naplnění či nikoliv, probíhá řízení před jiným správním orgánem, a proto byl dán důvod k přerušení řízení ve smyslu ust. ve spojení s ust. , o správním řízení, do pravomocného skončení řízení o uvedené podmínce. Z předložených listin stěžovatelem v průběhu kasačního řízení je Nejvyššímu správnímu soudu známo, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 1. 2005, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust. a podle smlouvy mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení č. 267/1997 Sb. bylo zrušeno a věc vrácena České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení, což vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. - 117, který nabyl právní moci dne 5. 4. 2006.

Ve smyslu ust. rozhodne městský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu