Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 177/2006 - 61

č. j. - 61

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: V. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 5. 2006, č. j. - 49,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Stěžovatel brojí včasnou kasační stížností proti shora označenému usnesení krajského soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel v ní nesouhlasí s tím, že soud v napadeném usnesení vyšel ze závěru, že mu byla řádně doručena výzva k vyplnění formuláře potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Stěžovatel tvrdí, že nikdy žádnou výzvu držitele poštovní licence k vyzvednutí zásilky od soudu neobdržel, a vylučuje tedy, že by mohly být splněny podmínky pro doručení fikcí. Bylo tak porušeno jeho právo na právní pomoc v řízení před soudy. Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Kasační stížnost podal účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( , , dále jen „ “), byla podána včas ( ). Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody kasační stížnosti subsumovatelné pod ustanovení Podstatou námitky je, že soud při zamítnutí návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti vyšel z nesprávných skutkových předpokladů, konkrétně neoprávněně vycházel z toho, že stěžovateli byl řádně doručen (ať už fakticky, nebo fikcí) přípis, jež ho vyzýval k vyplnění přehledu o majetkových poměrech. Co do uplatněných důvodů považuje tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost za přípustnou.

Předně Nejvyšší správní soud konstatuje, že žádost o přiznání odkladného účinku je bezpředmětná, jelikož kasační stížnost ve věcech azylových je jím vybavena od 13. 10. 2005 ex lege ( zákona o azylu ve znění ). Od stejného data se však Nejvyšší správní soud ve smyslu ustanovení zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení č. j. - 39 ze dne 26. 4. 2006. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:

1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu.

2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu.

3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.

4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad

do hmotně-právního postavení stěžovatele.

O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud:

a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu.

b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

Stěžovatel žádné argumenty pro případné konstatování přijatelnosti sám nepředložil. Proto Nejvyšší správní soud, především s přihlédnutím ke skutečnosti, že stěžovatel nebyl při podání kasační stížnosti zastoupen advokátem (což ostatně, jak Nejvyšší správní soud vyvodil v rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 41, není zapotřebí) a byl nucen svou stížnost formulovat sám, přistoupil sám ke zjišťování důvodů, pro něž by mohla být případně kasační stížnost přijatelná. K tomu ho vede především vědomí citlivosti řešené otázky – odmítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti totiž může in concreto představovat odepření spravedlnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006, č. j. - 150, www.nssoud.cz).

Při hodnocení kritérií přijatelnosti je východiskem Nejvyššího správního soudu především zjištění, zda dosavadní judikatura dostatečně a jednotně odpovídá na soubor otázek přednesený v kasační stížnosti. Otázkou, o níž v kasační stížnosti jde, je otázka doručování, resp. otázka míry průkaznosti údajů uvedených na doručence soudní písemnosti. Pokud jde tedy o kritéria přijatelnosti uvedená sub 1) – 3), Nejvyšší správní soud konstatuje, že případ stěžovatele nikterak nevybočuje svým rozsahem z otázek, které již předmětem judikatorní činnosti soudů byly a nenastoluje problémy nové, pro něž by bylo třeba meritorním rozhodnutím dosavadní judikaturu měnit či obohacovat.

Jediným důvodem, pro který by mohl Nejvyšší správní soud stěžovatelovu kasační stížnost shledat přijatelnou, je tedy důvod jmenovaný sub 4). Jak již bylo uvedeno, tento případ by mohl nastat tehdy, pokud by prima facie bylo zřejmé, že krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu či hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že je v něm na č. l. 48 založena vrácená zásilka s vyplněnou doručenkou, obsahující výzvu soudu k vyplnění přiloženého formuláře potvrzení o majetkových poměrech. Z doručenky je zřejmé, že výzva byla řádně adresována, je z ní zřejmé, kdo ji doručoval, údaj o tom, že adresát nebyl zastižen a že zásilka byla uložena, přičemž adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Nejvyšší správní soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. , v němž jednak konstatoval, že doručenka má povahu veřejné y i tehdy, jsou-li údaje, jimiž musí být opatřena, obsaženy na obalu zásilky, kterou pošta od doručenky neoddělila, a již po uplynutí úložní lhůty vrátila soudu spolu s doručenkou, jednak ovšem jasně vyslovil závěr, že „k tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení obsažených v doručence, musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé. Jde-li o tzv. náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou účastníka, jsou tvrzeními, jež v případě, že jsou prokázána, mohou vyvrátit závěr o doručení dokladovaném doručenkou, zásadně jen tvrzení, že se nezastižený adresát v době pokusu o doručení písemnosti v místě doručení nezdržoval, případně tvrzení, že pošta při doručování zásilky nedodržela postup předepsaný a poštovním řádem.“ S přihlédnutím k tomuto usnesení, s nímž se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, není důvodu ve stěžovatelově případu nevycházet z toho, že údaje uvedené ve zmíněné doručence nejsou pravdivé (a to pro presumpci správnosti obsahu veřejné y). Stěžovatel nadto neuvádí a neuváděl žádných tvrzení schopných ve smyslu výše uvedeného usnesení vyvrátit správnost údajů na doručence. Prima facie tak není důvodu pro domněnku, že by krajský soud ve stěžovatelově případu postupoval v rozporu s právem, resp. se při aplikaci práva odchýlil od výkladu podávaného konstantní judikaturou. Nejvyšší správní soud shledává proto i kritérium nepřijatelnosti vymezené sub 4) nenaplněným.

Nejvyšší správní soud neshledal žádný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení nepřijatelnou a odmítl ji.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu