Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 387/2005 - 89

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce: I. K., zastoupen Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou, se sídlem Nové sady 27, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. - 52 ze dne 27. 6. 2005,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Magdě Havlové, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1075 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného č. j. OAM - 135/LE - PA03 - PA03 - 2005 ze dne 14. 2. 2005 byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobce podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve, neboť na území České republiky vstoupil již v září roku 1997 a od té doby zde pobýval nepřetržitě.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu ke Krajskému soudu v Brně. V ní uvedl, že o azyl nepožádal dříve, protože před sametovou revolucí, která proběhla v prosinci 2004 na Ukrajině, vládla kriminální struktura. V případě svého návratu na Ukrajinu má neustále obavy z hrozeb, které by se mohly stát reálnými. Dále poukázal na porušení některých ustanovení , o správním řízení (dále jen „ “), zejména ust. a 4, , a uvedeného zákona.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2005, č. j. - 52, byla žaloba zamítnuta. V odůvodnění svého rozsudku se krajský soud ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění, ačkoliv mohl o udělení azylu požádat již dříve, když na území České republiky pobýval od září 1997 nepřetržitě. Naplnění podmínek proto krajský soud považoval odůvodněné a zamítnutí žádosti o azyl jako odpovídající zákonu.

Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, zároveň pak požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Výslovně uplatnil kasační důvod podle , (dále jen „ “). Namítl, že důkazy, které si správní orgán opatřil pro své rozhodnutí, nebyly úplné, čímž došlo k porušení a . Žalovaný tedy nemohl správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřeboval zodpovědět. Poukázal na to, že správní orgán dokonce ve vztahu k zjištění jeho totožnosti se spokojil pouze s jeho čestným prohlášením a nekonal žádné jiné šetření (stejně jako krajský soud). Jediný úkon, který správní orgán učinil, byl výslech stěžovatele, přestože navrhl výslech své přítelkyně, u níž žil a která by potvrdila skutečnosti uváděné stěžovatelem. Správní orgán pak ve svém rozhodnutí na jedné straně vychází z jeho výpovědi a jeho tvrzení přebírá jako pravdivé (otázka identifikace osoby stěžovatele, o době působení na území České republiky, doby odcestování z Ukrajiny apod.), avšak v některých otázkách bez jakýchkoliv jiných ve spisu založených důkazů zaujímá jiné stanovisko. Stěžovatel dále poukázal na článek 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě, kde je uvedeno, že se může stát, že žadatel byl podroben různým opatřením, která sama osobě ještě nepředstavují pronásledování (např. různým formám diskriminace), ale jsou v některých případech spojena s dalšími zápornými faktory (např. obecné ovzduší nejistoty v zemi původu). V těchto situacích mohou různě se uplatňující aspekty ve svém součtu vyvolat určitý efekt, který může logicky opravňovat k tvrzení o opodstatněnosti pronásledování na kumulativním základě. Stěžovatel má zato, že na jeho situaci dopadá právě citovaný článek, neboť neměl možnost se na Ukrajině účinně bránit neustálým hrozbám a výhrůžkách bývalých trestanců. V žádném případě neměl ekonomické důvody pro odcestování ze země jako většina jeho krajanů žádajících o azyl v České republice.

Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud ve smyslu napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti považuje stěžovatelem namítaná porušení jednotlivých ustanovení ve vztahu k jeho důvodům podání žádosti o udělení azylu za zcela bezobsažná a formální. Důvod stěžovatele uvedený v průběhu řízení o udělení azylu je pak azylově irelevantní. Z těchto důvodů žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání jejího odkladného účinku pro nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku ( ), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), stěžovatel je rovněž zastoupen advokátem ve smyslu

Nejvyšší správní soud po zjištění, že kasační stížnost je podána včas a že je přípustná, přezkoumal napadený rozsudek vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti ( , 3 ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Jako důvod kasační stížnosti stěžovatel výslovně uplatnil důvod podle , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Stěžovatel namítá, že důkazy, které si správní orgán opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, čímž došlo k porušení a . Konkrétně pak namítá, že žalovaný se při zjištění jeho totožnosti spokojil pouze s jeho čestným prohlášením a nekonal žádné jiné šetření stejně jako krajský soud. Stěžovatel přitom neuvádí, jaké jiné šetření při zjištění totožnosti stěžovatelovy osoby by měl správní orgán provádět, pokud jde o navrhovaný výslech jeho přítelkyně, u které žil, ta by mohla pouze potvrdit to, co jí stěžovatel o své osobě sdělil, což by zřejmě odpovídalo tomu, co uvedl v řízení před správním orgánem. Vytýká-li stěžovatel žalovanému, že v některých otázkách bez jakýchkoliv jiných ve spisu založených důkazů zaujímá jiné stanovisko, není tato stěžovatelova námitka nijak konkretizována. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného přitom vyplývá, že žalovaný vycházel především z výpovědi stěžovatele, zejména z toho, že se na území České republiky zdržoval nepřetržitě od září roku 1997 a žádost o udělení azylu podal až v době, kdy mu hrozilo správní vyhoštění. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný o žádosti stěžovatele o udělení azylu rozhodoval především na základě výpovědi stěžovatele a s přihlédnutím k tomu, že z materiálu cizinecké policie vyplynulo, že stěžovateli bylo uděleno správní vyhoštění z České republiky na dobu osmi let.

Výtka nedostatečných skutkových zjištění žalovaným je tedy zcela nedůvodná a žalovaný nepochybil, když ve smyslu žádost stěžovatele o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou vzhledem k tomu, že stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve.

Lze souhlasit se žalovaným, že poukaz stěžovatele na článek 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků je zcela nepřípadný, neboť v případě stěžovatele nedocházelo v zemi jeho původu k nějaké formě diskriminace. Sám stěžovatel jako jediný důvod opuštění země původu uvedl obavu z pronásledování ze strany bývalých vězňů, kterým jako náčelník oddělení ve věznici odmítl napsat dobrý posudek.

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s zamítl.

Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ve spojení s ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka Mgr. Magda Havlová, jíž Nejvyšší správní soud přiznal podle odměnu ve výši 1075 Kč (jde o odměnu za úkon právní služby ve výši 1000 Kč spočívající v písemném podání soudu podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, a jeden režijní paušál po 75 Kč podle téže vyhlášky).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu