Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 321/2005 - 62

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobkyň: a) N. B., b) nezl. B. B., zastoupena zákonnou zástupkyní ad a), obě zastoupené JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou, se sídlem Masarykova 43/1120, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2004, č. j. - 26,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyň ad a) a ad b), advokátce JUDr. Martě Čihákové, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 1750 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 8. 12. 2003,

č. j. OAM - 3083/VL - 20 - P17 - 2002 a č. j. OAM - 4596/CU - 06 - P17 - 2002 ze dne 9. 12. 2003, nebyl žalobkyním a) a b) udělen azyl pro nesplnění podmínek ustanovení , , 2 ani , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Zároveň správní orgán v rozhodnutí uvedl, že se na žalobkyně a) a b) nevztahuje překážka vycestování ve smyslu zákona o azylu.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM - 3083/VL - 20 - P17 – 2002 ze dne 8. 12. 2003 a č. j. OAM - 4596/CU - 06 - P17 – 2002 ze dne 9. 12. 2003, jež byla doručena dne 18. 12. 2003, podala žalobkyně a) jménem svým a své nezletilé dcery – žalobkyně

b) – (dále jen „žalobkyně“), v zákonné lhůtě žaloby, v nichž napadla rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu výroku o neudělení azylu a nevztažení překážky vycestování. Žalobkyně namítla nesprávné posouzení skutkového stavu věci správním orgánem, který vydal rozhodnutí, jež žalobkyně považuje s ohledem na příslušná ustanovení zákona o azylu za nesprávné. Žalobkyně dále uvedla, že odůvodnění žaloby učiní dodatečným podáním a učinila tak doplňkem ze dne 28. 1. 2004, jež byl soudu doručen až po marném uplynutí lhůty k doplnění žaloby, jež končila dnem 2. 1. 2004. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

O žalobách po spojení ke společnému projednání podle rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 6. 2004, č. j. – 26, tak, že žaloby odmítl. Své rozhodnutí krajský soud odůvodnil tím, že žaloby neměly náležitosti ustanovení a , 2 , (dále jen „ “). Krajský soud podání žalobkyně odmítl s poukazem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který spatřoval ve skutečnosti, že podání neobsahovalo náležitosti stanovené v , tj. nebyl v něm obsažen žádný žalobní bod. Svůj závěr o neodstranitelnosti této vady podání přitom opřel krajský soud o Podle věty třetí tohoto ustanovení je možné rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body pouze ve lhůtě pro podání žaloby. Jak krajský soud uvedl, tato lhůta již uplynula, a proto by doplnění žaloby na základě výzvy soudu bylo nadbytečné, neboť by soud k němu nemohl přihlížet.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas ( ). Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Stěžovatelka výslovně uvedla jako důvod kasační stížnosti porušení ust. a d) a z obsahu podání lze dovodit namítané porušení ust. a e) , a kasační stížnost je tak přípustná. Stěžovatelky jsou zastoupeny advokátem.

Stěžovatelka v podání, jež osobně doručila dne 30. 7. 2004 krajskému soudu, především uvádí, že rozhodnutí krajského soudu považuje za nezákonné, neboť soud nezkoumal důvody žádosti o udělení azylu a návrh odmítl, přestože uváděla závažné osobní důvody, okolnosti, které ji vedly k opuštění země původu. Dále stěžovatelka uvádí, že doplnění žaloby zasílala v dobré víře ve lhůtě, která byla podle jejího mínění soudy akceptována a zaužívána, a proto se domnívá, že neporušila ustanovení příslušných právních předpisů. Stěžovatelka dále namítá, že v předchozím řízení nebyla dodržena základní práva účastníka řízení, neboť když jí nebyl přidělen tlumočník do jejího dialektu, byla nucena jednat v anglickém jazyce, kterým není schopna se plně dorozumět. Z uvedeného dovozuje porušení svých procesních práv a porušení d. Současně požádala o ustanovení právního zástupce pro zastupování v řízení o kasační stížnosti a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

V doplnění kasační stížnosti ze dne 14. 12. 2004 ustanovenou zástupkyní je opakovaně namítáno, stejně jako v kasační stížnosti podané stěžovatelkou, porušení procesních práv, kdy stěžovatelce jako účastnici řízení nebylo umožněno jednat v mateřštině a rovněž „pokyny“ soudu nebyly předloženy v jejím mateřském jazyce. Rovněž opakovaně stejně jako v žalobě uvádí důvody, pro které byla nucena opustit zemi původu, a to tíživou životní situaci o to více komplikovanou v té době vysokým stupněm těhotenství a obavami o dosud nenarozené dítě. Je přesvědčena, že splňuje podmínky udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, a že jí měl být udělen azyl z humanitárních důvodů podle § 14 tohoto zákona.

Ze shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje napadané rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi učiněné stěžovatelkou v průběhu správního řízení a dále na vydané rozhodnutí. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti a k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neshledává důvody.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Krajský soud podání stěžovatelky odmítl s poukazem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který spatřoval ve skutečnosti, že podání stěžovatelky neobsahovalo náležitosti stanovené v , tj. nebyl v něm obsažen žádný žalobní bod. Svůj závěr o neodstranitelnosti této vady podání přitom opřel krajský soud o Podle věty třetí tohoto ustanovení je možné rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body pouze ve lhůtě pro podání žaloby. Jak krajský soud uvedl, tato lhůta již uplynula, a proto k doplnění žaloby po marném uplynutí lhůty nelze přihlédnout.

Nejvyšší správní soud vychází z ust. , podle něhož soud usnesením odmítne návrh, jestliže nejsou splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat. V projednávané věci stěžovatelka v zákonem stanovené lhůtě podala žalobu, v níž namítla toliko nesprávné posouzení skutkového stavu věci správním orgánem, který vydal rozhodnutí, jež žalobkyně považuje s ohledem na příslušná ustanovení zákona o azylu za nesprávné, aniž by specifikovala důvody, pro které tak činí, a tato absence základních náležitostí žaloby se stala uplynutím lhůty pro podání žaloby vadou neodstranitelnou. Jak již Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, neexistuje zákonná povinnost soudu v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ust. , neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je řízení o žalobě koncipováno. Tu lze poukázat na rozsudek č. j. - 40 ze dne 23. 10. 2003, publikovaný pod č. 113/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a na rozsudek rozšířeného senátu č. j. - 58, publikovaný pod č. 835/2006 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

V dané věci je tak třeba vyřešit klíčovou otázku, zda byl v žalobě uveden žalobní bod či nikoli. Pouze ve druhém případě se takový nedostatek stal po uplynutí lhůty k jejímu podání neodstranitelným. Namítá-li v žalobě stěžovatelka toliko nesprávné posouzení skutkového stavu věci správním orgánem, který vydal rozhodnutí, jež žalobkyně považuje s ohledem na příslušná ustanovení zákona o azylu za nesprávné, aniž by specifikovala důvody, pro které tak činí, pak i při nejmírnějších požadavcích na povinný obsah takového podání a při nejvyšší míře příznivosti posouzení jeho obsahu nelze jakýkoli žalobní bod dovozovat.

Stěžovatelčina stěžejní námitka, že výzva soudu, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, byla v češtině a stěžovatelka nebyla vyrozuměna v jazyce, jemuž rozumí, je nedůvodná, neboť povinnost soudu vyzvat stěžovatelku k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, v jazyce, jemuž stěžovatelka rozumí, nemusí ani u cizinky vždy nezbytně znamenat nutnost překládat tuto výzvu do jejího mateřského jazyka. Tato povinnost vzniká pouze v případě, kdy soud zjistí, že účastník řízení neovládá jazyk, v němž se vede řízení. Pokud však stěžovatelka se soudem komunikovala v českém jazyce, o ustanovení tlumočníka nepožádala, krajský soud nepochybil, pokud jí poučení podle zaslal v českém jazyce (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. - 77, publikovaný pod č. 686/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Nejvyšší správní soud uzavírá, že vzhledem k tomu, že ani v průběhu žalobního řízení stěžovatelka neadresovala vůči soudu žádnou písemnost v jiném než českém jazyce, o ustanovení tlumočníka nepožádala a tato skutečnost ani jinak nevyplynula v řízení najevo, a rovněž stěžovatelkou podaná kasační stížnost byla sepsána v češtině a v žádném z uvedených podání stěžovatelka neuvádí, že neovládá jazyk, v němž je vedeno řízení, nebyla tím, že jí soud zaslal uvedenou výzvu v českém jazyce, založena vada řízení před soudem prvního stupně.

Rovněž námitku stěžovatelky týkající se porušení d, upravujícího právo na tlumočníka, nelze přijmout s ohledem na shora uvedené.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že Krajský soud v Ústí nad Labem se nedopustil nezákonnosti, když stěžovatelčino podání podle odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s Stěžovatelky neměly ve věci úspěch, proto jim právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatelkám byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem

č. j. – 38 ze dne 9. 11. 2004 a č. j. – 52 ze dne 14. 7. 2005 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ). Nejvyšší správní soud přiznal advokátce JUDr. Martě Čihákové odměnu ve výši 1750 Kč (za zastupování každé stěžovatelky jeden úkon právní služby po 1000 Kč spočívající v písemném podání soudu ve věci doplnění kasační stížnosti podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, sníženo o 20 % podle téže vyhlášky, a dva režijní paušály po 75 Kč podle téže vyhlášky).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu