Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 289/2005 - 54

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně: N. S., zastoupena JUDr. Lumírem Mičánkem, advokátem, se sídlem Točitá 18/1722, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2005, č. j. - 33,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Ministerstvu vnitra se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu JUDr. Lumíru Mičánkovi, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále též „žalovaný“) ze dne 24. 11. 2003,

č. j. OAM - 6089/VL - 07 - 04 - 2003, nebyl žalobkyni udělen azyl ve smyslu , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu uvedeného zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle a b) , když ze země svého původu (Ukrajiny) odešla pouze z toho důvodu, že měla problémy se svým přítelem, který se k ní choval nadřazeně, ponižoval ji s cílem získat její byt.

Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně v zákonné lhůtě žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 1. 2005, č. j. - 33, tak, že ji zamítl. Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že nebyly zjištěny žádné důvody svědčící pro pronásledování žalobkyně ve smyslu .

Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž především namítla, že při projednávání její žádosti o azyl došlo k pochybení správního orgánu tím, že tento správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí, důkazy, které si opatřil pro rozhodnutí, nebyly úplné, a že rozhodnutí správního orgánu nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně. Dále pak znovu poukázala na své problémy se svým přítelem, který ji ohrožuje na majetku a zdraví, přičemž policie jí odmítá poskytnout pomoc. Z těchto důvodů uprchla do České republiky a požádala zde o azyl. Svá tvrzení odůvodnila odvoláním se na názor v Příručce k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě, konkrétně na článek 53 a článek 43 této Příručky. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla napadené rozhodnutí zrušit a zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popírá její oprávněnost, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Poukazuje na to, že v průběhu správního řízení bylo nepochybně zjištěno, že stěžovatelka žádala o udělení azylu kvůli problémům se soukromými osobami. Žalovaný se přiklání k rozhodnutí krajského soudu a neshledává žádná pochybení jeho rozhodnutí, neboť stěžovatelka dle jeho názoru nesplňuje podmínky stanovené , nebyly naplněny ani podmínky pro udělení azylu podle , ani zvláštního zřetele hodné důvody podle nebyly shledány. V případě Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíka, vydané Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě uvádí žalovaný, že není pro správní orgán závazná, má pouze doporučující charakter. Stěžovatelka podle názoru žalovaného nenaplňuje důvody uvedené v příručce, neboť ve své žádosti o azyl neuvedla žádné důvody spadající pod důvody podle článku 43 a článku 53 výše jmenované příručky. Z těchto důvodů žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s ust. a 3 , (dále jen „“), vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Stížnostní důvody uplatněné stěžovatelkou v její kasační stížnosti lze podřadit pod ust. , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li ve spise skutkový materiál pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, přičemž tento materiál je nedostačují k učinění správného skutkového závěru.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud při vlastním přezkoumání žalobou dotčeného rozhodnutí správně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který správně po právní stránce posoudil a zabýval se všemi výroky napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Nejvyšší správní soud se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatelkou uváděné důvody pro udělení azylu, a to jak v řízení před správním orgánem, tak potom obdobně i v řízení před soudem, nelze zařadit pod žádný zákonný důvod, pro který lze podle žadateli azyl udělit, anebo jinak řečeno, na jehož základě je na udělení azylu právní nárok. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tak krajský soud právní otázku v přecházejícím řízení posoudil správně. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě správně usoudil a rozhodl, že stěžovatelka nemá nárok na udělení azylu podle ani z humanitárních důvodů podle a že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle citovaného zákona. S námitkami stěžovatelky se krajský soud náležitým a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal.

Ostatně stěžovatelkou uváděné důvody, tedy problémy s přítelem v souvislosti s bytem stěžovatelky na Ukrajině, nejsou důvodem, který je podřaditelný pod ustanovení , neboť uváděné problémy nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy její rasou, národností, náboženstvím, příslušnosti k určité sociální skupině, či zastávanými politickými názory.

Výhrady stěžovatelky v souvislosti s postupem žalovaného při zjišťování skutkového stavu jsou neseny pouze v obecné rovině, takže Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá než konstatovat, že z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaný při zjišťování skutkového stavu věci, když vyšel především z výpovědi stěžovatelky, nějak pochybil. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že Krajský soud v Ostravě nepochybil, jestliže považoval rozhodnutí žalovaného za zákonné a neshledal na něm vady řízení ve smyslu

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že Ministerstvu vnitra se nepřiznává náhrada nákladu řízení o kasační stížnosti.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2005, č. j. - 42, byl stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát JUDr. Lumír Mičánek. Uvedený advokát k výzvě soudu žádné náklady spojené se zastoupením stěžovatelky neúčtoval, rovněž z obsahu spisu nevyplývá, že by advokát nějaký úkon právní pomoci v této věci provedl, bylo proto rozhodnuto, že ustanovenému zástupci se nepřiznává odměna za zastupování stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. října 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu