Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 23/2006 - 70

- 72

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, za účasti J. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 3, Na Jarově 2425/4, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2006, č. j. - 35, o námitce podjatosti vznesené účastníkem,

t a k t o :

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Bohuslav Hnízdil n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 1. 2006, č. j. - 35 rozhodl o žalobě účastníka na ochranu proti nečinnosti Ministerstva vnitra tak, že Ministerstvu vnitra uložil povinnost vydat rozhodnutí splňující náležitosti uvedené v ustanovení o žádosti účastníka ze dne 24. 10. 1997 (správně 14. 10. 1997).

Ministerstvo vnitra podalo proti tomuto rozsudku kasační stížnost, a věc byla proto předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o této kasační stížnosti. Přípisem ze dne 31. 5. 2006 poučil Nejvyšší správní soud účastníky řízení o složení senátu, který je rozvrhem práce povolán k rozhodování jejich věci a současně jim sdělil, že mohou namítnout podjatost některého z uvedených soudců ve lhůtě jednoho týdne, mají-li za to, že je vyloučen z projednání a rozhodování věci pro svůj poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.

Podáním ze dne 8. 6. 2006 účastník vznesl námitku podjatosti soudce JUDr. Bohuslava Hnízdila a odůvodnil ji tím, že tento soudce předsedal v minulosti u Vrchního soudu v Praze senátu, který usnesením ze dne 30. 11. 2001, č. j. - 32, zastavil řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14. 5. 1999 č. 236, jímž bylo potvrzeno jeho propuštění ze služebního poměru příslušníka SNB. Důvodem takového postupu přitom bylo přesvědčení rozhodujícího senátu o tom, že lhůta pro podání žaloby nebyla dvouměsíční, jak to stanovil , ve znění tehdy účinném, nýbrž třicetidenní podle , o služebním poměru příslušníků Policie České republiky a žaloba byla proto shledána opožděnou. Tím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, o čemž svědčí i pozdější rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, publikované pod č. NSS, které označilo názor zastávaný vrchním soudem za nezákonný. Kromě toho vrchní soud ve svém usnesení uvedl, že rozhodnutí o odvolání proti propuštění ze služebního poměru byla propuštěným příslušníkům SNB vždy zaslána v průběhu roku 1990, a to doporučeným dopisem. To je však v rozporu s výslovným sdělením Ministerstva vnitra ze dne 22. 3. 1996, a názor vrchního soudu tak představuje „popření všech procesních principů jednání soudu“. Z těchto důvodů považuje za nemožné, že by se JUDr. Hnízdil jako dlouholetý specializovaný soudce dopustil hned dvou tak flagrantních pochybení, aniž by přitom podlehl nějakému tlaku. Lze proto pochybovat o jeho objektivním pohledu na věc, a to tím spíše, že otázky nároků bývalých příslušníků SNB byly svého času nepříznivě medializovány.

Soudce JUDr. Bohuslav Hnízdil ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 2006 uvedl, že ve věci sp. zn. u Vrchního soudu v Praze skutečně rozhodoval, ale to podle jeho názoru není důvodem k jeho vyloučení ( poslední věta ). Dále zdůraznil, že s účastníkem přišel do styku pouze v souvislosti s rozhodováním jeho věci u Vrchního soudu v Praze, nemá k němu, ani k jeho zástupci žádný vztah a při rozhodování jeho věci v minulosti žádnému tlaku nepodlehl, ani si žádného tlaku není vědom.

Věc byla poté postoupena jinému senátu Nejvyššího správního soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti ( in fine).

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce přitom nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům, kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů, mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů není dán, a účastník to ani nenamítá. JUDr. Hnízdil se rovněž nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení. Takové řízení je totiž třeba chápat nikoli časově, tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl J. P. účastníkem a v němž se soudce podílel na rozhodování, nýbrž instančně (srov. č. NSS). Vyloučen by tak byl soudce, který by o téže věci, tedy o nečinnosti správního orgánu ve věci žádosti ze dne 24. 10. 1997, rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu (resp. Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu.

O takovou situaci se však v daném případě nejedná. JUDr. Hnízdil sice již jednou rozhodoval ve věci, v níž byl J. P. účastníkem, ale jednalo se o věc jinou. Rozhodování soudce v jiných věcech téhož účastníka však nemůže vést k vyloučení soudce ( in fine). Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze. K tomu však slouží opravné prostředky a nikoli námitka podjatosti. Existence odlišných názorů na věc nebo vývoj judikatury na právní problém pak s podjatostí soudce nemají nic společného.

Z výše uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o námitce podjatosti tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. října 2006

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu