Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 377/2005 - 42

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: W. G. Y., právně zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2005, č. j. – 19,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2005, č. j. OAM-673/VL-10-ZA05-2005, o zamítnutí jeho žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatel označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení , b) a d) , (dále jen „ “). Má zato, že se soud ve svém rozhodování nezabýval tím, zda žalovaný postupoval v řízení v souladu s platnými právními předpisy a vycházel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci dle a , o správním řízení (dále jen „ “). Dále stěžovatel namítá, že soud nezkoumal splnění podmínek dle , přestože v jeho případě jsou dány důvody, pro které mu měl být udělen azyl z humanitárních důvodů. Stěžovateli nebylo řádně zdůvodněno, proč skutečnosti, které uváděl ve své žádosti, nejsou důvody zvláštního zřetele hodné a nemohou být považovány za humanitární, stěžovatel proto namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí v důsledku nedostatku jeho důvodů. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, dále aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření označil kasační stížnost za nepřípustnou, neboť nesměřuje proti důvodům naplnění podmínek , navrhl její odmítnutí a nepřiznání odkladného účinku.

Ze spisu městského soudu bylo zjištěno, že žalobce již v žalobě podané proti napadenému rozhodnutí žalovaného uváděl, že v jeho případě jsou dány důvody zvláštního zřetele ve smyslu a žádal o jejich posouzení. Neuváděl však žádné konkrétní skutečnosti, z nichž tyto důvody dovozuje, pouze uvedl, že by se po návratu do země ocitl ve vážné situaci. K odchodu z vlasti žalobce vedla obava ze soukromé msty kvůli zranění, které žalobce způsobil muži, jenž zabil a snědl jeho psa, dále z případného postihu za toto jednání ze strany policie a rovněž ekonomické potíže.

Městský soud žalobu zamítl s tím, že důvody, pro které stěžovatel žádá o udělení azylu, tj. výhradně důvody osobní (ekonomické) a pro legalizaci zdejšího pobytu, nejsou důvodem pro udělení azylu a nebyla shledána ani žádná souvislost s některým z důvodů pro udělení azylu podle . Byly tedy splněny podmínky stanovené v a žádost o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná právem. Městský soud dále konstatoval, že vzhledem k posouzení žádosti stěžovatele jako zjevně nedůvodné, bylo již nadbytečné zkoumat, zda splňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu a , též bylo nadbytečné hodnotit překážky vycestování podle , když použití těchto ustanovení se výlučně váže na ustanovení .

Kasační stížnost je podle a násl. zák. , , v platném znění (dále jen „ “) přípustná. Přestože stěžovatel uvádí, že rozsudek napadá z důvodu dle , b) a d) , podle jejího obsahu jsou v ní namítány pouze důvody odpovídající ustanovení a d) téhož zákona, neboť stěžovatel především namítá, že se městský soud nevypořádal s námitkou týkající se možnosti udělení azylu žalobci z humanitárních důvodů dle a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné [ ]; městský soud se dále dle jeho názoru nezabýval prověřením správnosti postupu žalovaného ve správním řízení [ ]. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem žalovaného, který namítal nepřípustnost kasační stížnosti z důvodu uvedeného v , neboť ověřil, že stěžovatel namítal absenci posouzení podmínek pro udělení humanitárního azylu již v řízení před městským soudem.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.

K námitce, že se městský soud nezabýval tím, zda žalovaný postupoval v řízení v souladu s právními předpisy a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, Nejvyšší správní soud podotýká, že vzhledem k její obecnosti lze v souladu s prověřit postup žalovaného též pouze obecně. Stěžovatel neuvádí žádné další skutečnosti, které by konkretizovaly, jakých pochybení se žalovaný měl dopustit, v čem spočívá nedostatečnost zjištěného stavu věci žalovaným. Nejvyšší správní soud k takto formulované námitce dle ověřil, že městský soud napadené rozhodnutí žalovaného přezkoumal v souladu s příslušnými ustanoveními části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , tj. v mezích žalobních bodů se zabýval postupem žalovaného ve správním řízení, shrnul podstatu sporu, skutečný stav věci potřebný pro posouzení důvodnosti žalobních bodů. Nejvyšší správní soud neshledal v této obecné rovině pochybení, námitka stěžovatele dle tedy není důvodná.

Stěžovatel dále namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku městského soudu, neboť dle jeho názoru nebylo řádně odůvodněno, proč důvody uvedené stěžovatelem v žádosti o azyl nelze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu . Při zkoumání důvodnosti uvedené námitky považoval Nejvyšší správní soud za podstatné, že stěžovatel nezpochybňoval zákonnost zamítnutí jeho žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné dle . Podle tohoto ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení zákona. V řízení, jehož výsledkem je zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné, tedy neprobíhá proces dokazování o naplnění podmínek .

Azyl z humanitárního důvodu dle lze udělit v případě hodném zvláštního zřetele, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle , z čehož vyplývá, že posouzení splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu musí předcházet dokazování o přítomnosti důvodů azylu ve smyslu .

Žalovaný by ve svém rozhodování pochybil, kdyby spolu s rozhodnutím dle současně posuzoval důvody pro udělení humanitárního azylu dle téhož zákona a výrokem se o nich vyjadřoval. Pro rozhodování o udělení azylu z důvodů předvídaných v ustanovení je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Protože tento důvod při zamítnutí žádosti podle zjišťován není, logicky by se výrok žalovaného o zamítnutí žádosti o udělení azylu podle dostal do rozporu s výrokem o neudělení azylu podle . Tento závěr je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, kdy tento soud např. v rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, č. j. - 71, uvedl: „Zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné [ ], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle . Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování podle (humanitární azyl) i podle zákona (sloučení rodiny), nemůže správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle nebo podle neuděluje“.

Městský soud tak zcela v souladu se zákonem uzavřel, že v dané věci bylo nadbytečné posuzovat, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu ve smyslu , neboť použití tohoto ustanovení se výlučně váže na ustanovení , kterého v daném případě užito nebylo a ani být nemohlo. Městský soud v napadeném rozhodnutí důvody nemožnosti posuzování podmínek humanitárního azylu konstatoval s odkazem na příslušná ustanovení , jeho rozhodnutí, i přes relativní stručnost této části odůvodnění, proto není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a ani tato námitka stěžovatele nebyla shledána důvodnou.

Nejvyšší správní soud rovněž sám neshledal vady uvedené v , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a kasační stížnost podle ustanovení zamítl.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Žalovanému proto nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. října 2006.

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu