Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 58/2006 - 45

-45 (doplněno 25/10/06 Nevrk)

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: N. N. D., zastoupeného JUDr. Karlem Krejzou, advokátem, se sídlem Ostrov, Masarykova 715, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 12. 2005, č. j. – 15,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 9. 2005, č. j. OAM-1354/VL-20-05-2005. Rozhodnutím správního orgánu nebyl žalobci udělen azyl podle ust. , a 2 a a zároveň bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. cit. zákona. V kasační stížnosti žalobce namítal, že správní orgán nepřezkoumal všechny důvody, které jej vedly k podání žádosti o azyl. Žalobce má zato, že správní orgán na podkladě ne zcela kompletně shromážděných důkazů nesprávně posoudil skutkový stav věci a vydal rozhodnutí, které žalobce považuje s ohledem na příslušná ustanovení zákona o azylu za nesprávné. Žalobce poukázal na skutečnost, že ze svého domovského státu byl nucen odejít z důvodu svízelné životní situace a obrátit se se žádostí o ochranu na Českou republiku. Žalobce žádá o to, aby v České republice dostal příležitost žít v bezpečí a za podmínek na které má právo každý člověk, což mu v jeho zemi původu nebylo umožněno. Rozhodnutí zůstat v ČR je motivováno také zdejší přítomností silné vietnamské komunity, která mu jistě může v mnohém pomoci tak, aby nebyl k tíži společnosti, ale naopak k jejímu prospěchu. Žalobce si chce také legalizovat svůj pobyt v ČR zejména proto, že zde legálně z titulu uděleného trvalého pobytu žije a pracuje i jeho družka

– Vietnamka, s níž hodlá uzavřít sňatek a s níž má dítě narozené již na území republiky. Žalobce proto navrhl, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel Nejvyšší správní soud nejprve posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl krajským soudem vynesen dne 29. 12. 2005, tedy po účinnosti novely azylového , zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu ust. ) , tedy, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy žalobce (stěžovatele). Vycházel přitom z precedenčního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. , nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.

Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační stížnost žalobce neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem žalobce spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. ) Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl v případu žalobce žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů nebo rozhodovací činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, (např. rozsudkem ze dne 8. 4. 2004, č. j. – 60), že problémy vyplývající z úpravy trvalého pobytu cizince podle , nelze směšovat s azylovými procedurami podle Právě to však žalobce ve své kasační stížnosti činí. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. ) pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. , ve znění , podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust.

Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ust. ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 11. října 2006

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu