Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 113/2006 - 67

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Milady Tomkové a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatelky A. V., za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006, č. j. – 47,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 5. 2006, č. j. - 47 zamítl návrh stěžovatelky ze dne 26. 4. 2006 na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti, kterou podala proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2006, č. j. -27, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 16. 11. 2005, č. j. OAM-551/VL-10-ZA-03-2005 o neudělení azylu podle ustanovení , a , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a neexistenci překážky vycestování podle ustanovení . V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že vyzval stěžovatelku, aby mu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy předložila vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a sdělila, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli či pronajímateli a jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky na svou výživu a ošacení. Současně soud poučil stěžovatelku o tom, že svá skutková tvrzení musí doložit listinnými důkazy a že návrh na ustanovení zástupce bude zamítnut, nesplní-li tuto výzvu ve stanovené lhůtě. Uvedená výzva byla stěžovatelce doručena dne 11. 5. 2006. Stěžovatelka krajskému soudu zaslala toliko vyplněný formulář potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v němž sdělila, že nemá příjmy z pracovního poměru nebo jiné výdělečné činnosti, že občas dostává pomoc od pravoslavné církve, a proto očekává veškerou pomoc od Českého státu. Stěžovatelka ale tato tvrzení neprokázala žádnými listinnými důkazy a navíc nesdělila, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli či pronajímateli a jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky na svou výživu a ošacení. Krajský soud z uvedeného proto dovodil, že stěžovatelka dostatečně neprokázala, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, resp. pro ustanovení právního zástupce, a její návrh proto zamítl.

V kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení krajského soudu stěžovatelka obsahově uplatnila důvod podle ustanovení Krajskému soudu vytkla, že kvůli špatné znalosti českého jazyka neměla možnost si prostudovat změny v azylovém zákoně. Zatím je bez práce, protože nemá ani právo být někde zaměstnána. Advokátovi sice zaslala materiály ohledně její žaloby proti ministerstvu, ale odpověď dosud nedostala. Z těchto důvodů proto očekává veškerou pomoc od Českého státu. Nyní se rodinná situace změnila, do Čech přijela její sestra, která ji poskytuje pomoc a platí za ubytování 3000 Kč. Důkaz však předložit nemůže, protože má sestra dovolenou. Současně stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek.

Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se k této kasační stížnosti písemně nevyjádřilo.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ust. a 3 v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka v kasační stížnosti a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle ustanovení navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

Podle ustanovení účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.

Z ustanovení vyplývá, že první podmínkou pro ustanovení zástupce účastníka v řízení před soudem je předpoklad osvobození tohoto účastníka řízení od soudních poplatků. Druhou podmínkou je pak potřeba ustanovení zástupce k ochraně práv účastníka řízení. Z dikce citovaného ustanovení je tedy zřejmé, že obě tyto zákonné podmínky musí být splněny současně.

Pokud jde o první podmínku, z obsahu spisu vyplývá, že krajský soud vyzval přípisem ze dne 9. 5. 2006 stěžovatelku, aby do 15 dnů ode dne doručení vyplnila a zaslala zpět tomuto soudu přiložený formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka bydlela u Mgr. P. na adrese P. 7, J. Z. 36, vyzval ji současně krajský soud, aby v téže lhůtě sdělila, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli či pronajímateli a jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky na svou výživu a ošacení a svá skutková tvrzení doložila listinnými důkazy. Stěžovatelka sice krajskému soudu zaslala vyplněný formulář, v němž uvedla, že nemá příjmy z pracovního poměru nebo jiné výdělečné činnosti, je nemajetná a občas dostává pomoc od pravoslavné církve, ale tato tvrzení neprokázala žádnými listinnými důkazy a navíc nesdělila ve stanovené lhůtě, a ani později, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli či pronajímateli a jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky na svou výživu a ošacení.

Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelka neprokázala své majetkové poměry rozhodné pro posouzení jedné ze zákonných podmínek pro postup podle , kterým byl předpoklad osvobození tohoto účastníka řízení od soudních poplatků. Je tomu tak proto, že podle vyplněného „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ je stěžovatelka bez finančních prostředků a zcela nemajetná, ale přes toto tvrzení však bydlí v soukromí v P. 9, P. 569, resp. na adrese u Mgr. P. v P. 7, J. Z. 36, kde musí za normálních okolností platit nájemné, zcela jistě v nezanedbatelné výši. Vzniká proto otázka, jaké jsou skutečné majetkové poměry stěžovatelky, která, ač bez finančních prostředků a nemajetná, bydlí v soukromí, kde musí platit nájemné. K tomu přistupuje i skutečnost, že určité finanční prostředky musí také použít i na svou výživu a ošacení. Pokud tedy stěžovatelka nesdělila, jakým způsobem a v jaké výši platí nájem ubytovateli či pronajímateli a jakým způsobem si opatřuje finanční prostředky na svou výživu a ošacení, neprokázala své majetkové poměry ve výše uvedeném smyslu. Krajský soud proto zcela důvodně zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely řízení o kasační stížnosti, aniž se zabýval druhou zákonnou podmínkou, jíž je potřeba ustanovení zástupce k ochraně práv účastníka řízení.

Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že se nyní změnila její rodinná situace, neboť do Čech přijela její sestra, která jí poskytuje pomoc a platí za ubytování 3000 Kč. Toto tvrzení v době rozhodování Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti již nemá právní relevanci, protože nebylo stěžovatelkou sděleno krajskému soudu v době, kdy rozhodoval o ustanovení či neustanovení zástupce stěžovatelce přesto, že byla tímto soudem vyzvána k předložení důkazů v uvedeném směru. Nejvyšší správní soud jako kasační soud nemůže rozhodnutí krajského soudu měnit a musí věc posuzovat z hlediska skutkového a právního stavu, z něhož vycházel krajský soud.

Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není opodstatněná, a proto ji zamítl ( ).

Nejvyšší správní soud již nerozhodoval o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože rozhodl přednostně ve věci neustanovení zástupce stěžovatelce v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku.

Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla,

proto jí nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. října 2006

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu