Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 219/2005 - 60

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: nezl. H., zastoupen matkou Y. H., právně zastoupen JUDr. Radanou Pekárkovou, advokátkou, se sídlem Hlinky 142a, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2005, č. j. - 24,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Radaně Pekárkové se odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

Rozhodnutím žalovaného č. j. OAM - 3188/VL - 07 - 08 - 2004 ze dne 4. 11. 2004 byla žalobcova (dále jen „stěžovatel“) žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žalovaný konstatoval, že důvody stěžovatelovy žádosti o azyl jsou sloučení rodiny a snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Tyto důvody nelze podřadit pod zákonné důvody pro udělení azylu podle , a proto byly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle výše uvedeného ustanovení .

Proti tomuto rozhodnutí podal nezletilý prostřednictvím své matky žalobu ke Krajskému soudu v Brně, v níž namítal porušení jednotlivých ustanovení , o správním řízení, účinného do 31. 12. 2005 (dále jen „“), určující povinnosti žalovaného v průběhu správního řízení, a . Rovněž se dopustil pochybení, když neposoudil, zda je ve stěžovatelově případě dána překážka vycestování ve smyslu . V dalším odkázal na obsah správního spisu.

Krajský soud po provedeném jednání žalobu rozsudkem blíže označeným v záhlaví zamítl a konstatoval, že námitky porušení jednotlivých ustanovení byly vzneseny pouze v obecné rovině, přičemž soud je neshledal důvodnými. Důvody žádosti o azyl byly ze strany žalovaného zjištěny dostatečně a jeho závěry jsou zcela v souladu se zákonem, neboť i matka nezletilého opustila svou vlast z ekonomických důvodů a pro neshody s manželem, tedy nikoli pro některý z důvodů relevantních pro udělení azylu podle .

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, kterou výslovně odůvodňuje ustanovením ) a b) , (dále jen „“). Dále uvádí, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku nezákonnosti rozhodnutí žalovaného spočívající v porušení jednotlivých ustanovení , určujících povinnosti žalovaného v průběhu správního řízení a a . Stěžovatel se domnívá, že splňuje podmínky pro udělení azylu, a pochybení žalovaného shledává zejména ve vztahu k neudělení azylu podle . Zároveň nesouhlasí s názorem krajského soudu, že žalovaný v souladu se zákonem hodnotil a odůvodnil neudělení azylu podle , a . Domnívá se, že v případě nezletilého stěžovatele jsou dány důvody pro udělení humanitárního azylu, přičemž žalovaný opačný závěr přesvědčivě neodůvodnil. Proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rovněž žádal, aby jím podané kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu kasační stížnosti navrhuje její zamítnutí a nepřiznání jejího odkladného účinku pro nedůvodnost. Dále uvádí, že kasační stížnost je formulována toliko obecně a napadá neexistující závěry krajského soudu.

Kasační stížnost byla podána včas ( zákona ), osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo ( ), a stěžovatel je zastoupen advokátem ( ). Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil námitky podle a b) , kasační stížnost je tedy s výjimkou níže uvedenou přípustná.

Nejvyšší správní soud tedy za této situace kasační stížností napadený rozsudek přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Pokud jde o námitku směřující do kasačního důvodu podle , pak Nejvyšší správní soud předesílá, že nesprávným posouzením právní otázky je omyl soudu při aplikaci právní normy na zjištěný skutkový stav, přitom o mylnou aplikaci právní normy by šlo tehdy, pokud by soud na zjištěný skutkový stav použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jinou právní normu (jiné konkrétní pravidlo) jinak správně použitého právního předpisu, než kterou měl za daného skutkového stavu správně použít, anebo pokud by aplikoval správný právní předpis (správnou právní normu), ale dopustil by se nesprávnosti při výkladu.

Podle (ve znění účinném ke dni rozhodnutí žalovaného) se žádost o azyl zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Takovými důvody pronásledování by musela být rasa, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů. Jak správně konstatoval již krajský soud, takové skutečnosti v případě stěžovatele zjištěny nebyly, neboť bylo nepochybně zjištěno, že zákonná zástupkyně jménem nezletilého o azyl požádala, aby mu tak legalizovala pobyt na území České republiky a umožnila mu žít společně s ní. Ani ve vztahu k případnému návratu na Ukrajinu pak nevyslovila žádné obavy, které by bylo možné podřadit výše uvedeným důvodům pro udělení azylu. Stěžovatelova žádost o azyl tak byla po právu zamítnuta jako zjevně nedůvodná.

Stěžovatel dále uvádí, že v jeho případě je splněn azylově relevantní důvod podle . Podle však kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Námitku týkající se neudělení humanitárního azylu stěžovatel ani v náznaku neuplatnil v žalobě ke krajskému soudu, ač mu v tom nebránila žádná objektivní překážka, proto se takovou námitkou nyní v řízení o kasační stížností Nejvyšší správní soud nemůže zabývat.

Nejvyšší správní soud tedy důvody tvrzené ve smyslu v posuzované věci neshledal.

Námitky stěžovatele ohledně porušení žalovaným v řízení o udělení azylu, lze podřadit pod důvody kasační stížnosti dle , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.

Nejvyšší správní soud neshledal, že by skutková zjištění, z nichž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spisech, nebo s nimi byla v rozporu. Naopak je toho názoru, že zjištění učiněná žalovaným vycházejí zejména ze skutečností, které sdělil sám stěžovatel. Nebylo rovněž zjištěno, že by při zjišťování skutkové podstaty byl žalovaným porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem, a že by tato skutečnost mohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí, a nelze ani dovodit, že by napadené rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Žalovaný musí umožnit žadateli o azyl sdělit v řízení všechny okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není jeho úkolem předestírat důvody, pro které je azyl obvykle poskytován. Tímto způsobem žalovaný v případě stěžovatele postupoval, přičemž ze spisu není patrno, a stěžovatel to ani netvrdí, že by byl jakýmkoliv způsobem v průběhu řízení o udělení azylu omezován při sdělení důvodů azylu, jež sám uplatňoval. Skutkový stav tak byl zjištěn řádně a přesně a důkazy, které si žalovaný opatřil, jsou pro posouzení daného případu dostačující. Krajský soud proto nepochybil, když se s rozhodnutím žalovaného ztotožnil. Nejvyšší správní soud tedy důvody tvrzené ve smyslu v posuzované věci neshledal.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s zamítl.

Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ve spojení s ). Žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odměna ustanovené zástupkyni stěžovatele nebyla přiznána, neboť na žádost soudu nespecifikovala jednotlivé úkony a z jejího sdělení, že byl učiněn jeden úkon právní služby odpovídající převzetí a přípravě věci nevyplývá, že by došlo k poradě s klientem, jak ji vyžaduje , advokátního tarifu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Bohuslav Hnízdil

předseda senátu