Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 75/2006 - 87

č. j. - 87

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: H. S., zast. JUDr. Janem Bébrem, advokátem, se sídlem Praha 5, Ostrovského 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2005, č. j. - 58, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Zástupci stěžovatelky JUDr. Janu Bébrovi, advokátu, s e p ř i z n á v á odměna ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojila žalobou podanou u Městského soudu v Praze proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, č. j. OAM-10941/VL-19-P22-2001, ze dne 8. 9. 2003, kterým jí nebyl udělen azyl podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), s tím, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle téhož zákona.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 2. 2005, č. j. - 58, rozhodl, že se žaloba zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku stěžovatelka včas podala kasační stížnost, v níž konstatuje, že s rozsudkem nesouhlasí a podle a násl. proti němu podává kasační stížnost. Dále uvedla, že při projednávání její žádosti o azyl došlo k pochybení správního orgánu a že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu. Správnímu orgánu vytýká, že nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, nesprávně posoudil žádost o azyl, neopatřil úplné důkazy, jeho rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů a svým postupem porušil , , a . Stěžovatelka dále uvedla, že v zemi původu panují takové poměry, že tam nemůže žít. Tvrdí, že se před svým útěkem ocitla v situaci, kterou popisuje Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě, a odkazuje též na Příručky. Stěžovatelka požaduje zrušení shora citovaného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. Dále navrhuje, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek a žádá o ustanovení zástupce a tlumočníka do ruského jazyka.

Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 24. 10. 2005, č. j. - 80, stěžovatelce ustanovil zástupce z řad advokátů JUDr. Jana Bébra. Poté usnesením ze dne 3. 2. 2006, č. j. - 84, vyzval stěžovatelku, aby kasační stížnost do jednoho měsíce doplnila tak, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí krajského soudu napadá, a aby doplnila údaj o tom, kdy byl napadený rozsudek doručen. Městský soud zároveň uvedl, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, bude kasační stížnost odmítnuta. JUDr. Jan Bébr, ustanovený zástupce stěžovatelky, přípisem ze dne 9. 2. 2006 a přípisem ze dne 2. 3. 2006 informoval městský soud, že kasační stížnost zatím doplnit nemůže, neboť se mu nedaří navázat se stěžovatelkou kontakt, a doplní ji, jakmile to bude možné. Následně dne 15. 5. 2006 předložil Městský soud v Praze věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy nebylo reagováno na výzvu Městského soudu v Praze k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě soudem určené a ostatně ani později, kasační stížnost nadále nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením ve spojení s

Podle ustanovení musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení platí obdobně. Podle ustanovení předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost zůstává neurčitá a nekonkrétní. V textu kasační stížnosti stěžovatelka neuvádí, v jakém rozsahu napadá rozsudek krajského soudu, ani žádné konkrétní důvody. Z textu kasační stížnosti tak není poznatelné, v čem stěžovatelka spatřuje nezákonnost či nesprávnost napadeného rozsudku krajského soudu, resp. jaká pochybení krajskému soudu vytýká.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační stížnosti neuvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje ( ), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. - 40).

Tak tomu je v posuzované věci, kdy stěžovatelka pouze uvádí, že s rozsudkem nesouhlasí a podle a násl. proti němu podává kasační stížnost, dále uvádí, že při projednávání její žádosti o azyl došlo k pochybení správního orgánu a že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu, přičemž správnímu orgánu vytýká, že nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, nesprávně posoudil žádost o azyl, neopatřil úplné důkazy, jeho rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů a svým postupem porušil výše citovaná ustanovení , a dále uvádí, že v zemi původu panují takové poměry, že tam nemůže žít, a tvrdí, že se před svým útěkem ocitla v situaci, kterou popisuje Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě, a odkazuje též na Příručky. Stěžovatelka neuvádí nic konkrétního proti postupu či rozsudku krajského soudu, neuvádí, jakých pochybení se soud dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru). Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující ve smyslu ustanovení se zřetelem k ustanovení

Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka (její zástupce) byla řádně vyzvána k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a byla současně poučena o následcích nerespektování této výzvy. Vytýkané vady stěžovatelka ve stanovené lhůtě neodstranila. Vzhledem k tomu, že potřebné údaje nebyly stěžovatelkou doplněny, nebyly splněny podmínky ustanovení

Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení odmítnout, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.

Stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.

Nejvyšší správní soud přiznal zástupci stěžovatelky odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1000 Kč podle ustanovení a a náhradu hotových výdajů podle ustanovení téže vyhlášky ve výši 75 Kč za jeden úkon, celkem tedy 1075 Kč. Uvedená částka bude zástupci stěžovatelky vyplacena do 30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. října 2006

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu