Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 393/2005 - 76

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně L. S., zastoupené Mgr. Zdeňkem Šromem, advokátem se sídlem Mírové náměstí 232, Týniště nad Orlicí, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2004, čj. OAM-5487/VL-19-BE07-2003, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2005, č. j. - 35,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta Mgr. Zdeňka Šroma s e u r č u j e částkou 3748,11 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 11. 2004, čj. OAM-5487/VL-19-BE07-2003, nebyl žalobkyni (dále též „stěžovatelka“) udělen azyl v České republice podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů; současně na ni nebyla vztažena překážka vycestování podle zákona o azylu. Podle žalovaného nebyla žalobkyně členkou politické strany ani nevyvíjela činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod; nebyl tedy dán důvod pro udělení azylu podle zákona o azylu. Žalovaný dále uvedl, že pokud jde o důvod spočívající v obvinění syna žalobkyně z trestné činnosti v souvislosti s výkonem vojenské služby a jejího svévolného opuštění, žalobkyně nebyla obviněna ze žádného trestného činu. V řízení bylo navíc zjištěno, že k domovním prohlídkám u žalobkyně nedocházelo z azylově relevantních důvodů, nýbrž toliko za účelem zajištění důkazů pro uvedené trestní řízení; nebyla zde však prokázána příčinná souvislost se zákonem vymezenými důvody pronásledování. Předvolání žalobkyně na milici kvůli trestnímu stíhání jejího syna rovněž nelze podle žalovaného považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. I k zadržování žalobkyniny korespondence docházelo podle žalovaného z důvodů trestního stíhání jejího syna; ohledně protestu, který žalobkyně podala, byla odkázána na posádkového vojenského prokurátora, na něhož se však ke své újmě neobrátila. Pokud jde o žalobkyninu ztrátu zaměstnání, podle žalovaného nebylo prokázáno, že by k této události došlo z některého ze zákonných důvodů pronásledování vymezených zákonem o azylu. Ze všech uvedených důvodů žalovaný žalobkyni neudělil azyl podle a b) zákona o azylu. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle a 2 a zákona o azylu a obsáhle se vypořádal i s neexistencí překážky vycestování podle zákona o azylu.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2005, č. j. - 35, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud uvedl, že žalovaný se tvrzeními žalobkyně řádně zabýval a velmi podrobně se vypořádal se všemi žalobkyní tvrzenými skutečnostmi; soud se s touto právní argumentací ztotožnil a neshledal za nutné se k ní duplicitně vyjadřovat. Ani podle soudu nebyla žalobkyně státní administrativou v zemi původu pronásledována a nezavdávala k tomu příčiny. U žalobkyně nebyl dán žádný důvod pronásledování ve smyslu zákona o azylu; případně nezákonné postupy určitých složek policie či formou udělení azylu může připadat v úvahu až v situaci, kdy je ochrana poskytnutá zemí původu nedostatečná nebo zcela chybí. Žalobkyně neprokázala, že se údajnému pronásledování bránila patřičným způsobem. Soud dále poukázal na to, že ve výpovědích žalobkyně v průběhu řízení o udělení azylu se vyskytly rozpory způsobilé ovlivnit jejich věrohodnost. Soud se ztotožnil se žalovaným ohledně neudělení azylu podle § 12 zákona o azylu a podle § 13 odst. 1 a 2 zákona o azylu i s rozhodnutím o neexistenci překážky vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Soud nezpochybnil, že v Bělorusku může docházet k porušování lidských práv, v případě žalobkyně však tato skutečnost nebyla prokázána. Ze všech uvedených důvodů Krajský soud v Hradci Králové žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné a na základě výzvy soudu ustanoveným zástupcem ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatelka uplatnila důvody kasační stížnosti podle a d) Soud podle žalobkyně nesprávně interpretoval zákona o azylu, neboť zákonodárce měl na mysli nejen pronásledování žadatele o azyl, nýbrž i jeho nejbližších příbuzných. Tak se stalo v případě stěžovatelky, jež byla pronásledována kvůli jednání svého syna v souvislosti se zastáváním politických názorů. Stěžovatelka je přesvědčena, že podrobně popsala šikanozní jednání státních orgánů vůči své osobě; proto nesouhlasí s tím, že její příběh je nedůvěryhodný; ke zkreslení mohlo dojít vlivem nedobré znalosti českého jazyka ze strany stěžovatelky. Obava z trestního stíhání v zemi původu v souvislosti s jednáním jejího syna je však důvodná. Paušální poukaz soudu na to, že žalobkyně nikdy nebyla členkou politického uskupení, není dostačující. Za této situace měly být zkoumány i podmínky pro udělení humanitárního azylu, čímž se však nezabýval žalovaný ani soud. V této skutečnosti stěžovatelka spatřuje vadu řízení mající vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Dále je stěžovatelka přesvědčena, že soud nesprávně posoudil právní otázku existence překážky vycestování podle zákona o azylu. Podle stěžovatelky nelze vyloučit možnost jejího dalšího trestního stíhání či obtěžování ze strany státních orgánů v zemi původu. Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2005, č. j. - 35, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání a uvedl, že jeho rozhodnutí i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky v průběhu řízení o udělení azylu. Žalovaný uvedl, že poukaz na udělení humanitárního azylu je skutkovým novem ve smyslu a soud by k němu neměl přihlédnout. Žalovaný podotkl, že ani synovi žalobkyně, na něhož tato ve svých podáních odkazuje, nebyl azyl v České republice udělen. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatelka v ní namítá důvody podle a d) a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

První důvod kasační stížnosti je uveden v , podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatelka je přesvědčena, že důvody pro udělení azylu podle zákona o azylu je nutné spatřovat i v existenci azylově relevantních důvodů rodinných příslušníků žadatele o azyl. Tento právní názor však nemá oporu v zákoně, neboť zákona o azylu kogentně požaduje pro udělení azylu pronásledování přímo žadatele o azyl, přičemž tyto důvody nelze odvozovat toliko od osobní situace rodinných příslušníků žadatele o azyl. Udělení azylu odvozené od osobní situace rodinného příslušníka žadatele je možné pouze za splnění předpokladů a 2 zákona o azylu, podle něhož lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle nebo zákona o azylu, i když v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle zákona o azylu. O takovou procesní situaci se však v souzené věci nejednalo, neboť synovi žalobkyně rovněž nebyl udělen azyl, a žalovaný i soud prvního stupně se dostatečně vypořádaly s tím, že žalobkyně nesplnila podmínky pro poskytnutí mezinárodní ochrany formou udělení azylu na území České republiky. Pokud jde o námitku stěžovatelky, že jí měl být udělen humanitární azyl podle zákona o azylu, s touto otázkou se vypořádal žalovaný i krajský soud, jenž správně uvedl, že stěžovatelka se v řízení o udělení azylu výslovně nedomáhala udělení azylu z humanitárních důvodů, a nepředložila pro to ani žádné důkazy; soud se tedy ztotožnil s rozhodnutím žalovaného a navíc opětovně podotkl, že na udělení azylu z humanitárních důvodů podle zákona o azylu není právní nárok. Ohledně přesvědčení žalobkyně, že na ni měla být vztažena překážka vycestování podle zákona o azylu, neboť nelze vyloučit možnost trestního stíhání nebo obtěžování, je zapotřebí ve shodě s krajským soudem i žalovaným poukázat na to, že tyto skutečnosti nelze bez dalšího podřadit pod důvody pro přiznání překážky vycestování vymezené v zákona o azylu; proto bylo rovněž ohledně této otázky rozhodnuto v souladu se zákonem. Ze všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán.

Dalším důvodem kasační stížnosti stěžovatelky je tvrzená nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé, tedy důvod kasační stížnosti podle Nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí je třeba spatřovat v tom, že se rozhodnutí neopírá o důvody, které opodstatňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Stěžovatelka spatřuje vadu řízení před soudem v tom, že se soud nevypořádal s tím, zda jí měl být udělen humanitární azyl. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jediné tvrzení týkající se údajného procesního pochybení krajského soudu a tedy podřaditelné pod důvod kasační stížnosti podle , a s ohledem na to, že se s uvedeným tvrzením Nejvyšší správní soud vypořádal již v rámci důvodu kasační stížnosti podle , a jelikož – jak bylo výše uvedeno – se krajský soud řádně vypořádal i s výrokem o neudělení humanitárního azylu podle zákona o azylu, není dán ani tento důvod kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud ze všech uvedených důvodů kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2000 Kč za dva úkony právní služby podle a d) , advokátního tarifu (dále jen „“) ve znění účinném do 31. 8. 2006, a sice za první poradu s klientkou včetně převzetí a přípravy zastoupení a za doplnění kasační stížnosti ze dne 15. 8. 2005. Nahlédnutí do spisu ze dne 9. 8. 2005 pak soud podle advokátního tarifu hodnotí částkou 500 Kč. Soud advokátovi dále přiznal 3 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů ( advokátního tarifu). Advokátovi se přiznává náhrada za ztrátu času podle advokátního tarifu za tři započaté půlhodiny po 50 Kč, celkem 150 Kč za ztrátu času cestou k procesnímu soudu a pobyt u tohoto soudu při nahlížení do spisu. Celkem tedy činí odměna advokáta 2875 Kč. Protože advokát soudu doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Částka daně vypočtená podle a činí 546,25 Kč; odměna advokáta navýšená o daň tedy činí 3421,25 Kč. Soud dále přiznal advokátovi náhradu cestovních výdajů za jízdné z místa výkonu advokacie v T. O. do H. K. a zpět do T. dne 9. 8. 2005 osobním automobilem Škoda Octavia Combi, s průměrnou spotřebou 5,93 l nafty/100 km, cena 1 l nafty 29,40 Kč, náklady na jeden ujetý kilometr 1,74 Kč, sazba náhrady za jeden ujetý kilometr 3,80 Kč, celkem náklady na jeden kilometr 5,54 Kč. Celkem tam i zpět bylo ujeto 59 km; náhrada jízdného tedy celkem činí 326,86 Kč. Zástupci žalobce se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 3748,11 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. října 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu