Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 347/2005 - 129

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce A. V., zastoupeného JUDr. Jindřichem Josefem, advokátem se sídlem Pražská 43, Plzeň 3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2004, čj. OAM-6160/VL-19-P11-2003, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2005, č. j. - 86,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna advokáta JUDr. Jindřicha Josefa s e u r č u j e částkou 1075 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2004, čj. OAM-6160/VL-19-P11-2003, nebyl žalobci (dále též „stěžovatel“) udělen azyl v České republice podle , a 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“); současně na něj nebyla vztažena překážka vycestování podle . Podle žalovaného byly důvodem žádosti žalobce o udělení azylu jeho potíže s policisty, kteří jej měli zatknout, dovézt na stanici a zbít za to, že se ironicky vyjadřoval o prezidentovi a že měl v autě vylepenou nálepku „Území svobodné od Lukašismu“. Po propuštění za žalobcem chodil do jeho autodílny policista a vyžadoval opravy zdarma. Žalovaný neoznačil vylepení samolepky v autě a vyjádření se o prezidentovi za natolik zásadní, opakované a intenzivní jednání, jež by mohlo směřovat k uplatnění politických práv a svobod. Žalobce nebyl nikde organizován, nevystupoval veřejně proti politickému zřízení, ani se jinak politicky neangažoval. Nebyl tedy dán důvod pro udělení azylu podle . Žalovaný rovněž neshledal pronásledování žalobce z některého z důvodů předpokládaných , neboť požadavek na bezplatné opravy auta byl podle žalovaného spíše nezákonným obohacením ze strany policisty. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle a 2 a i k neexistenci překážky vycestování ve smyslu .

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2005, č. j. - 86, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud ve svém rozhodnutí obsáhle zreprodukoval celý průběh řízení o udělení azylu a ztotožnil se se žalovaným, že žalobce své politické přesvědčení žádným zásadním způsobem neprezentoval, nelze tudíž předpokládat, že by v té souvislosti byl nějak postižen. Soud ve shodě s názorem žalovaného doplnil, že problémy žalobce jsou jistě vyvolány neuspokojivým stavem v Bělorusku, nemají však žádnou spojitost s politickými projevy žalobce, které jsou relevantní z pohledu . Soud dále shledal zákonným i rozhodnutí o neudělení azylu za účelem sloučení rodiny a o neudělení humanitárního azylu a v souladu se žalovaným uvedl, že u žalobce nebyl dán žádný zákonný důvod pro vyslovení překážky vycestování podle . Ostatně podle soudu nelze pominout fakt, že žalobce v roce 2003 bez problémů vycestoval do Běloruska na dobu deseti dnů na pohřeb dědečka své manželky. Soud dále neshledal ani vady správního řízení a žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že je v zemi původu ohrožen na životě, neboť byl zbit policisty pro svůj politický postoj; nadále mu je policisty vyhrožováno a nemá se kam obrátit o pomoc, neboť země původu takové jednání trpí a podporuje je. Stěžovatel je přesvědčen i o splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu a poukázal na zákaz mučení vyjádřený v čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel dále odkázal i na čl. 43 a 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2005, č. j. - 86, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek krajského soudu byla vydána v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele v průběhu řízení o udělení azylu; podle žalovaného byly všechny kasační námitky stěžovatele již vypořádány v předcházejících řízeních. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.

Kasační stížnost je podle a násl. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody podle ; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 3 vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Důvod kasační stížnosti je vymezen v , jde tedy o stěžovatelem tvrzenou nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatel tvrdí, že je v zemi původu ohrožen na životě z důvodu pronásledování ze strany policistů pro své politické postoje. S touto skutečností se však již řádně vypořádal žalovaný i krajský soud, kteří dospěli k závěru, že jednání žalobce spočívající ve vylepení protirežimní samolepky v autě a jeho veřejně neprezentovaný postoj k režimu nejsou důvody pro udělení azylu podle . Ani podle názoru Nejvyššího správního soudu není možné ve skutečnosti, že policista požadoval po žalobci bezplatné opravy automobilu, spatřovat pronásledování ve smyslu . Pokud jde o přesvědčení žalobce, že mu měl být udělen humanitární azyl podle , pak je zapotřebí ztotožnit se s krajským soudem v tom, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a rozhoduje se o něm v režimu tzv. správního uvážení. Správní uvážení pak správní soudy v souladu s větou druhou přezkoumávají pouze z hledisek toho, zda žalovaný nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo je nezneužil. V daném případě krajský soud takové pochybení neshledal, když žalovaný posoudil celou osobní situaci žalobce a přihlédl i k jeho problémům s prostatou, neshledal však v těchto skutečnostech důvody pro udělení humanitárního azylu; s tímto závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožnil. Obecné odkazy žalobce na mezinárodněprávní dokumenty nejsou v dané věci právně relevantní. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že důvod kasační stížnosti podle není dán.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle a 7 , neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( , ). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1 x 1000 Kč za jeden úkon právní služby – první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a 1 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s , , , ve znění účinném do 31. 8. 2006; celkem tedy odměna advokáta činí 1075 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. října 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu