Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 107/2005 - 61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. I. P., zastoupen Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2005, čj. OAM-173/LE-B01-B02-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2005, čj. – 35,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 3. 2005, čj. OAM-173/LE-B01-B02-2005. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.

Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení , b) a d) , (dále jen „“). Jde-li o důvod dle , uvádí, že soud stejně jako i žalovaný nesprávně posoudili právní otázku, zda je možno na případ žalobce vztáhnout ustanovení . Nedomnívá se, že jeho žádost byla podána nedůvodně, neboť se ve své domovské zemi dostal do potíží, když byl pronásledován vymahači fiktivních dluhů. Vymahači využili osob ze zločineckých struktur a stěžovatel byl ohrožen na zdraví i na životě. U státních orgánů si nemohl zajistit ochranu, neboť i ty jsou součástí zločineckých struktur a nezbylo mu než opustit svou domovskou zemi a požádat o azyl. V jeho případě je dán důvod pro udělení azylu podle , neboť patří do sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur. K tomu poukázal na metodické příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka. Kasační důvod dle spatřuje v tom, že žalovaný nedostatečně provedl dokazování, nezjistil tak dostatečně skutkový stav věci a nemohl tedy spravedlivě rozhodnout, neboť zcela nerespektoval situaci stěžovatele. Další vadu spatřuje v tom, že krajský soud nepřezkoumal, zda správní řízení předcházející podání žaloby netrpělo vadou z hlediska dodržení procesních předpisů. Žalovaný jednak provedl nedostatečným způsobem dokazování, jednak jeho rozhodnutí neodpovídá ustanovení , o správním řízení, protože odůvodnění jeho rozhodnutí je nedostatečné. Stížnostní důvod podle stěžovatel spatřuje v nedostatečném vypořádání se s tvrzením žalovaného o neexistenci překážek vycestování krajským soudem. Krajský soud zcela přehlíží situaci stěžovatele, pro nějž není návrat na Ukrajinu bezpečný, a to vzhledem k chybějící ochraně ze strany policie. Návratem na Ukrajinu mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského a ponižujícího zacházení. Zjistí-li se, že v České republice žádal o azyl, bude vystaven administrativní šikaně ze strany milice a jiných státních orgánů, proto poukazuje na Zprávu Ministerstva zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv za rok 2003. S ohledem na uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a dále požádal o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. .

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 16. 6. 2005 uvedl, že nepovažuje stěžovatelovu kasační stížnost za důvodnou, neboť jak jeho rozhodnutí, tak i rozhodnutí krajského soudu jsou vydána v souladu s právními předpisy. Odkazuje na správní spis, zejména vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil během správního řízení. Stěžovateli byla žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 1 písm. k), neboť ji stěžovatel podal s cílem vyhnout se hrozícímu správnímu vyhoštění, ačkoli o azyl mohl požádat již dříve. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. s tím, že se stěžovatel nemůže nyní dovolávat posouzení azylových důvodů podle a , neboť o těchto důvodech nemohlo být v tomto typu řízení rozhodnuto. Dále podotýká, že příručka k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíka vydaná Vysokým komisařem pro uprchlíky v lednu 1992 v Ženevě není pro správní orgán závazná, navíc dle žalovaného stěžovatel nenaplňuje důvody v příručce uvedené, neboť neuvedl žádné důvody spadající pod jím zmiňovaný uvedené příručky. K námitkám stěžovatele vztahujícím se k nevztažení překážek vycestování, uvádí, že překážky vycestování se v souladu s ustanovením posuzují v případě neudělení nebo odnětí azylu. Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud stěžovatelovu kasační stížnost zamítl a nepřiznával jí ani odkladný účinek.

Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle , 2 (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.

Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 3 ).

Ze správního spisu žalovaného bylo zjištěno, že pohovor k žádosti o udělení azylu se konal dne 28. 2. 2005 v Zařízení pro zajištění cizinců B.. Z protokolu o pohovoru vyplývá, že stěžovatel Ukrajinu opustil z důvodů problémů se svým věřitelem, jenž na něm vymáhal splacení dluhu. Byl několikrát zbit. O přestěhování na jiné místo Ukrajiny neuvažoval, protože na Ukrajině žít nechce zejména proto, že tam nemá práci a nelíbí se mu tam. Se svými problémy se pro pomoc nikam neobrátil. Do České republiky přicestoval s turistickým vízem na 30 dní, když už dříve, v roce 2003, zde pobýval dva měsíce kvůli výdělku peněz. Po uplynutí 30 denního víza zde pobýval nelegálně, žil a pracoval v Praze. O azyl požádal poté, co byl zadržen a bylo zahájeno správní řízení ve věci udělení správního vyhoštění (sdělení o zahájení správního řízení ze dne 17. 2. 2005, čj. SCPP-444/PH-OPK3-SV-2005), přestože uvedl, že v podání žádosti o azyl mu nic nebránilo, o této možnosti věděl, přesto tak neučinil, neboť kvůli práci na to neměl čas.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že z jeho judikatury vyplývá, že byla-li žádost o azyl podána až poté, co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění žadatele, případně i za situace, kdy bylo toto správní řízení zahájeno, a tato žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , v tehdy účinném znění, nemohou před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. , dostupný na www.nssoud.cz

V této souvislosti Nejvyšší správní soud uvádí, že s ohledem na skutečnosti uvedené stěžovatelem v protokolu o pohovoru, žalovaný správně aplikoval ustanovení § 16 odst. 1 písm. k) a posoudil jeho žádost jako zjevně nedůvodnou. Vzhledem k tomu již bylo nadbytečné posuzovat, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení azylu podle a a hodnotit překážky vycestování podle citovaného zákona, neboť aplikace uvedených ustanovení se váže na , který vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti žádosti stěžovatele o azyl nebyl použit. Na základě této úvahy Nejvyšší správní soud pokládá, a to v souladu se závěrem krajského soudu, zjištění skutkového stavu věci žalovaným za dostatečná a úplná a pro úplnost uvádí, že stěžovatelovy námitky vztahující se k důvodům pro udělení azylu, tedy k otázce pronásledování a příslušnosti k určité sociální skupině, nejsou důvodné, neboť vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebyly a ani být nemohly předmětem posuzování ve správním řízení. Pokud jde o samotný pohovor, Nejvyšší správní soud dodává, že z jeho obsahu vyplývá, že stěžovatel byl řádně poučen a celý pohovor se konal v jazyce ruském za účasti tlumočníka, probíhal tedy způsobem konformním s právními předpisy a procesními právy stěžovatele, stejně jako celé správní řízení. Nejvyšší správní soud shledává odůvodnění rozhodnutí žalovaného i krajského soudu dostatečnými a přiléhavými.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (, ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. října2006

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu