Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 15/2006 - 77

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jana Zajíce 36, za účasti Ministerstva vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2005, č. j. – 18,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 6. 2005, č. j. -18, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 8. 4. 2005, č. j. OAM-634/VL-07-12-2005, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “). Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že ve správním řízení bylo prokázáno, že stěžovatel vstoupil na území České republiky dne 24. 10. 2004 a jelikož mu bylo dne 19. 3. 2005 uděleno správní vyhoštění s povinností vycestovat z území České republiky, požádal dne 27. 3. 2005 o udělení azylu. Stěžovatel tedy v žádném případě neopustil Ukrajinu z důvodu pronásledování za uplatňování politických práv a svobod ( ) nebo z odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství nebo politického přesvědčení ( ). Se zřetelem k tomu, že stěžovatel požádal o udělení azylu až po zahájení řízení o správním vyhoštění a jeho udělení, rozhodl správní orgán právem o zamítnutí žádosti o udělení azylu podle ustanovení .

V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatel uplatnil důvod uvedený v ustanovení a d) Namítal, že ministerstvo v řízení nepostupovalo podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), podle něhož mimo jiné musí být účastníkovi řízení dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a uplatnit své návrhy. Tato možnost musí být dána ve chvíli, kdy správní orgán má k dispozici všechny podklady na základě kterých hodlá rozhodnout. Ministerstvo ale tento zákonem stanovený postup nedodrželo a stěžovatele o uvedené možnosti nepoučilo. Stěžovatel proto neměl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, seznámit se s nimi a navrhnout provedení dalších důkazů. Ministerstvo také nezjistilo ve smyslu ustanovení přesně a úplně skutečný stav věci zejména proto, že ve správním spise chybí zpráva ČTK, na níž správní rozhodnutí odkazuje. Ministerstvo také nesprávně hodnotilo důkazy v rozporu s ustanovením . Stěžovatel namítal v kasační stížnosti i to, že napadené správní rozhodnutí nemá náležitosti uvedené v ustanovení , podle něhož musí být rozhodnutí opatřeno úředním razítkem a podepsáno s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby. V rozporu s tímto požadavkem však není napadené správní rozhodnutí podepsáno oprávněnou osobou. Nestačí však, aby podpis oprávněné osoby byl nahrazen podpisem blíže neidentifikovatelné osoby uvedené pod odrážkou „za správnost“, ani to, že ve správním spise je založeno rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou, protože uvedená vada zakládá nicotnost správního aktu, k níž musí krajský soud přihlížet z úřední povinnosti. Stěžovatel se proto domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.

Ministerstvo ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázalo na obsah správního spisu, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatel učinil v průběhu správního řízení, i na napadené správní rozhodnutí. Jelikož má za to, že jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu jsou v souladu se zákonem, navrhlo, aby kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek a tento mimořádný opravný prostředek byl zamítnut.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Pokud stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že ministerstvo v řízení nepostupovalo podle ustanovení , v důsledku čehož jako účastník řízení nebyl v uvedeném směru poučen a ani neměl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, seznámit se s nimi a navrhnout provedení dalších důkazů, dále že ministerstvo nezjistilo ve smyslu ustanovení přesně a úplně skutečný stav věci zejména proto, že ve správním spise chybí zpráva ČTK, na níž správní rozhodnutí odkazuje a posléze i to, že ministerstvo nesprávně hodnotilo důkazy v rozporu s ustanovením citovaného zákona, Nejvyšší správní soud konstatuje, že uvedené námitky nejsou obsahem žaloby a krajský soud se jimi nemusel a ani nemohl zabývat, protože podle ustanovení soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Pokud stěžovatel uplatnil uvedené námitky až v kasační stížnosti, aniž je předtím uplatnil v řízení u krajského soudu a spatřuje v nich důvod pro podání kasační stížnosti uvedený v ustanovení , jde o nepřípustný důvod ve smyslu ustanovení Je tomu tak proto, že ustanovení in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, č. j. - 49, uveřejněný pod č. 419/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

Dále stěžovatel v kasační stížnosti namítal, že napadené správní rozhodnutí nemá náležitosti uvedené v ustanovení , neboť není podepsáno oprávněnou osobou s tím, že ve smyslu citovaného ustanovení nestačí, aby podpis oprávněné osoby byl nahrazen podpisem blíže neidentifikovatelné osoby uvedené pod odrážkou „za správnost“, ani to, že ve správním spise je založeno rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou, protože uvedená vada zakládá nicotnost správního aktu, k níž musí krajský soud přihlížet z úřední povinnosti.

Ve vztahu k tomuto stížnímu bodu považuje Nejvyšší správní soud za dostačující poukázat na ustálenou judikaturu. Např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2004, č. j. - 54, uveřejněném pod č. 199/2004 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, vyjádřil Nejvyšší správní soud právní názor, že „Není-li vyhotovení správního rozhodnutí, které je doručeno účastníkovi, opatřeno vlastnoručním podpisem oprávněné osoby, ale jen předtištěným jménem, příjmením a funkcí oprávněné osoby, úředním razítkem a doložkou „za správnost“ podepsanou osobou, která stejnopisy písemného vyhotovení pořídila, pak takový postup neodpovídá . Za situace, kdy je součástí správního spisu vyhotovení rozhodnutí, které je podepsáno oprávněnou osobou a je i jinak bezvadné, nezakládá tato vada nicotnost rozhodnutí, neboť je zřejmé, že rozhodnutí vydala k tomu oprávněná osoba“. V daném případě nešlo o nicotné rozhodnutí, protože krajskému soudu byl předložen dne 6. 5. 2005 originál správního spisu s vyjádřením k žalobě a v něm je založeno žalobou napadené správní rozhodnutí ze dne 8. 4. 2005, č. j. OAM-634/VL-07-12-2005, opatřené kulatým úředním razítkem, které je vlastnoručně podepsáno oprávněnou osobou, a to ředitelem odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra PhDr. T. H.

Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů kasační stížnost jako neopodstatněnou zamítl ( ). O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení

O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. , Nejvyšší správní soud nerozhodl, protože ve věci bylo rozhodnuto přednostně v souladu s ust. ve spojení s

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení , věta první ve spojení s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. října 2006

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu